VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trojice Opaváků okusila lezení v Turecku

Opava - (ROZHOVOR, FOTOGALERIE) Šestice lezců na přelomu listopadu a prosince uskutečnila lezeckou expedici do Turecka. Nutno dodat, že hned polovina celé skupiny byla tvořena opavskou krví.

28.1.2009
SDÍLEJ:

Na stěnách vyzkoušel své lezecké umění i Francois Piňon z Jeseníku.Foto: archiv Michala Durčáka

Michal Durčák, Radek Mura a Filip Leifert – to jsou oni zmínění tři stateční ze slezské metropole. Dalším členem nemohl být nikdo jiný než člověk z Jeseníku, kterému se přezdívá pouze pod jeho uměleckým pseudonymem Francois Piňon.

Šestičlennou ekipu doplnili i dva lezci z Hradce Králové. Naše redakce se rozhodla vyzpovídat ústřední protagonisty celého zájezdu. Dojmy a zážitky se pokusil zprostředkovat Michal Durčák.

Máte za sebou lezeckou expedici v Turecku. Můžete celou akci podrobně přiblížit?

Uskutečnila se na přelomu listopadu a prosince a trvala necelý měsíc. Jeli jsme v šesti lidech. Byla pohodička, protože panovalo teplé počasí. Přiletěli jsme do Antalye a přespali tady jen jednu noc. Poté se celá skupina přemístila do první lezecké oblasti, která se jmenovala Olympos.

V sezoně se jedná hlavně o destinaci pro baťůžkáře. Vypadalo to nádherně a moc se nám tam líbilo. Lezení zde nebylo na dlouho, ale tím, že se vše nachází u moře, člověk se může okoupat a je to příjemné. Lezecká obtížnost byla rozmanitá. Od lehčích po těžké cesty.

Na tomto místě jsme strávili přibližně týden a následně se přesunuli do Geyikbayiri, což je malá vesnička poblíž Antalye. Tady to byla rovněž skalkařina a celkově se jednalo o daleko větší lezecký sektor oproti Olymposu. Řekl bych, že v Turecku to je lezecká oblast číslo jedna. Čili převisy, kolmice nebo tufy.

Co se týče obtížnosti, člověk tu mohl najít skutečně všechno. Lehké cesty střídaly až extrémně těžké. Ve vyjádření pomocí francouzské stupnice řekněme třeba 8c. V podstatě to byl šestikilometrový pás vápencových skal táhnoucí se podél vesnice Geyikbayiri. Cesty se nacházely hned vedle sebe – dá se říci, jedná vedle druhé. Byly výborně jištěné. Takže gymnastika bez bázně a hany.

Zde naše expedice strávila zbytek výletu, takže asi dvacet dní.

Jak vás napadlo zvolit si zrovna Turecko. Co hrálo při rozhodování hlavní roli. Popřípadě, kde jste brali inspiraci?

Původně jsme chtěli jet úplně někam jinam. Cílem bylo Španělsko, konkrétně Siruana, ale kvůli tomu, že tam panovalo chladné počasí, padla volba na Turecko, kde krom vyšší teploty byly i lepší podmínky pro lezení.

Věděli jsme, že bychom spali venku a v Turecku je kratší noc a delší den. Nakonec ovšem vyšla turecká expedice, která byla i společensky zajímavější. Ono je vždycky lepší, když jede více lidí.

Bylo složité tureckou expedici zajistit. Jaké máte s touto záležitostí zkušenosti?

Pokud bychom se měli bavit o zajištění, je to naprosto jednoduché. Všechno lze zajistit přes internet. Navíc si myslím, že to není třeba, jelikož na toto místo stále ještě tolik lidí nejezdí, takže tam není narváno. Podle mého mínění bude tato oblast hojně navštěvována, protože přes zimu se jedná o levnější alternativu. Celkově je vše dostupné.

Člověk vysedne na letišti v Antalyi, vezme si taxík nebo autobus městské hromadné dopravy, tak jak jsme to udělali například my, a do cílové destinace dojede linkou skoro až pod skály a následně jde šest kilometrů pěšky. Dostupnost je proto rychlá na takový ten rozlézací výlet, kam člověk vyrazí si odpočinout a zarelaxovat. Je to rychlovka, která nestojí zas až tak moc peněz.

Vy jste vloni absolvovali lezeckou expedici v Jordánsku. Dají se tyto dvě akce nějakým způsobem srovnat?

Každá expedice byla úplně něco jiného. Co se týká sportovního hlediska, tak Jordánsko bylo lezení po vlastním jištění, čili žádné fixní jištění, kde si člověk užil spíš adrenalin. Turecko ale byla čistě sportovní záležitost. Navíc v Jordánsku to bylo obrovské lezení, kdežto tohle naopak skalkařina. Prostě jednoduchý výlet, kde si dobře zalezeš a nemusíš nic řešit.

Spousta lidí vyhledává v lezení něco jiného. Někomu se líbí všechno, někdo zase má rád jen určitou část a někdo to kombinuje. Na každý pád Jordánsko bylo daleko více dobrodružnější, exotičtější, zajímavější a náročnější na psychiku při samotném lezeckém výkonu. Na druhou stranu skalky, ať už Turecko nebo Španělsko, jsou pro nás vyloženě o zasportování si. Gymnastika bez zábran.

O vás je známo, že plánujete další velký zájezd. Tentokrát chcete vyzkoušet lezecké destinace v Jižní Africe…

Ano, je tomu tak. Za měsíc by se mělo vše uskutečnit. Pojedeme ve čtyřčlenné sestavě, čili Michal Durčák, Radek Mura, Filip Leifert a jeho přítelkyně. Momentálně zvažujeme informace, i když je pravda, že letenky již máme koupené. Budeme tam mít auto v pronájmu, ať toho projezdíme co nejvíce.

Možná by o celé akci bylo lepší hovořit až potom, protože nějaké plány jsou, ovšem těžko teď říci, co vyjde a co ne. Přizpůsobíme se pravděpodobně až na místě. Uvidíme, jak to bude vypadat s počasím. V tamních horách panují nějaké bouřky. Jestliže se budeme bavit vyloženě o lezeckých výkonech – mělo by se jednat o kombinaci polosportovního a polotradicionalistického lezení.

Tedy nýty a fixní jištění, ale i vlastní. Několikadélkové lezení a také zase skalkařina. Zdejší hory jsou podle mého mínění pískovcové. Nachází se zde i světoznámá, dokonce myslím, že i největší boulderingová oblast Rocklands, což ale není náš hlavní cíl, jelikož se moc neangažujeme v přírodním boulderingu.

Odkud se vzal nápad, uskutečnit zájezd do Jižní Afriky?

Zase jsme chtěli jet úplně někam jinam. Lákal nás Madagaskar, kde se nacházejí velké stěny, jenomže jsme si bohužel neuvědomili, že tam v našem zimním období panuje léto. Čili nechutné teploty. Na stěnách se nedá lézt. Zjišťovali jsme průměrné teploty na přelomu února a března – tedy v době, kdy jsme chtěli vyrazit, ale osmatřicítky ve stínu, nemluvě na slunci… Za takových podmínek je úplně nereálné lézt. Prostě to nejde.

Máme s tímto podobné zkušenosti z Jordánska, kde se v poslední týden našeho pobytu brutálně zvedla teplota a najednou už bylo nemožné lézt. V Jordánsku, když východní stěna přešla do stínu okolo druhé hodiny, tak jsme se museli hodně přemáhat na takovém slunci a nebyli tam schopni skoro dojít.

No, a ve chvíli, kdy jsme se dostali pod stěnu, skála byla ještě rozpálená a panovala absolutní nechuť k lezení. Kvůli tomu jsme Madagaskar zavrhli. Za takové hříšné peníze by byla hloupost jet, neboť by to stálo relativně více, než někde jinde, takže se vybíral náhradní program a vyšla nám Jižní Afrika.

Samozřejmě, hodně jsme vycházeli z článků Filipa Šilhana, který je už bohužel osm let po smrti. Pro mě jeden z největších lezců u nás. Šilhan se zmiňoval právě o Jižní Africe jako o výborné destinaci pro lezení. A určitě třeba i tato skutečnost nás ovlivnila. Hodně dáme na jeho poznatky, protože jsme od něj již čerpali, když naše skupina navštívila jiné oblasti.

Když Filip Šilhan napíše, že to stojí za to, tak věříme tomu, že to za to doopravdy stojí.

V Jordánsku jste navštívili různé světoznámé památky. Například skalní město Petra. Bylo něco podobného na programu i v Turecku?

Vzhledem k tomu, že jsme tak trochu kulturní barbaři (smích – pozn. red.), moc jsme tomu nedali. Pojali jsme to hlavně jako lezecký výlet. Byli jsme v hamamu – v tureckých lázních. Jinak jsme kulturu neřešili.

V Jordánsku vše bylo dáno hlavně a především tím, že poslední týden se skutečně lézt nedalo a našel se tak čas na nějaké cestování a navštěvování různých památek. Jako právě třeba zmíněná Petra, nádherný kaňon Wadi Mujib ústící do Mrtvého moře a samozřejmě Mrtvé moře samotné.

Poslední otázka. Představte si, že byste se měli postavit do role rádců. Co doporučit člověku, který by chtěl uskutečnit podobnou expedici, ale chybí mu s něčím takovým potřebné zkušenosti?

Důležité je se nebát. Určitě je dobré si zajistit průvodce, který se v dané oblasti vyzná a pokud člověk nemá nějakou širší představu, může poradit. Podstatné je také věřit instinktům a ne různým varováním typu: Tam něco hrozí nebo tam je to nebezpečné apod. Ono se to většinou strašně moc zveličuje, ale samozřejmě opatrnosti není nikdy nazbyt.

Dále nevypadat jako turista, který má peněženku plnou peněz a chovat se spíš střídmě. Těžko říct, ovšem tohle je naše zkušenost. Každopádně zařizování celého zájezdu je i o hledání na internetu a shánění informací. Přes jeden portál se narazit na další atd.

(dus)

28.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

FC Hlučín – FC Odra Petřkovice 2:1
9

MSFL: Hlučín - Petřkovice 2:1

Ilustrační snímek.

Pro třináctiletého cyklistu letěl do Vávrovic vrtulník

Na Opavsku zvítězilo ANO

V opavském okrese se letošní volební účast vyšplhala na 60,11%. Výsledky jednotlivých stran prakticky kopírují ty celorepublikové.

II. LIGA: České Budějovice - Opava 2:1

/3 x VIDEO, FOTOGALERIE/ Přímý souboj o první místo nedopadl pro opavské fotbalisty dobře. Slezané na Střeleckém Ostrově prohráli s domácími Českými Budějovicemi. Hosté znovu doplatili na chyby v defenzivě.  

KOOPERATIVA NBL: Opava - Děčín 87:71

/2 x VIDEO, FOTOGALERIE/ Opavští basketbalisté jedou dál na vítězné vlně. V sobotu večer si v městské víceúčelovce vyšlápli na těžkého soupeře z Děčína. Ve druhé půli svého protivníka jasně přejeli a nakonec si dokráčeli pro zaslouženou výhru v poměru 87:71.

Z nemocnice zbyly jen střípky

Kdysi vyhlášená nemocnice ve Vítkově už řadu let nefunguje. Alespoň ne tedy tak, jak byli lidé zvyklí. Nemocniční oddělení nahradily odborné ambulance či léčebna dlouhodobě nemocných (LDN).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení