Proč jste dlouho nezávodil?

Trénoval jsem na soustředění v Melagu, protože jsem měl tělo dost vypráskané. Raději jsem zvolil variantu bez závodů, abych dobil baterky. Čtyři týdny jsem makal a všechno je v podstatě dobré, i když nějaké drobné problémy jsou vždycky. To k tomu patří.

Jste v pohodě, jak se cítíte?

Myslím, že jsem připravený dobře. Určitě líp než před dvěma roky před MS v Pe-kingu. V Riu si se mnou zahrál časový posun. To tady není. Může to být výhoda, jsem tu jako doma. Teď jde o to, abych zvládl rozběh.

Patnáctistovka je hodně o taktice. Připravujete si něco speciálního?

Abych neudělal taktickou chybu, musím si všechno správně nachystat v hlavě. Když bude trošku štěstí, tak věřím, že první úkol zvládnu. Budu postupovat krok za krokem.

Bude se příprava odvíjet také podle jmen soupeřů? Ještě je neznáte.

Ano, záleží, v jakém běhu budu. Kdybych se dostal do třetího, tak při postupovém klíči šest postupujících plus šest s nejlepšími časy a při znalosti výsledků prvních dvou rozběhů, se může stát, že se poběží rychle. To je velmi pravděpodobné. Ze třetího pak třeba pohodlně postoupí dvanáct lidí do semifinále. To by se mi líbilo…

Čím se liší závod na světovém šampionátu od mítinků?

Na mítinku udává tempo vodič a jede se za ním jako ve vlaku. Člověk se zařadí na určitou pozici a nic dalšího se až do finiše neřeší. Tady se v rozbězích nepoběží tak rychle, balík bude sevřený.

Jak se pozná, kdy udělat správné rozhodnutí?

To je zásadní. Je třeba být připravený a poznat, kdy správně zareagovat. Někdy nejde o to jenom běžet, ale hlavně být každý okamžik v pohotovosti. Jakmile se zaspí nástup, tak se rychle ztrácejí pozice.

Máte české rekordy a halové medaile. Jak moc toužíte po finále na letním mistrovství světa?

Strašně moc bych si přál, aby se to povedlo. Už čtyři roky běhám kvalitně, i když občas přijde výbuch. Světové finále by byla třešnička na tom dortu, která tomu chybí. Myslím, že já i trenér Jiří Sequent bychom si to za tvrdou práci zasloužili.

Už jste přemýšlel, zda vám bude vyhovovat tvrdý povrch mondo a hlučné povzbuzování diváků?

Znám to tu, byl jsem tu dvakrát. Mně mondo nevadí, běhá se mi na něm dobře, akorát bych na něm nechtěl trénovat. A atmosféra? Je neskutečná, plný stadion každý den. Klobouk dolů, každý atlet si to musí užít. Jen to chce nenechat se svázat atmosférou a nastavit se tak, aby to člověka povzbudilo. Moc se těším. Takový šampionát se nezažije mockrát za život.