Co je na stolním tenise nejtěžší?

Vyhrávat, pohybovat se a trefovat balónek. Je to hodně o reflexu. Důležité je vnímat soupeře a přijít na jeho postižení. Jelikož tam jsou všichni nějakým způsobem nemocní, tak hráč může vypadat zdravě oproti druhému hráči bez nohy nebo ruky. V mojí kategorii je to hlavně o pohybu, takže o nohách. Ve vyšších kategoriích nemají hráči například ruku, tak hrají tou zdravou, ale mají zdravé nohy a tím pádem je to hlavně o rychlosti.

Kolik času věnujete tréninku?

Já víceméně skoro netrénuju. Využívám toho, že jsem trénoval kdysi, když jsem hrál jako zdravý. Teď jako nemocný spíše věnuju čas tomu, aby se mi něco nestalo, abych se nějak nezranil. Věnuji se hlavně pohybu. Občas si zajedu na kole a spíš si zahraju nějaký zápas. Teď beru stolní tenis jako zábavu.

Jak takový trénink paralympioniků vypadá?

Trénujeme úplně stejně jako zdraví hráči, i když u nás skoro nikdo neběhá. Snažíme se co nejvíce hrát a co nejvíce trefovat balónek. Je to všechno jenom o pohybu, i když jsme třeba pomalejší než zdraví hráči, tak zase využíváme toho, čeho jsme schopní, že máme ruku jinak, že se jinak postavíme, jinak to zahrajeme.

Na čem nejvíce pracujete?

Já pracuji hlavně na technice. Když se nemůžu úplně dobře pohybovat, tak se to snažím vynahradit rukou. Závisí to na podání a na tom, jak můžu hráči uškodit. I když se tam jedná o férovost, tak ty zápasy ve finále nejsou až tak férové, protože každý soupeř hledá slabinu.

Odlišují se nějak pravidla pro tělesně postižené hráče od těch stolních tenistů bez postižení?

Ne, v mé kategorii jsou pravidla úplně stejná, protože mají hráči zdravé ruce. V ostatních kategoriích můžou být ale trochu odlišná.

Soutěží se v kategoriích podle postižení. Hráči jsou zařazeni do kategorie podle mezinárodní paralympíjské klasifikace. Nemůže se i tak stát, že jeden z hráčů může být v nevýhodě?

Máme tam hodně takových, že je jeden z hráčů v nevýhodě, protože se nemůže pohybovat rychleji. Kolikrát to ani nejde poznat, že je člověk postižený. Ve vyšších kategoriích to vypadá, že jsou hráči skoro zdraví, mají i pohybové schopnosti jako zdraví lidé. Například světová jednička ve stolním tenise pro postižené porazila naši českou dvojku ve stolním tenise pro zdravé.

Ve které kategorii jste vy?

Já jsem v kategorii devět. Je to rozdělené tak, že od první do páté kategorie jsou hráči na vozíčku a od šesté do desáté kategorie jsou hráči stojící. V první kategorii jsou vozíčkáři, kteří jsou hodně postižení. Nemůžou si ničím pomoct, rukou ani nohou, některým musí i uvázat raketu. V druhé kategorii mají taky špatné ruce. Ve trojce jsou na tom pohybově lépe, můžou se například hýbat v trupu a umí si pomoct. Ve čtvrté kategorii už hráči používají skoro všechno, tam je to hlavně o tom, že jsou na vozíku. A v pětce mají zdravou celou horní část těla, ti hrají hodně dobře. Můžou porazit i některé stojící hráče v šestce nebo sedmičce.

Jak probíhá klasifikační testování? Je to povinností před každou soutěží?

Klasifikace je nejčastěji na dva roky, ale skoro na každém turnaji jsou klasifikátoři, kteří můžou hráče překlasifikovat, pokud se jim zdají zdravější, nebo naopak jsou na tom hůře. Pokud se hráč zhorší, tak ho můžou přesunout o kategorii níže a pokud se zlepší, tak jde o kategorii výše. Probíhá to tak, že si lékaři, kteří soudí hráče během klasifikace, projdou lékařské zprávy a hráči hrají proti nim. Oni podle toho určí kategorii, ale ta se může z turnaje na turnaj měnit, hráče si pořád hlídají.

A je to spravedlivé?

No spravedlivé. Je to těžké. Kdyby to mělo být spravedlivé, tak by muselo být nespočet kategorií, protože každý má jiné postižení. Jeden má něco s rukou, druhý má něco s nohou, ale dají je do stejné kategorie a jeden z nich může být znevýhodněný. Samozřejmě se to snaží rozdělovat tak, aby to bylo spravedlivé. Je to těžké takhle hodnotit.

Vy jste v této sféře nováčkem. Jakých turnajů jste se zatím účastnil?

Já jsem byl v Polsku na světovém turnaji. Byl to můj první turnaj, protože jsem v České republice kvůli zdravotním problémům nedohrál. V Polsku byli hráči od světové šestky až po světovou sedmnáctku, protože teď měla být paralympiáda v Tokiu, která se posunula, a všichni se chtěli kvalifikovat. Já jsem právě porazil světovou desítku, což je pro mě velký úspěch a medaile mi utekla o jediný set. Mým cílem je dostat se do světové dvanáctky, a tím pádem jistota paralympiády.

Předpokládám, že nastávající turnaje byly kvůli pandemii zrušeny, nebo posunuty. Kam tedy směřovala vaše příprava před pandemií koronaviru?

Chtěl jsem zkusit, jestli mám šanci v tom světovém měřítku. Český a světový rozdíl je obrovský, tam není slabý soupeř. Byl jsem šest míst daleko od paralympiády, ale podmínkou pro kvalifikaci je pět světových turnajů a tři kontinenty. Teď ještě můžu mít šanci, ale uvidíme, jak se pandemie vyvine.

Myslíte si, že tento sport může růst a motivovat více osob k tomu, aby se rozvíjeli ve sportu?

Určitě, tam se hlavně nejedná o peníze, pokud nevyhráváš paralympiádu. Je to spíše o tom, že si zahraješ a snem každého je dostat se na paralympiádu.

Vizitka

Tibor Chmela se narodil 8. listopadu 1985 v Opavě. Od šesti let se věnuje stolnímu tenisu a v osmi letech poprvé vyhrál okresní přebor, který od té doby až do konce juniorů vyhrával nepřetržitě. Po autonehodě se začal věnovat stolnímu tenisu pro postižené. V únoru se účastnil světového turnaje v Polsku. Na světovém žebříčku si drží osmnácté místo, ale chce zaútočit na světovou dvanáctku. Trénuje ve Chvalíkovicích u Opavy a s rodinou bydlí v Opavě.