Kliknutím zvětšíte„Úspěšní podnikatelé jsou velmi často velcí meritokraté. Jsou přesvědčeni o tom, že každý člověk je svého štěstí strůjcem: Když jsem já úspěšný, tak můžeš i ty. A jestli nejsi, tak je to tvoje chyba. Podobně jsem dlouhé roky uvažoval také. Až postupně, i díky Dobrému andělovi, jsem zjistil, že to není tak přímočaré a jednoduché. Každému může vstoupit do života událost, která mu ho obrátí vzhůru nohama,“ to je jedna z myšlenek podnikatele, vizionáře a filantropa Petra Sýkory (47).
Ten ještě v rámci studia na vysoké škole, v 18 letech, založil spolu s kamarádem Janem Černým společnost PAPIRIUS – dodavatelskou firmu na kancelářské potřeby. První dodávky papírů nosili zákazníkům v batohu, společnost však brzy začala skvěle prosperovat a stala se největším dodavatelem kancelářských potřeb ve střední a východní Evropě. V roce 2006 firmu prodali americké společnosti Office Depot. O pět let později Sýkora s Černým založili nadaci Dobrý anděl a společně věnovali 25 milionů na její provozní náklady.
Všechny finanční prostředky získané od dárců tedy směřují na podporu nemocných a jejich rodin. S Petrem Sýkorou, který s manželkou a dvěma syny střídavě žije v Praze a Novém Zélandu, si Deník povídal nejen o blížících se desátých narozeninách Dobrého anděla, ale i třeba o tom, zda se touží prosadit v politice.
Na začátek se zastavím u koronavirové pandemie, která výrazně zasáhla do našich životů. Přinesla s sebou mrtvé, ztráty zaměstnání, nedostatek financí pro mnohé rodiny. Jak se promítla v nadaci Dobrý anděl? Zůstali lidé štědří i v tomto nelehkém období?
Co se týče Dobrých andělů, tak ti i během koronavirové pandemie zůstali a přibyli další. Co se týče provozu, bylo to samozřejmě složité stejně jako všude jinde, měli jsme rozdělený provoz, spoustu pravidel… A nakonec to šlo vcelku hladce. Co se týče rodin, tam to bylo složitější. Řada lidí přišla o příjem, někteří odkládali vyšetření, návštěvu lékaře… Je třeba k tomu dodat, že nastalá situace zasáhla celý svět nerovnoměrně. Někomu mohla zničit podnikání, někomu mohla pomoci. Některé rodiny se semkly, v některých párech to naopak bylo složité. Co se týče rodin, kde pomáhají Dobří andělé, tak jsme dělali průzkum, a už tehdy, skoro před rokem, bylo mezi rodinami deset procent těch, jimž poklesly příjmy o 70 procent a více. Ale byly i rodiny, kde žádný pokles nezaznamenali.
Vraťme se ještě k vašim dárcům. I v nelehké situaci tedy přibývali?
Ano. Za prvé skoro neubývali, ta početná skupina lidí, kteří pomáhali už předtím, zůstala v podstatě stejná, a noví Dobří andělé přibývali stejným tempem, jako v předchozích letech. Nebylo to ani pomalejší, ani rychlejší. Ale proč? To neumím dost dobře vysvětlit, to se mě neptejte.
Jak zasáhla pandemie osobně vás a vaše blízké?
Určitě nejvíce zasáhla staré rodiče, a také naše kluky, jimž je 14 a 16 let. To je doba, kdy kluci i děvčata potřebují být především s kluky a děvčaty a méně s rodiči. Pro ně i jejich vrstevníky to bylo velmi složité období.
Nadace Dobrý anděl letos v listopadu oslaví 10. výročí. Aktuálně má přes 81 tisíc dárců, za dobu své existence pomohla více než 9000 rodinám, přičemž rozdělila desetimístnou částku. To jsou úctyhodná čísla. Dokázal jste si před deseti lety tyto sumy představit?
Určitě jsou výsledky lepší, než jsme na začátku doufali, a to poměrně výrazně. My jsme tušili, doufali, věřili, že Dobrý anděl bude fungovat, že se lidé zapojí a budou pomáhat. Nicméně pravda je, že množství lidí, které se přihlásilo a pravidelně pomáhá, nás překvapilo. Možná je také zajímavé zmínit, že první rok, dva, jsme si kladli cíle, jichž jsme tak úplně nedosáhli, i když jsme nebyli daleko. A pak jsme si je už přestali klást a soustředili se ryze na tu esenci, na tu podstatu, to znamená, jak dobře dělat to, co děláme, jak správně a kultivovaně komunikovat, mít pořádek ve všech aspektech toho, co se v Dobrém andělovi děje, a díky spoustě firem a především lidem, kteří tam pracují a kteří nám pomohli, se to krásně podařilo. Dnes aktuálně pomáháme zhruba čtyřem tisícům rodinám a je skvělé, že lidé, kteří mohou, jsou schopni takto pomoci. Jednoduše a efektivně.
Za bezmála deset let, co Dobrý anděl existuje, se jeho financování předpokládám vyvíjí…
Ano, mění se. Začali jsme my jako zakladatelé, pak se k nám přidali další podnikatelé, kteří z velké části provoz financují, a poměrně nedávno, asi před dvěma, třemi lety, se objevily první odkazy ze závěti. A vypadá to tak, že dlouhodobě tento třetí pilíř bude klíčový, rozhodující, protože s těmi odkazy se setkáváme čím dál tím častěji.
Odkazují vám lidé i významné částky?
Někdy ano – třeba byt nebo dům. Někdy je to drobnější. Je to nesourodé. Řekl bych, že česká společnost se řadu věcí učí, mimo jiné se seznamujeme i s dary ze závětí. Před dvaceti lety to téměř nikdo neznal, ale za dalších dvacet let už to třeba nebude neobvyklé, že si člověk dá svou pozůstalost do pořádku, zamyslí se a rozhodne.
Co by pro vás bylo nejhezčím dárkem k desátým narozeninám nadace?
Obávám se, že vůbec nevím. Nejsem právě slavící typ. Na druhou stranu u nás máme dámský tým a děvčata umí slavit a radovat se, což je pěkné. Ale abych se vrátil k tomu dárku. Přál bych si, aby Dobrý anděl pokračoval v kurzu, který je nastaven, a abychom ho tady ještě dlouho všichni měli. Aby byl k dispozici těm, kteří ho budou potřebovat, i těm, kteří chtějí udělat něco užitečného.
Tím jsme se dostali k tomu, co čeká Dobrého anděla v následujících letech. Pokud vím, jednou aktuální změnou je, že Dobří andělé si odhlasovali, že od letošního července rozšíříte pomoc i na rodiny s dětmi, kde jeden z rodičů onemocněl i jiným závažným onemocněním než je onkologické… Budou i nějaké další novinky?
Změna, již jste zmínil, je skutečně veliká, protože skupina lidí, které se týká, je potenciálně veliká. A také nesourodá, protože může se stát leccos od roztroušené sklerózy, přes ALS až po nehodu. Připravit nám to dalo hodně práce a máme radost, že už to běží, k 1. červenci byly poskytnuty první pomoci.
Co se týká toho, zda chystáme i další změny, odpověď je ne. To ne proto, že bychom byli málo kreativní nebo pohodlní. Snažíme se být disciplinovaní, proto, že si myslíme, že je důležité, aby to, jak Dobrý anděl funguje, bylo srozumitelné, konzistentní a také efektivní. Když ty věci příliš zesložitíme, je těžké se v tom vyznat a také se vše příliš podražuje.
To je pochopitelné, nicméně se přece jen zeptám na jednu konkrétní nemoc, která teď velmi rezonuje – covid-19. Bude mít nějaký vliv na budoucnost nadace? Míněno samozřejmě ve vztahu k těm, jimž pomáháte.
Domnívám se, že zásadně ne. Ale může se stát, že mezi těmi dospělými bude například někdo, kdo bude mít po covidu závažné komplikace.
Zastavme se ještě u rodin, jimž pomáháte. Znáte některé osobně? Prožíváte, když se například některé vážně nemocné dítě uzdraví, nebo když naopak není osud nakloněn a lékaři boj se smrtí prohrají?
Na začátku jsem jich znal osobně více, poslední roky málo. Nicméně je řada příběhů, zejména těch dramatičtějších, které když k nám dorazí, tak si sedneme a něco si k nim řekneme a trochu více je sledujeme. Občas život připraví nevídané věci. My se snažíme mít trošičku odstup, s těmi konkrétními příběhy se moc neidentifikovat, protože ono to pak bolí a té bolesti by mohlo být už příliš.
Prozradíte, který příběh vás osobně v poslední době hodně zasáhl?
Třeba příběh kloučka trpícího těžkou formou autismu kombinovanou s dalšími onemocněními. Několik let trvalo stanovit diagnózu. Maminka, která viděla, že se klouček v řadě oblastí vyvíjí velmi pomalu, musela čekat, než se objasnilo, v čem je problém. A pak se ty věci začaly objasňovat. Jedna po druhé.
V této souvislosti stojí za to zmínit, že totiž nemocné děti či dospělí netrpí často jen jedním onemocněním, ale dochází k jejich kombinaci.
Přejděme k něčemu radostnějšímu. Jakého nejhezčího poděkování od rodin, kterým pomáháte, se vám osobně za těch deset let dostalo?
Nejmenoval bych jeden dárek, ale spíše jsou to drobnosti, které překvapí a potěší. Občas třeba někdo pošle svůj obrázek nebo výrobek. Teď se v naší kanceláři z ničeho nic objevil jeden pán a všem přinesl malé vánoční stromečky, pod nimiž se zapálí svíčka, ony se otáčejí a hrají. Je to moc hezké. Něco podobného se občas stává. Jako poděkování beru ale i to, když nám někdo s Dobrým andělem pomáhá, a to jakýmkoliv způsobem.
A ještě na jednu věc si vzpomínám. Se syny jsme jednou vyběhli o víkendu na rozcvičku, zastavil se u nás pán a říkal, že jeho synovi pomáhali s Dobří andělé. Připojil se k nám na rozcvičku a pak jsme se ještě jednou viděli. To bylo moc milé.
Vy sám jste v jednom starším rozhovoru uvedl, že jste vegetarián a že máte jakýsi deníček, kam si píšete svoje myšlenky. Platí oboje stále?
Platí to druhé, poslední dobou si čas od času dám maso. Je-li omezená jiná volba. Ale pořád základní myšlenka zůstává, tedy, že pokud je možnost dát si něco, co jsme nemuseli chovat v zajetí a zabít, tak to preferuji.
Co se týče zápisků a poznámek, tak už to skutečně dělám mnoho let. Ne denně, ale velmi často. Když nastane nějaká zajímavá situace, nad kterou přemýšlím, něco zajímavého čtu, někdo něco zajímavého poví, cokoli, co vyžaduje přemýšlení, co je inspirativní, zajímavé, má to hloubku, tak si to rád napíši a pak se k tomu vracím.
Co zajímavého jste si zapsal poslední dobou?
Já s dovolením nahlédnu… Před pár dny jsme se ženou viděli filmové zpracování románu od Jane Austinové Pýcha a předsudek. My se na filmy moc nedíváme a když už ano, tak si o něm pak většinou povídáme a skoro vždy si udělám nějakou poznámku. Jane Austinová totiž chtěla měnit svět a své představy zabalila do románů. Když zalistuji dál, tak tady vidím třeba poznámky k tomu, jak jsme si se ženou povídali na téma domova. Mám tu napsáno: „Domov je místo, kde mohu být sám sebou. To znamená, že já bych měl dát prostor synům a ženě, aby mohli být sami sebou. A ne je svazovat pravidly a obtěžovat je svou nevyžádanou radou nebo přítomností.“ K tématu mám ještě druhou poznámku: „Doma by měla být především pohoda a bezpečí.“
Po diskusi se syny o filmu Pán prstenů jsem si poznamenal: „Extrémní lpění na prstenu moci je podobné jako závislost na mobilním telefonu“ Mezi mobilem a prstenem jsou dvě paralely:
Lpění ve své extrémní podobě: Prsten propůjčuje jeho majiteli „všemocnost“ stejně jako telefon a proto je ten, kdo ho nese, k němu zcela připoután. Prsten ovládá majitele – nikoli majitel prsten.
Sledování na každém kroku: Jakmile ten, kdo nese prsten, si prsten nasadí, Sauron ho vidí, sleduje každý jeho pohyb a myšlenku, podobně jako Google, Facebook a další sledují uživatele telefonu.
Jak vidíte, jsou to věci nesourodé. Psaní poznámek, i to že se k nim následně vracím, mi jen pomáhá přemýšlet.
S heslem, že doma má být pohoda a bezpečí, byste uspěl i v politice. A tím se dostáváme k dalšímu tématu. Zakladatel Dobrého anděla na Slovensku a jeho spoluzakladatel v Česku Andrej Kiska se stal slovenským prezidentem. Co vy? Netoužíte stát se českým prezidentem?
Ne. Za prvé po tom netoužím, což není v tomto případě tak moc důležité. Nicméně za druhé, což je podstatnější, si nemyslím, že jsem na to kvalifikován.
Ten, kdo podle vás chce být moc prezidentem, na to není vhodný…
Přesně tak. Absence touhy stát se prezidentem, je myslím podmínka nutná, nikoli postačující. Proto je důležitá ta druhá poznámka, že na to nejsem kvalifikován. Na některé věci kvalifikován snad jsem, třeba řídit podnik, nebo založit a vést nadaci, případně dělat pár jiných věcí, ale nemyslím si, že jako člověk mám nadhled, znalosti politického prostředí, zkušenosti, možná i vzdělání na to, abych vykonával tuhle roli.
Nemusíte být rovnou prezident, je řada jiných funkcí… Nemáte žádné politické ambice?
To jsou vody, do kterých se vůbec nechci pouštět. Na druhou stranu to neznamená, že bych rezignoval na roli, kterou každý z nás má, to je role aktivního občana. Člověk může ovlivňovat i věci ve svém okolí a působit v malém, nejen prostřednictvím politiky. Tím nechci říct, že politiku považuji za něco špatného, špinavého, to vůbec ne. Jen nemám tyhle ambice. Ani na komunální politiku, ani na vyšší.
A co podnikatelské ambice? Máte nějaké? Něco zásadního?
Doufám, že rozhovor nebude nuda, ale nemám (už) ani podnikatelské ambice (smích). Myslím si, že člověk nemusí mít za život tolik veřejných rolí. Měl jsem dvě, první byla podnikatelská, druhá souvisí s Dobrým andělem. Možná, že to stačí. A myslím si, že Dobrý anděl, byť na pohled běží snadno, vzhledem ke svému rozsahu vyžaduje soustředěnou pozornost. I vzhledem k celkovému společenskému dopadu v rámci České republiky. Není to věc soukromá, je to věc veřejná. A není to ani věc malá, proto je dobré zůstat na ni soustředěn. A pak ještě jeden možná podstatnější důvod – z toho velmi aktivního Petra Sýkory, který opravdu podnikal rád, a zakládal a vede Dobrého anděla rád, se stává člověk, kterému stačí věci pozorovat, poznávat a snažit se je pochopit, než se do všeho aktivně po hlavě vrhat. I proto necítím potřebu přemýšlet, hledat, v čem bychom mohli začít podnikat.
Zmínil jste velmi aktivního Petra. Já jsem dnes mluvil s mamince těžce nemocného chlapečka, které Dobrý anděl pomáhá. A nabídl jsem jí, aby vám položila jednu otázku. Zajímá ji, kde berete při svém vytížení tolik pozitivní energie a sílu pomáhat dětem, které to potřebují. Prozraďte, kde? Co vás nabíjí?
Tak jako jiní mám chuť přispívat a dělat něco užitečného prostřednictvím toho, co člověk umí. Někdo je vystudovaný lékař a má to privilegium lidem pomáhat, léčit je. Jsem vlastně vyučený podnikatel (smích), a to je možnost, jak mohu pomáhat já.
Pokud k práci přistupujeme správně, tak nás neunavuje, naopak nám energii dodává. Když jdu do Dobrého anděla, tak odcházím osvěžen. I na naše dnešní povídání o Dobrém andělovi jsem se těšil, protože hovořit o něm, to neunavuje. A to ani o dovolené, kterou nyní se ženou máme.
Už jsme dnes probrali Dobrého anděla i vás osobně. Jakou otázku byste si přál, aby vám novinář položil a přitom se vás na to dosud nikdo nezeptal?
Zajímavá otázka by směřovala k tomu, čím to je, že v Dobrém andělovi máme tak výjimečný tým.
Takže čím to je?
Protože to je dobrá otázka, není na ni jednoduchá odpověď (smích). Ale pokusím se o ni. Myslím si, že jedna část odpovědi bude v tom, že dobrá nebo výjimečná věc přitahuje dobré a výjimečné lidi, že dochází k autoselekci. Druhá část odpovědi je, že s Honzou Černým, s nímž jsme zakládali Dobrého anděla, si vážíme lidí kolem sebe a jsme schopni, někdy i po čase, rozpoznat jejich kvality. A pokud je rozpoznáme, dáme jim jen základní rámec, ve kterém mohou pracovat, působit, sloužit druhým a rozvíjet se. My jsme tam jen proto, abychom nastavili směr, pomáhali, když to potřebují, a to kdykoli, a jak moc potřebují. To znamená i hodně.
Po dotazu na vysněnou otázku musí samozřejmě na závěr přijít dotaz i z opačného ranku: Na co byste nechtěl, aby se vás někdo ptal?
Nevím, zda taková otázka vůbec existuje… Teď opravdu nevím… Nevím.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
