Na palubovce má slušnou minutáž, dává dost bodů. Jeho osmatřicetiprocentní úspěšnost trojek je toho důkazem. A to není vše. Ostravský rodák byl nominován trenérem Ronenem Ginzburgem do národního týmu. Nakonec se dostal mezi čtrnáct vyvolených, do Bulharska, ani poté na Island se ale nepodíval. „Samotná širší nominace byla pro mě velkým překvapením, s tím, že se dostanu do užší nominace, jsem vůbec nepočítal,“ přiznává se skromným tónem v hlasu Václav Bujnoch.

Vašku, jaké byly pocity, když vaše jméno figurovalo v závěrečné čtrnáctičlenné nominaci pro kvalifikační zápasy s Islandem a Bulharskem?
Byl jsem překvapený. Pěkné bylo, když už jsem se dostal do první nominace čtyřiadvaceti hráčů. Čtrnáctku jsem vůbec nečekal.

Bylo to pro vás asi úplně něco nového…
Beru to jako velkou a dobrou zkušenost. Třeba mě to posune ještě dál.

Nemrzelo vás nakonec, že jste s týmem neodcestoval k zápasům do Bulharska a na Island?
Upřímně jsem to i čekal, že k zápasům nepojedu, konkurence v národním týmu je velká. Člověk nemůže mít všechno hned. Hráči, kteří se do nominace dostali, zkušenost měli, kdežto já jsem byl úplným a jediným nováčkem.

Jak vás přijal tým?
Bylo to úplně v pohodě.

Pomohlo vám pro lepší aklimatizaci to, že v týmu byl další Opavák Jakub Šiřina?
Bylo fajn, že tam byl. Známe se dobře. Po cestě do Nymburku jsme se bavili. Šířa mi přiblížil, jak to v nároďáku chodí.

Překvapilo vás něco na reprezentačním srazu?
Měl jsem přirozený respekt, přece jen šlo pro mě o něco nového. Musel jsem si chvíli zvykat na nové podmínky a přísný režim, který na srazu panoval. Všechno máte naplánované do detailu a podle toho se musíte řídit.

Trenér Ginzburg se vám osobně hodně věnoval?
Pár vět se mnou prohodil, ale musím přiznat, že jeho přístup mě zklamal. Čekal jsem, že mě pozdraví, přivítá, tohle ale vůbec neproběhlo. V podstatě si se mnou nepodal ani ruku, v tom to bylo zvláštní.

Berete tuto nominaci jako motivaci do další práce?
Určitě bych se jednou chtěl dostat do finální nominace a zahrát si nějaký zápas.

Jak doma přijali váš povolávací rozkaz do národního týmu?
Rodiče byli na mě určitě pyšní. Ale nesmím se uspokojit, musím makat na sobě dál.

Nyní vás čekají zápasy v A 1, jak se na ně těšíte?
Máme před sebou deset těžkých utkání. Každé vítězství bude mít velkou cenu. Těšíme se na ně, na své si přijdou určitě i naši skvělí fanoušci.