Oba cestovatelé si za cílovou destinaci vybrali světoznámé skalní útvary ve Francii v oblasti zvané Ceüsé, které se nachází asi 200 kilometrů severně od Marseille.
Za datum odjezdu byl zvolen 8. červenec. Typem dopravy se stalo stopování. Pro Kardaše se jednalo o vůbec první stopařskou událost na takové úrovni.
„Samozřejmě z cesty jsem měl trochu obavy, ale nakonec se vše vydařilo. Do Ceüsé jsme dorazili během čtyř dnů. Stopovat se začalo ve Znojmě. Napříč jsme projeli celým Rakouskem, následovalo Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francie a vesnice Sigoyer, kam jsme dojeli a dále se šlo pěšky až do cíle.
Stop bylo velké dobrodružství. Každý, kdo nás vezl, byl něčím zajímavý. Překvapilo mě, že jsme se vozili prakticky výlučně renomovanými automobilovými značkami. V západních státech byla také dost vysoká životní úroveň,“ rozvyprávěl se student Střední zemědělské školy v Opavě, který dodal, že věděl, do čeho jde, jelikož jeho kolega Martin Křižan už tuto expedici předloni absolvoval.
„Ano, tohle byla skutečně velká výhoda,“ v krátkosti doplnil. Montagne de Ceüsé jsou sportovními lezci často vyhledávány, jelikož pro provozování samotného sportu zde panují příznivé podmínky a na tomto místě se nachází i nejtěžší přelezená cesta na světě, která je klasifikovaná jako 9a+, což je absolutně nejvíc, co kdy člověk zdolal.
„Když jsem stál na začátku téhle trasy, vůbec mi nedocházelo, jak někdo na to vůbec může nastoupit. Nebylo se prostě čeho chytit, náklon byl taky obrovský. S Martinem jsme se pouštěli maximálně do obtížnosti 6c až 7a, takže si jistě dokážete představit, co Realization 9a+ (celý název trasy – pozn. red.) obnášela. Vždyť ji pokořilo jen šest lidí na světě,“ popisoval Martin Kardaš.
Paralelně s opavsko-krnovskou dvojicí se vydali do francouzských hor i dva lezci z Krnova a slovenského Popradu Ondřej Chaloupka a Michal Janeček. Obě skupiny se nakonec šťastně shledaly a strávily spolu devět dní vytrvalého lezení.
„V Ceüsé jsme nebyli zdaleka sami. Byla tu například polská nebo slovenská reprezentace. Setkali jsme se i s osmým nejlepším boulderistou na světě – Američanem Seanem McCollem. Kromě Američanů zde byli i Australané, Rusové a třeba i lezci z Brazílie. Zkrátka lidé z celého světa. Bylo strašně motivující lézt mezi takovými borci, protože jsme se s nimi snažili držet krok. Pokud bych se měl několika slovy zmínit o skále, musím uznat, že na tak kvalitním vápenci jsem ještě nelezl,“ pokračoval Kardaš.
Ten si rovněž na výsost pochvaloval samotnou mentalitu lezců: „Spalo se pod skalním převisem. Když jsme šli lézt, většina věcí zůstávala tam. Nemuseli jsme se vůbec obávat, že se nám něco ztratí – lépe řečeno, že nám někdo něco ukradne. Kolem našeho provizorního příbytku denně prošly desítky lidí a o nic jsme nepřišli.“
Cesta zpátky trvala pouze dva dny. Martinové Kardaš a Křižan stopovali až do Mnichova, odkud do své vlasti již pokračovali vlakem. Martin Kardaš dorazil do rodné Opavy 22. července v půl desáté večer. Celá expedice pro něj osobně byla ohromným přínosem: „Byla to obrovská zkušenost, ať už z lezeckého či životního hlediska. Nejvíc mě asi překvapilo, že člověk v horách řeší naprosto jiné starosti než v normálním životě.“
Martina Kardaše návštěva Francie podnítila do té míry, že na příští rok chystá další expedici: „Ano na přes rok bych se rád podíval na východ. Pobaltí možná Ukrajina. Vše se ještě musí důkladně naplánovat.“
(dus)
