Deblířská kategorie C2 byla vyškrtnuta z velkých světových akcí, takže úspěšné slalomářské duo muselo skončit. Nejen o tom se rozepsal Jonáš Kašpar, který naší redakci vylíčil svůj příběh z vlastní perspektivy.

ŽIVOTNÍ PARŤÁK MAREK ŠINDLER

„Je to mazec, když se na to člověk podívá zpětně, ale s Márou jsme spolu jezdili dlouhých 15 let. Většinu života! Nebudeme si lhát – řvali jsme po sobě, nadávali si, měli jsme těžké chvilky v jedné lodi. Na druhou stranu jsme spolu zažili neskutečné věci. Vyjeli jsme si spolu olympiádu, vyhráli mistrovství Evropy a byli společně u všeho dalšího téměř od začátku až do úplného konce. Asi jsme si navzájem nemohli přát nikoho lepšího. I když se v průběhu času vždycky měnil, pojil nás společný cíl, který jsme puberta nepuberta měli pořád oba stejný.“

Jonáš Kašpar a Marek Šindler - Ilustrační foto.

KANOE KLUB OPAVA

„Ač těch lidí z doby, kterou jsem tam zažil já, moc nezůstalo, pořád to pro mě bude místo, kde jsem vyrostl, dostal vzdělání života a natrefil na lidi, kteří mi pomohli do velké míry najít směr a udělali ze mě to, čím jsem dnes. Vděk je namístě a těm zainteresovaným ho snad připomínám dost často, aby na to nezapomněli.“

TRENÉR KAMIL KŘEMPEK

„Vždycky jsme si z toho dělali legraci – táta s mámou mě naučili mluvit, Kamil jíst příborem. Něco na tom bude. Trávili jsme spolu skutečně neskutečné množství času a vzniklé pouto jsem s žádným jiným trenérem už nikdy nezažil. Vážím si ho neskutečně jako trenéra a ještě víc jako člověka a přítele. Je to jeden z těch, kterým bych měl svůj vděk opakovat snad nejčastěji. Víc k tomu myslím není třeba říkat.“

PRŮNIK MEZI SVĚTOVOU ELITU

„Šlo to postupně a nikdy jsem si tak úplně nepřiznával, že jsme ta elita. Člověk tak nějak v hlavě má zafixované, že elita je někdo jako nadčlověk. Někdo, kdo převyšuje všechny ostatní. Já jsem ten pocit nikdy neměl, i když výsledky hovoří proti mně. Byl jsem možná nejlepší, ale necítil jsem se elitní. Pocit je prostě pocit.“

Jonáš Kašpar a Marek Šindler - Ilustrační foto.

NEÚSPĚŠNÉ ATAKY PRVNÍCH POZIC NA VELKÝCH AKCÍCH

„Patří to k tomu a i když uznávám, že pro psychiku to bylo pokaždé náročné, vždycky nás to posunulo dál. Člověk věděl, že tělo na to má, jen stačilo přesvědčit hlavu, takříkajíc: a hlavně to štěstíčko!

PROTIVODNÁ BRANKA ČÍSLO 22 NA OLYMPIÁDĚ V RIU

„V době, kdy děláme tento materiál, se blíží třetí výročí. Záznam jsem ještě neviděl, ale vím, že bych všechno udělal stejně. Přípravu na sezonu i samotný závod. Těsně po závodě jsem prožíval hrozný stav zklamání – došlo na slzy. Bez debaty nejhorší vzpomínka na kariéru. Ale olympiáda jako celek je nepřekonatelný zážitek.“

KONEC C2

„Hořký konec podle nejčernějšího scénáře, který jsem mohl vymyslet. Bohužel se stal realitou a já to vidím jako obrovskou chybu směrem k celému našemu sportu. Bohužel o tom rozhodují lidé, kteří problémy s rozvojem sportu neřeší úplně šťastně. A to dlouhodobě. Ale to je můj názor.“

ZLATO NA ME V TROJI

„Paráda a vrchol kariéry. Co se sportovních ambic týče, vždycky jsem to měl rozdělené na dva hlavní cíle. Jet olympiádu a končit na vrcholu. Ještě jsem teda chtěl jet hlídku na MS s bráchou, což se mi bohužel už asi nesplní, ale jinak se mi to povedlo.“

A CO BUDE DÁL?

„Dál? Dál nic. Z mistra Evropy, světa a olympionika budu civilistou. Což jsem vlastně už od ME. Říkáme tomu doma, že jsem civilní mistr Evropy. Narodila se mi dcera a ze zkušeností spousty lidí, kteří sportem žili podobně jako já, si její dětství nechci nechat ujít. Takže zajedu model do práce – domů za holkama – spát – opakovat. A zatraceně, jak já se na to těším!“