„Už to tam mám vylepené tři měsíce. Neozval se ani jeden zájemce,“ říká Oldřich Jandač, provozovatel Restaurantu 2 Promile v centru Ostravy. Číšníka nebo servírku hledají i v některých dalších ostravských restauracích.

Číšníka nebo servírku hledají i v některých dalších ostravských restauracích.

„Nedostatek tohoto personálu souvisí podle mého mínění s tím, že mladým lidem se do tohoto oboru moc nechce. Kdysi je vychovávaly učňovské školy. Dnes ale na učiliště nebo střední školy se zaměřením na gastronomii či cestovní ruch nastupují především studenti, kterým se nepodařilo dostat na prestižnější střední školy či gymnázia. Každý druhý chce být manažer, sedět u počítače a dostat k dispozici služební auto. Dělat rukama, to se až na výjimky mladým moc nechce,“ vysvětlil provozovatel restaurace v centru města, který si nepřál uvést své jméno ani název podniku.

S jeho slovy souhlasí i Oldřich Jandač.

„Mladí chtějí dělat v oborech IT, že by měli pracovat rukama, to pro ně lákadlo až na výjimky rozhodně není. A když už se někdo v tom našem oboru vyučí a je šikovný a chce jej dělat, rozhodne se vyzkoušet štěstí a otevře si vlastní restauraci. Takže další důvod, proč je v Ostravě a okolí nedostatek číšníků a servírek, je i to, že těch restaurací je tu opravdu moc,“ pokračuje Oldřich Jandač.

Školy se snaží ve výuce držet tempo s trendy moderní gastronomie. Ilustrační foto. 16. ročník soutěže mladých kuchařů v Havířově.
Gastro výuka v Ostravě? Mladí kuchtíci jdou s dobou

Šéf UNIHOSTU ((Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách ČR) Zdeněk Blinka míní, že dobrý kuchař a kvalitní, ochotný a šikovný číšník či servírka z velké části rozhodují o úspěchu restaurace.

„Ta náplň práce číšníka či servírky přitom není vůbec lehká. Obnáší to často práci o sobotách, nedělích, svátcích, dlouhé směny. A za to obdrží výplatu na hranici minimální mzdy, někdy mírně vyšší. Další peníze může dostat jako prémie, třeba za výši obratu či podle jiného kritéria, které určí majitel zařízení,“ poznamenal šéf UNIHOSTU.

Proto také řada číšníků a servírek mění profese, případně se vydají za obživou do hlavního města, nebo ještě častěji do zahraničí.

Dá se srovnat práce číšníka za minulého režimu, a dnes? Šéf UNIHOSTU jednoznačně odpovídá, že to je nemožné.

„Dříve bylo restaurací méně a byly typizované. Rozdělení veškerých hostinských podniků do čtyř cenových skupin. V závislosti na cenové skupině byly striktně normovány ceny, gramáž jídel i způsob jejich přípravy. Kdysi si zašli havíři v Ostravě po práci na pivo, případně něco ostřejšího. A většinou ani moc neřešili, jak hospoda vypadá. Dnes se klade na to, jak vypadá interiér hospod, velký důraz. A nároky samozřejmě rostou i na personál. Za minulého režimu měli číšníci i servírky mzdy přiměřené tehdejším platům. Dnes se musí daleko více snažit a plnit přání hosta, a opravdu s ním musí jednat v rukavičkách. Kdo to nedokáže, tak neobstojí,“ doplnil Oldřich Blinka.

Muži hrozí pět až deset let vězení. Souzen je na svobodě.
Muž v Ostravě chtěl umravnit opilého muže, zabil ho fackou

TRINGELTY?

Spropitné se podle oslovených provozovatelů restaurací v poslední době výrazně nenavyšuje. Pokud si někdo objedná nápoj a má platit 45 korun, tak zaokrouhlí na 50.

„Když má ale někdo útratu za 450, tak na pětistovku nezaokrouhlí skoro nikdo. To už by ta útrata musela být někde nad 480 korunami,“ přidává příklady šéf UNIHOSTU.

Podle hospodských bývají lidé na spropitné štědřejší koncem roku při různých předvánočních večírcích, naopak počátek nového roku bývá období, kdy se na spropitném naopak moc nepředají.

Olympijský festival v Ostravě, 12. února 2018.
Pondělí v Olympijském festivalu v  Ostravě: areál obsadili opět školáci

Chatu Jiřího na Šeráku zavřeli. Chyběl personál, vysvětluje šéfkaChata Jiřího na hoře Šeráku v Jeseníkách je zavřená. „Chybí nám personál. Provozujeme lyžařský areál, další čtyři restaurace a zaměstnáváme asi padesát lidí. Situaci jsme se snažili řešit a vybrali jsme si čtyři uchazeče z řad nezaměstnaných vedených na Úřadu práce v Jeseníku. Podepsali jsme s nimi dohodu na dobu určitou do konce března. Tři z nich po několika dnech odešli na nemocenskou. Jedna paní ta je šikovná a pracovitá zůstala. To ale zdaleka nestačí na to, abychom zajistili chod chaty, která je velmi náročná na provoz,“ vysvětlila Karla Kubíčková, šéfka areálu Bonera na Ramzovském sedle, a dodala: „Podle mě je to důsledek sociální politiky tohoto státu. Někteří lidé raději zůstanou doma na dávkách, než by šli pracovat. Někdo třeba tvrdí, že nechce na Ramzovské sedlo z Jeseníku dojíždět. Přitom to je dvanáct kilometrů.“

V případě chaty na Šeráku potřebovali provozovatelé spíše pomocné síly do kuchyně. „Zaměstnance hledáme obtížně ale i na jiná místa. Určitě to není práce jednoduchá. Dělá se o sobotách, nedělích i o svátcích. Vím to sama dobře, protože jsem na nohou od rána do večera. Zaskakuji tam, kde je to potřeba. Právě tyto měsíce jsou pro nás ale hodně důležité, máme hodně hostů, kteří si jezdí zalyžovat a na jarní prázdniny,“ doplnila Karla Kubíčková.

Kdy by mohla být chata Jiřího na Šeráku opět otevřena, si odhadnout netroufá. „Je to chata, která je náročná na provoz. Teď opravdu nemáme čas tuto situaci řešit. Musíme makat naplno, abychom zajistili chod dalších našich provozů,“ odpověděla šéfka areálu Bonera.