Pokud vám jméno Alpa Pivovarčiho vůbec nic neříká, jistě se ptáte, jak se syn známého finského trenéra vlastně objevil v Opavě. Tato otázka samozřejmě zajímala i naši redakci, proto jsme ji okamžitě položili. Mladý sympatický muž, jenž minimálně co se týče vzhledu, v sobě nezapře severské rysy, začal vyprávět velmi zajímavý příběh.

„Můj otec v roce 1976 trénoval finskou reprezentaci do osmnácti let. Tehdy se snad v Katovicích hrálo mistrovství světa. Tým byl ubytován v Hradci nad Moravicí a táta se šel podívat na představení do Slezského divadla," uvedl Alpo Pivovarči a hned zase pokračoval: „Moje máma Daniela tenkrát v divadle hrála. Takhle se seznámili. Byli spolu rok a půl, než se rozešli. Já zůstal v Opavě.

Otec si pak později vzal za ženu Švédku. Z tohoto vztahu vzešli mí dva nevlastní bratři Henrik a Marcus. Táta nyní žije ve finském městě Forsse."

Začínal ve Slezanu

Alpo Pivovarči je typickým příkladem syna, který se potatil. I když při studiích na vysoké školy koketoval s médii, pracoval na Evropě 2 nebo Radiožurnálu, nakonec ho zlákala trenéřina.

Začínal v Opavě. Dva roky fungoval jako asistent trenéra Jaroslava Plánovského u mládeže. V sezoně 2003/2004 získal s devátou třídou titul mistra České republiky. Následně ho osud svál až na sever Čech do Jablonce nad Nisou. „Odstěhoval jsem se tam za přítelkyní. Tři roky jsem v Jablonci dělal šéftrenéra mládeže. Následoval rozchod a krátké štace v Liberci, Havířově a Legii Varšava.

Potom jsem trenéřiny musel na dva roky zanechat kvůli vážným zdravotním problémům," popisoval.

Přestože mu nemoc po zmíněnou dobu naprosto znemožnila věnovat se hokeji, nevzdal se a svou kariéru dokázal restartovat. Dali mu příležitost v Krnově, odkud šel trénovat mládež do Bánské Bystrice: „Zde jsem se věnoval pouze bruslení. Učil jsem malé hokejisty, jak správně bruslit. Bohužel po třech letech klub postihla finanční krize a naše spolupráce skončila."

Má našlápnuto do Prešova

Po návratu do Opavy byl de facto volným trenérem. Poté si ho vyhlédli v Polsku. Dostal nabídku vést tzv. N.H. Poland. Šlo o výběr nejlepších hokejistů ročníku narození 2001 z katovické oblasti. Kromě talentů z Katovic pracoval i s hráči z Tych, Sosnowiece a dalších okolních měst.

Největšího úspěchu dosáhl letos v dubnu, kdy na mezinárodním turnaji v lotyšské Rize obsadil v konkurenci mužstev z Finska, Ruska, Švýcarska a dalších perfektní třetí místo. Na konci stejného měsíce ovšem u N.H. Polandu skončil.

„Nyní zvažuji, co budu dělat dál. Doputovaly ke mně různé nabídky a nejvíc reálný je návrat na Slovensko. Oslovili mě, abych trénoval mládež v týmu Prešova. Brzy bych měl odjet, abych absolvoval schůzku s vedením, poslechl si jejich filozofii a já jim zase řekl tu svou," vysvětloval Alpo Pivovarči, jenž má zkušenosti i s Okanagan Hockey School v Rakousku, což je vlastně pobočka kanadské hokejové akademie.

Sedmatřicetiletý Opavan s finskými kořeny je hokejovým odborníkem i přesto, že aktivně hrál hokej jen do sedmé třídy. S nedostatkem respektu se ovšem nikdy nesetkával. A to ani od věkově podobně starých kolegů. „Možná ze začátku mi to bylo trochu předhazováno, ale později žádný problém nebyl. Myslím si, že jsem stále výborný bruslař, který to umí s pukem. Svým svěřencům tak mohu ukázat, co po nich chci, přímo na ledě," uvedl.

Jeho otec Alpo Suhonen je obrovská kapacita a leccos se od něho naučil. Jak by také ne. S Klotenem dvakrát získal švýcarský titul, ve finské lize zachránil Pori od sestupu z nejvyšší soutěže a hlavně se stal prvním Evropanem, jenž vedl mužstvo NHL z postu hlavního kouče. V roce 2000 šlo o Chicago Blackhawks.

Již předtím fungoval jako asistent trenéra ve Winnipegu Jets a potom i v Torontu Maple Leafs. „V Chicagu odtrénoval necelou sezonu. Pak musel skončit kvůli vážným zdravotním problémům. Co si ale pamatuju, nejspokojenější byl v Torontu pod koučem Patem Quinnem. Byla tam tenkrát skvělá parta a hráči jako Tomáš Kaberle a další," vzpomínal.

Milovník finské kultury

Alpo Piovarči má svou vlastní hokejovou vizi a trenérské metody. Nechce hráče peskovat a sekýrovat. Naopak, podobně jako jeho otec se snaží zůstat klidný.

„Vím, že chci pracovat s mládeží. Nesejde mi tolik na výsledcích jako spíš na růstu mých svěřenců. Chci je rozvíjet. Probudit v nich vnitřní svobodu tak, aby se seberealizovali a nebyli svázáni taktikou," poznamenal bývalý šéftrenér mládeže Jablonce a vzápětí dodal:

„Můj otec byl na střídačce vždy klidný. Pro Finy to je velká osobnost, ale zároveň tak trochu exot. Vždycky mu šlo o to, aby tým spolupracoval. Aby něco dokázal dohromady jako kolektiv. Byl velmi přátelský a snažil se se všemi mluvit. Ne všude se ovšem setkal s pochopením."

S tátou se na živo setkávají jednou do roka. Pravidelně si však volají. Alpo Pivovarči má k finské kultuře velmi blízko. „Hovoříme spolu německy. Na otci je skvělé, že hokej pro něho není celý život. Vyzná se ve vínech, v jídle, v umění anebo literatuře. Má velký záběr. Rok například dělal ředitele knihovny v Turku. I díky němu jsem k Finsku tolik přilnul.

Srdcem jsem Opavák, ale v mnohém na Finy nedám dopustit. Například na jejich vynikající kuchyni," zakončil.

Petr Dušek