Čtyřčlenné výpravě se podařilo vystoupat až do výšky 7800 metrů nad mořem. Nejvyšší bod Dhaulagiri se přitom nachází ještě o 367 m výše. Tomáš Petreček, který se věnuje hlavně a především závodům Adventure Race, již tento „neúspěch" stačil vstřebat.

„Určité zklamání ve mně samozřejmě je. Když už jsme na Dhaulagiri byli, chtěli jsme se dostat až nahoru. Víme ovšem, že jsme udělali správné rozhodnutí. Za takových podmínek se dalo vystoupit na vrchol jen stěží," začal své vyprávění právě Tomáš Petreček.

Nutno říct, že expedice doplatila na nepřízeň počasí. „Vždycky bylo pěkně tak do jedenácté hodiny dopolední. Neustále foukal silný vítr a sněžilo. Mnohdy jsme se museli prodírat úplně novým sněhem, který sahal i do výšky stehen. Doba cesty se tak výrazně protahovala," vysvětloval jeden ze čtyř členů výpravy, v níž byli ještě horolezci Libor Uher, Petr Mašek a Marek Novotný, a dodal:

„Teploty na Dhaulagiri klesaly i k minus třiceti stupňům. I když měl člověk na sobě úplně všechno oblečení, byla mu zima."

.

Cigareta ve více než 6000 metrech

Pro Tomáše Petrečka šlo o první zkušenost s výstupem na osmitisícovku. Hodně času bylo tedy třeba věnovat aklimatizaci. Expedice zbudovala celkem čtyři tábory. Jeden základní (base camp – 4700 m) a tři výškové (C1 – 5900 m, C2 – 6600 m a C3 – 7300 m). Aby si člověk zvykl na extrémní výšku, je třeba vše dělat postupně. Po postavení výškového tábora v něm skupina strávila noc a vrátila se do base campu.

„Výška byla velkým problémem. Častokrát mě bolela hlava," popisoval Tomáš Petreček. Našli se ovšem i jedinci, kterým nevadila. Jako například jednomu horolezci z italské expedice, jež se pokoušela zdolat Dhaulagiri paralelně s českým týmem. Dotyčný si ve výšce přesahující 6000 metrů dokonce zapálil cigaretu:

„Tohle bylo opravdu něco nevídaného. Všichni jsme byli rádi, že to vůbec udýcháme a on si dá cigaretu, kterou si předtím ubalil. Mě už tak bolela hlava a jenom myšlenka zapálit si v šesti tisících zní bláznivě."

.

Odjet domů bylo správné rozhodnutí

Nevšední kuřák ale možná na určité „pohrdání" s Dhaulagiri doplatil. Italský horolezec totiž musel být později hospitalizován kvůli těžkým omrzlinám. „Něco takového jsem ještě nikdy neviděl. Snad všech dvacet prstů na rukách i nohách měl úplně černé. Dost by mě zajímalo, jak to s ním nakonec dopadlo, protože zprvu se zdálo, že lékaři mu budou muset amputovat všechny. Bylo to opravdu vážné," upozorňoval člen týmu OpavaNet, který jezdí závody Adventure Race.

O tom, že s osmitisícovkami si není radno zahrávat, se nedávno přesvědčil jeden z nejznámějších českých horolezců Radek Jaroš. Při výstupu na Annapurnu mu omrzly nohy a přišel o dva prsty. Ještě hůř před několika týdny dopadl Milan Sedláček. Čtvrtou nejvyšší horu světa Lhotse sice zdolal, ale sestup nezvládl a tragicky zahynul.

„Nepokračovat jsme se rozhodli asi 300 metrů pod vrcholem. Ocitli jsme se nedaleko lavinového žlabu, kde se sunula lavina za lavinou. Myslím, že jsme udělali správné rozhodnutí," mínil Tomáš Petreček a ještě připojil několik postřehů: „Když jste nahoře, musíte se rozhodnout doslova během chvilky. Je strašná zima a nemůžete si dovolit stát na jednom místě. Je třeba jednat okamžitě."

.

V budoucnu by se do Himálaje rád vrátil

Třebaže je z Adventure Race zvyklý na ledasco, výstup na osmitisícovku se prý s tímto typem závodů nedá absolutně srovnávat. „Největší rozdíl spatřuji v tom, že z Adventure Race můžete kdykoliv odstoupit. Na osmitisícovce je to ovšem o něčem úplně jiném. Tam vzdát nemůžete. Jste odkázán na sebe a špatné rozhodnutí váš může klidně stát i život," poznamenal.

Nezdar v podobě nepokořené Dhaulagiri už expedice dávno hodila za hlavu. Tomáš Petreček měl štěstí, že byl obklopen samými zkušenými horolezci. „Libor toho v životě zlezl skutečně hodně. Pokoušel se nás uklidňovat. Říkal, že ne všechny výpravy dorazí na vrchol. Takhle to prostě chodí," uvedl člen OpavaNetu a přiznal, že nad další expedicí do Himálaje určitě zauvažuje: „Obdržel jsem nějaké nabídky, ale chci si nechat čas na rozmyšlenou. Do budoucna bych si ovšem výstup na osmitisícovku rád zopakoval."

A nemusí zoufat. Vždyť třeba takový Radek Jaroš, o němž již šla v tomto článku řeč, se v příštím roce pokusí zdolat K2. Na druhou nejvyšší horu světa zkoušel vylézt už třikrát, jenže ani jednou se mu to nepovedlo.

Libora Uhra trápila nemoc

Cestu nahoru expedici komplikovala i nemoc Libora Uhra, který se prakticky od počátku potýkal s problémy spojenými s průduškami. „Osobně si dokonce myslím, že měl zápal plic. Libor často kašlal a zvracel. Musel s tím bojovat už od první vynášky," mínil Tomáš Petreček.

Opavský adrenalinový sportovec se přesvědčil, že i když je člověk perfektně připraven, neskutečná výška ho zaskočí.

„Důkladně jsem poslouchal všechno o tom, co v takových výškách dělat. Každých tisíc metrů navíc jde opravdu cítit. Dostaví se bolest hlavy a doba cesty, co byste normálně urazili za chvilku, se prodlužuje. Po pár krocích si musíte dávat pauzu. Když se nám k tomu připočetlo obzvláště nevlídné počasí, neměli jsme to s výstupem jednoduché," konstatoval.

Procházka bouřkovým mrakem

Nouze nebyla ani o nevšední zážitky. Jeden z těch vůbec nejzajímavějších Tomáš Petreček získal, když procházel bouřkovým mrakem. „Začala mě svrbět hlava. Všechno kvůli statické elektřině. Trvalo to asi pět až deset minut. Všiml jsem si, že jiní horolezci byli v té chvíli zakopáni až po hlavu ve sněhu. Následně jsem se zakopal taky. Až s odstupem času mi došlo, jak to bylo nebezpečné. Ještě že se nic nestalo," oddechl si.

Skupina si musela dávat pozor i na své výškové tábory. Když vyrazila na cestu, všechno vybavení sklidila, aby stany a podobně nestrhl vítr. „Jednou jsme sestupovali do C2 a na místo, kde naše výprava všechno schovala, spadla lavina. Nebyli jsme to schopni najít," vysvětloval Tomáš Petreček.

.

Tomáš Petreček (vlevo) se společně s Liborem Uhrem nechali zvěčnit se svým nepálským nosičem (uprostřed).

V Nepálu strávil více než dva měsíce

Expedice na Dhaulagiri trvala více než dva měsíce. Petreček a spol. odcestovali do Himálaje 9. března a zpět v České republice se objevili až pár dní před koncem května. Původně přitom měla celá výprava namířeno na úplně jiný vrchol – Cho Oyu. Kvůli občanským nepokojům na straně čínského Tibetu se však musel plán expedice měnit.

„Musím přiznat, že domů jsem se už těšil, byť jsem kluky přemlouval, jestli by ještě nechtěli nějakou dobu pobýt v Nepálu a cestovat," uvedl Tomáš Petreček a pokračoval: „Zpáteční cesta byla celkem náročná. Bylo třeba několikrát přestupovat z letadla na letadlo. Už si to ale doma opět užívám."

Naše poslední otázka se týkala Nepálu jako takového. Zapůsobila tato asijská země na opavského extrémního sportovce? „Určitě ano. Místní se nemusí zabývat tolika starostmi jako lidi u nás. Vystačí si s málem. Někdy mi ale přišlo, že trochu nemají přehled. Ptal jsem se, kolik má hlavní město Káthmándú obyvatel. Dostalo se mi odpovědi, že mezi dvěma až šesti miliony, což je dost velký rozsah," zamyslel se Tomáš Petreček a rozsáhlé povídání zakončil slovy: „Lidé jsou zde však velmi hodní a vycházeli nám vstříc."

Petr Dušek