V něm, obětavou prací členstva a příznivců, byla vybudována tělocvična a společenský sál s jevištěm a příslušenstvím. Z výtěžků tělocvičných akademií a ochotnického divadla bylo zakoupeno gymnastické nářadí.

Následovalo zakoupení parcely, kde bylo vybudováno hřiště. Zde bylo možno provozovat míčové hry a některé atletické disciplíny. Tělocvičnu a hřiště využívala v dopoledních hodinách tělocviku i škola.

Okupace vše zmařila. Několik členů Sokola zahynulo v koncentračních táborech. Po válce byla činnost Sokola obnovena. Začátkem padesátých let byla jednota Sokol přejmenována na Tatran Štítina.

Antonín Maiwaelder, Štítina

Na fotografii: Zakladatelé Sokola Štítina v roce 1919. Sedící zleva: Ladislav Haizer, Jan Vašica, Valentin Drozdek, Antonín Müller, Jan Kadula, učitel Dluhoš, ?. Stojící zleva: Raimund Stříž, Alois Benek, Karel Valášek, Štěpán Kyjovský, Alfons Malohlava, Josef Bíner, Vladislav Kyjovský, Vojtěch Lacek, Viktor Valenta, Matěj Pika.