Vánoční svátky jsou tady. Jak je strávíte?

Doma s rodinou. U krbu.

Máte dvě malé holčičky, Jindřišku a Aničku. Jsou pro vás Vánoce něčím specifické i z toho důvodu?

Specifické? Jak se to vezme. Bohužel, venku je strašná kosa, takže musíme zůstávat doma. Staráme se jim o zábavu.

Vzpomenete si na Vánoce, které vám určitým způsobem utkvěly v hlavě více než ty ostatní?

Ano. Na jedny takové si vzpomenu. Bylo to v roce 1982. Přesně na Štědrý den se narodila má sestra.

A co nějaký zajímavý zážitek?

Dva roky zpátky to byly hodně zajímavé Vánoce. Stěhovali jsme se totiž z Prahy do Opavy, takže vše bylo hodně hektické.

Vánoční atmosféra. Téma samo pro sebe. Někdo si ji užívá, někdo ji nenávidí v souvislosti s nakupováním dárků a nekončícím stresem. Jak je tomu u vás?

Tyhle Vánoce jsme pojali formou velké ulejvárny. S dětmi jsme doma, a když nás chce někdo vidět, musí přijít za námi. Ať už rodinní příslušníci, nebo kamarádi.

Na dovolenou se nechystáte?

Nikam nejedu. Po roce mě nyní čekají dva týdny volna. Teď si v klidu sedím, zatopím si v krbu. Prostě pohoda, žádný stres.

Jak s postupem času hodnotíte Vánoce? Víc si je asi člověk užije ještě v dětském věku, nemyslíte?

Předtím to bylo více alkoholické. Po Štědrém dnu se seskupila parta lidí a vyjelo se někam na chatu, kde se oslavil i Silvestr. Teď už se víc cítím jako starý páprda (smích).

Dotkly se svátky i softbalového klubu TJ Hit Opava, jehož jste předsedou?

Všechny školy jsou zavřené, takže nemáme kde trénovat. Parta se však pořád schází a vypadá to, že s některými oslavíme i příchod nového roku. Ten vždy vítáme s časovým posunem. Nemusíme všechny ty rachejtle a spíše konejšíme naše děti. Proto to necháme na nějakou sobotu.

Jsou v oddílu nějaké novinky?

Momentálně děláme na nových dresech. Věnujeme se našim kadetům a konsolidovat se začal i mužský tým. Vracejí se hráči, kteří v něm před léty působili, a vše vypadá hodně nadějně.

Vy jste právě jeden z těch navrátilců. Těšíte se, až znovu nastoupíte za klub, v němž vaše softbalová kariéra odstartovala?

No, abych se přiznal, tak docela dost. Bude to změna. Nedojíždět do Kunovic na první ligu a netrénovat do reprezentace. Doufám, že týmu pomůžu k lepším výsledkům ve třetí lize. Každopádně ve spojitosti s Kunovicemi visí možnost spolupráce. Například formou nějakého dvouměsíčního hostování. V současnosti si tím však hlavu rozhodně nelámu. Uvidíme, jak dovolí okolnosti. Jak se mi osobně bude chtít. Záleží i na pracovních povinnostech a také na mé ženě (smích).

Vy jste trenérem kadetů. Vkládal jste do nich velké naděje. Je tomu tak stále?

Přes léto jsem je vedl já. Teď se musím o práci dělit s druhým trenérem Daliborem Bielkou, protože to nestíhám s prací. Vzájemně si takhle vypomáháme. Když vidím naše kadety, je to jako bych viděl sám sebe ve svých začátcích. Jsou pro hru dost zapálení. V jejich letech jsem vždycky, i přesto, že byl třeba sníh, vytáhl nějakého kamaráda a šli jsme si alespoň zaházet někam na louku.

No a co trénink během vánočních svátků? Sportovního zatížení nejspíš není tolik.

Přesně tak. Má váha jde strmě nahoru. Asi to bude chtít určité předsevzetí do nového roku v podobě redukční přípravy. Všechno co šlo dolů, když jsem trénoval na letošní mistrovství světa v Kanadě, je nyní zase zpět. Ovšem nepociťuji to jen na sobě, myslím, že problém mají i někteří mí spoluhráči. Snažím se aspoň jednou týdně chodit na squash. Hrajeme i fotbálek.

Co byste popřál opavskému softbalu do roku 2010?

Momentálně máme dvanáct kadetů, z toho jsou dvě dívky, tak ať je jich aspoň dvakrát tolik a dalších dvacet kadetek. Snad nám město nesebere hřiště, které máme ve výpůjčce ještě na čtyři roky. No a doufám, že mužský tým se bude softbalem především bavit. O nějakém dokazování to už na úrovni třetí ligy moc není.

Petr Dušek