Dal jste moderní podobu malému Pionýrovi i o trochu většímu Velorexu. Teď jste se zaměřil na elektrickou tříkolku s kabinou a na osobní i nákladní vozy s elektrickým pohonem.

Podle mne představují současný trend pro soukromníky i podnikatele. Elektrokoly a elektroskutry se zabýváme již od roku 2006. Nově vozidly a automobily, které jsou určené pro městský a příměstský provoz a mají nízké provozní náklady.

Budoucnost vidím v komplexní elektromobilitě, s níž souvisí infrastruktura široké sítě snadno dostupných veřejných dobíjecích stanic. První dobíjecí stanici z veřejného osvětlení v celé republice jsme v Opavě otevřeli pro motoristy v roce 2016 v Masařské ulici a darovali jsme ji městu.

Kromě Česka jste už dobyl i Čínu, nejdříve v zábavním a pak i v motoristickém oboru. Proč zrovna tuto zemi?

Je to velký stát s více než miliardou lidí a dynamicky se rozvíjí. Při svém působení v Japonsku i v Číně jsem od roku 1994 chodil v těchto zemích s otevřenýma očima a studoval tamní, od evropské diametrálně odlišnou, mentalitu. Dnes se v tomto prostředí už dokážu dobře orientovat.

Spolupracuji stabilně se třemi čínskými výrobci vozidel v oblasti techniky, vývoje a designu a rozvíjím tam i naši vlastní čínskou firmu s názvem Wuxi Poseidon trade co.ltd, ve které zaměstnávám čínské i české pracovníky. Tvoří ji zábavní a lanové centrum pro děti, letos přibyla vlastní restaurace s českým pivovarem.

Vidíte v českém a čínském podnikání nějaké výraznější rozdíly?

Diametrální. V Číně jsou obchodní pravidla od samého začátku ve všem nastavená úplně jinak. Bez znalosti trhu, mentality lidí a kontaktů tam nemůže úspěšně podnikat skoro žádný Evropan.

V Číně je kladen větší důraz na podnikatelskou pokoru a slušnost s pevnými nervy a pokud tuto důvěru podnikatel ztratí, pak jen jednou a napořád.

To je pro české podnikatele hotová pohroma. Svedou v Číně vůbec podnikat?

Letos už to pro cizince půjde jen sotva a obtížněji než třeba před patnácti lety. Číňané se už světu spíše uzavírají. Nic od něj v tuto chvíli nepotřebují. Na svém trhu už mají všechno a pokud nemají, vlastními silami si to zkopírují.

Metodou výroba – omyl dojdou díky své houževnatosti dříve nebo později k cíli.

Naši činitelé se teď přesto mohou přetrhnout, aby Čínu nabídli co největšímu počtu českých podnikatelů. Jaké šance jim dáváte?

Nic moc, zaspali zhruba patnáct až dvacet let. Buď mají spoustu peněz i času, takže si zaplatí tým lidí, kteří jim všechno připraví na klíč, ale pak zjistí, že se přes některé bariéry ani tak nedostane. Vrátí se domů s prázdným účtem.

Nebo musí naopak poctivě dlouhé roky do Číny létat, navazovat osobní kontakty, respektovat národní zvyky a postupně se snažit uspět. Je to běh na celá desetiletí, který jsem s pokorou absolvoval. Na něj však dnes už zpravidla nemá nikdo dost času. Všichni chtějí všechno rychle a bez čekání.

Čínské výrobky provází špatná pověst. Nebojíte se jí?

Nebojím. Zakopaný pes je v penězích. Evropané Číňany většinou příliš tlačí ke snížení ceny, ale ti svůj zisk nehodlají ztratit. Pokud je tlak velký, nahradí prostě dražší komponenty za levné, a to se na životnosti produktu zákonitě brzy projeví.

Já platím víc než prodejci jiných čínských vozidel, ale mám záruku, že vydrží nebo mi závadu vyreklamují. Pokud si však někdo objedná zboží nedej bože jen přes internet, zažije pořádné bolení hlavy.

Pavel Brída se narodil 12. 6. 1967 v Krnově. Po maturitě na krnovském gymnáziu vystudoval obor Marketing-management na ekonomické fakultě ostravské Vysoké školy báňské a nyní v ní sám vyučuje studenty v podnikání v Česku, Japonsku a Číně.

V roce 1991 založil v Opavě firmu Motoscoot zabývající se motocykly. V roce 2006 oživil retro Jawu pionýra, legendarni babettu, v roce 2010 zase kdysi populární značku Velorex ve verzi Velor–X–Trike. Vloni spoluzaložil firmu se stejným názvem, která uvádí na evropské trhy jedny z nejlevnějších elektro tříkolek, čtyřkolek i motocyklů.

Bydlí v Opavě, je ženatý a má dvě děti ve věku 16 a 11 let.