Sedm let. Tak dlouho už manželé každý den ráno otevírají prodejní okno dřevěného stánku. „Hlavní vedoucí je manželka, já jsem jen pomocná pracovní síla,“ směje se Vladimír Šmehlík. Společně každý den od rána do vyprodání s úsměvem obsluhují zákazníky.

Dřevěná zelinářská bouda se nachází na Jiráskově náměstí. „Jako kluk si pamatuju, že na náměstí byla tržnice s kuřaty – od toho ten název Kuří rynek,“ vysvětluje Šmehlík. Lidem v centru chyběla čerstvá zelenina a ovoce, a proto na rynku vznikly dřevěné budky. „Koupili jsme tehdy klasickou váhu, ne elektrickou, a papírové pytlíky místo igelitových. Chtěli jsme prodávat přesně tak, jak se prodávalo kdysi,“ popisují začátky manželé. Stejnou váhou ovoce a zeleninu váží dodnes.

Čerstvé potraviny jim dodávají lokální prodejci z Moravskoslezského kraje. „Ze začátku to byl blázinec a museli jsme shánět dodavatele. Dnes už nám sami zahrádkáři vozí své produkty z okolí,“ říká prodejce. Až devadesát procent potravin pochází z regionu. „Samozřejmě exotické ovoce jako třeba citróny bereme odjinud. Už se nám ale stalo, že přišla paní a chtěla české banány,“ směje se Marta Šmehlíková. Nejvíce se prodávají sezónní potraviny – jahody, meruňky, angrešt a třešně.

Manželé na trh přijíždí každý den o půl osmé ráno a jen co otevřou okno, na jejich ovoce a zeleninu už Ostravané stojí frontu. „Ještě nemáme ani vyvěšené ceny a lidé už chtějí kupovat naše zboží. Samozřejmě, že nám to dělá radost.“ Oficiálně otevírají až o půl deváté a ve všední dny zavírají kolem šesti večer. V sobotu mají otevřeno do dvou hodin.

Koronavirová krize zasáhla i stánkaře. Manželé Šmehlíkovi otevřeli o měsíc později než v minulosti. „Prodáváme od jara do podzimu přes hlavní sezónu. Tento rok jsme kvůli koronavirové situaci otevřeli až v květnu,“ vysvětluje Vladimír. Normálně začínají prodávat už před Velikonocemi.

Ve volném čase manželé rádi pěstují i doma. Na zahradě jim roste angrešt, rybíz, cukety, jablka i třešně. „Pracoval jsem celý život jako ředitel velké makléřské firmy. Dneska si hrozně rád zašpiním ruce v hlíně a odpočinu si prací na zahradě. A relax je pro mě i prodávání a povídání se zákazníky,“ vysvětluje Šmehlík.

Během sezony prakticky neznají volno. V neděli večer už totiž Vladimír přebírá zboží na další týden. „Alespoň se nenudíme. Manželka vždycky říká, že to je dobře, protože by se nám jinak zkrátily žíly,“ směje se prodejce. V zimě pak odpočívají a užívají si volný čas. S úsměvem dodávají: „Zimu trávíme jako správní důchodci – s knížkou v ruce a nohama nahoře.“

Kateřina Milotová