Kliknutím zvětšíteAdam Koudela firmu založil záhy po své plnoletosti. To měl za sebou střední ekonomickou školu a tu vysokou kvůli podnikání nedokončil. V roce 2016 byl XEVOS pátou nejrychleji rostoucí firmou v České republice a šestnáctou ve střední Evropě.
V XEVOSu pracují tři desítky lidí, z poloviny ajťáci. O tom všem jsme si spolu povídali.
Proč jste vlastně v devíti letech ten počítač rozebíral?
Matně si vzpomínám, že se mi nedařilo připojit k internetu, tak jsem hledal příčinu. Tehdy se připojení dělalo přes telefonní linku.
Když jste ho rozebral, co jste zjistil? Jaký jste z toho měl pocit?
Že problém bude asi jinde, ale bylo mi jasné, že se do něj ještě někdy podívám. Určitě jsem z něj vysál prach, ten v počítači nesnáším dodnes.
Podařilo se vám ho sestavit zpátky? Co na to rodiče?
Podařilo, ale asi to bylo poznat, protože nadšení nebyli.
Vy jste už jako žák základní školy psal recenze. To jste ale musel tu elektroniku používat? Půjčoval jste si ji, nebo kupoval?
Používal, vlastně jsem tehdy šetřil jen na tyhle hračky – komponenty k počítači, mobily, později i smartphony. Ke každým narozeninám a Vánocům jsem chtěl od rodičů příspěvek. První mobil jsem dostal po mámě, byl to starý Ericsson T10s, takový ten s flipem a výměnnými barevnými kryty, to byla tehdy pecka. Jen se na něm na rozdíl od Nokie nedal hrát had. Měl jsem ještě mobil s infraportem a PDA, se kterými se šlo připojit na internet. Bylo to strašně pomalé a drahé, ale bylo to jako zázrak, když jsem byl ve škole online. Tehdy ještě neexistovala mobilní wi-fi. Když se u nás objevily první smartphony, založil jsem si blog a radil lidem, jak na ně.
Pamatujete si na svou první recenzi?
Tuším, že to byla recenze na Motorolu MPx200.
Už na základce jste se staral o IT firmám na Ostravsku? Jak se to stane, že puberťák dělá něco pro firmy?
Začal jsem asi v osmé třídě. Nejdřív jsem se staral o pár webů lidem, které jsem poznal na internetu. Pak se mě zeptal táta, jestli nechci spravovat malou firmu jeho kamaráda, a postupně se to nabalovalo.
To se objevíte na recepci či vrátnici a řeknete, že jdete za šéfem mu nabídnout službu? Jak na vás reagovali?
Myslím, že nejsem moc dobrý obchodník a rozhodně ne ten typ, který by za někým přišel přímo. Navíc jsem byl puberťák ve skejťáckých botách, asi by se mi vysmáli. Vždycky to bylo na něčí doporučení. Jednou jsem jel tajně místo školy na konferenci Microsoftu a tam se mě ptali, čí jsem syn.
Jak vás tehdy platili?
Vždycky jsme se nějak dohodli, bylo to docela slušné.
V sedmnácti jste se blýsknul prvním startupovým projekem. To už byl XEVOS?
Vlastně ano. Tenkrát jsem přesvědčil bratrance a jeho spolužáky, kteří studovali vývoj softwaru, abychom přišli s aplikací, po které byl docela hlad. Šlo o aplikaci pro podnikové řízení a správu vztahů se zákazníky. Tehdy jsme docela předběhli dobu. Za pár měsíců jsem už měl osmnáct, takže jsem si hned po narozeninách běžel na úřad vyřídit živnost.
Proč název XEVOS?
Nemá to žádný speciální význam. Doslechl jsem se, že je dobré, když název firmy začíná písmenem ze začátku nebo konce abecedy, protože se běžný investor-amatér při nákupu akcií dívá na tabuli buď úplně nahoru, nebo úplně dolů, když neví, co nakoupit. Vzal jsem si to k srdci a vymyslel XEVO. Znělo to ale jako nějaký model Fiatu, tak jsem přidal S.
Kolik lidí nyní ve vaší firmě pracuje? Jsou to většinou ajťáci?
Přibližně třicet lidí. Ajťáci v pravém slova smyslu tvoří asi polovinu.
Máte ve firmě první a poslední slovo?
Vesměs ano, ale snažím se toho „být u všeho“ postupně zbavit.
Žena po vašem boku musí umět žít ve světě IT, že? Lze říci, že žádná jiná nemá u vás šanci?
To vůbec ne. Já se doma o práci moc bavit nechci, pokud to není zajímavé i jinak než v souvislosti s IT.
Ve firmě řešíte kybernetické útoky. Poraďte, jak by se před nimi měla chránit obyčejná firma s pár zaměstnanci? Má se jich vůbec obávat?
Předběžná opatrnost je určitě na místě. Stejně jako nepředpokládám, že mě někdo vykrade, i tak raději při odchodu z domu zamykám dveře. S kybernetickou bezpečností je to stejné. Je lepší a levnější dbát na zabezpečení, než řešit následný útok. Útočníci se poslední dobou navíc zaměřují právě na menší firmy, protože ty často mají za to, že se jich hackerské útoky netýkají. Nejúčinnější prevencí je ale přitom školení zaměstnanců.
A velká firma by asi tuhle obavu měla zařadit do svého plánu činností, aby jednou nebyla v problému, že?
Velké firmy dnes už zpravidla kybernetickou bezpečnost řeší běžně. I v rámci exekutivních pozic je čím dál častější pozice Chief Security Officer, který víc než fyzickou bezpečnost řeší právě tu kybernetickou. V posledních letech se korporace potýkají například s útoky takzvaným ransomwarem – škodlivým programem, který zašifruje všechna data v počítači nebo celé síti a za jejich zpřístupnění útočníci požadují výkupné. To může činit řádově i desítky milionů korun, předběžné zabezpečení je přitom výrazně levnější.
Patřím mezi ty, kteří počítač umí zapnout a vypnout a vím, že nemám otevírat v mejlové poště zprávy označené „spam“. Co byste ještě doporučil?
To byste nevěřil, kolik lidí otvírá spam! Základem by mělo být právě školení uživatelů – neodpovídat na podezřelé e-maily, neklikat na divné odkazy, nikomu nesdělovat hesla, nevkládat do počítače neznámý flash disk. Kvalitu zabezpečení jsme pak schopni otestovat například simulací hackerského útoku nebo zlepšit zavedením takzvaného principu nulové důvěry.
Jsou firmy dostatečně chráněny, nebo mají velké mezery?
Firmy si důležitost zabezpečení uvědomují čím dál víc. Bohužel se zlepšují i útočníci, je to takový věčný závod. Státní správa by ale měla výrazně přidat, tam často vnímám historicky špatně nastavené koncepce.
Co vás na činnosti kolem počítačů a celé této oblasti IT nejvíce baví?
Když víte, že tím lidem v důsledku vylepšujete a usnadňujete život, i když to tak často nevypadá. Ten pocit, když někomu ukazujete, že jeho práce se dá udělat rychleji nebo přesněji a dotyčný nadšeně nechápe. A také fakt, že to nemá hranic – když dnes nasazuji novou technologii do provozu, vím, že za pár let budu nasazovat ještě lepší.
Máte nějaký ajťácký sen?
Není moc ajťácký, ale vždycky jsem chtěl letět do vesmíru.
4
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
