„Zatím se rozkoukávám a jsem mile překvapen, jak je Karviná pěkné město,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Byl jste překvapen, když Vás biskup povolal ke službě právě do Karviné? Doposud jste sloužil v Hlučíně nebo v Polsku…
Já strávil v Polsku poslední tři roky, předtím jsem opravdu působil v Hlučíně. A už když jsem byl v Polsku, byli jsme s biskupem v kontaktu. Říkal mi, že by chtěl využít moji znalost polštiny a že pravděpodobně bych měl jít někam na Karvinsko nebo na Těšínsko. Takže jsem s tím víceméně počítal a tudíž to pro mě nějaké velké překvapení nebylo.

Jak se Vám v Karviné líbí? Už jste měl čas prohlédnout si vše, co fryštátská farnost obhospodařuje, myslím kostely, kaple a podobně?
Byl jsem tady před mým působením jen jednou, když jsem se vydal do místních lázní navštívit známou. Také jsem se tehdy zastavil na faře, a pozdravil jsem svého předchůdce. On také dříve působil na Hlučínsku. Je ale fakt, že Karvinsko neznám. Každopádně jsem byl mile překvapen, jak je Karviná pěkné město. Je tu hodně zeleně, nádherný park a mnoho dalšího.

Je něco, co Vás překvapilo? Ať už příjemně, nebo naopak…
Co mě překvapilo… Řekl bych, že nebylo jednoduché přijít tady do situace, za které odcházel můj předchůdce. Všichni se s tím musíme vyrovnávat. (předchozí farář Przemysław Traczyk opustil farnost v červnu za dosud nejasných okolností, kdy mělo při oslavě narozenin na faře dojít k násilnému trestnému činu. Vše šetří policie, ale nikdo zatím obviněn nebyl – pozn. aut.)

A už jste si prohlédl farnost a nejbližší okolí?
Pod fryštátskou farnost patří farnost Karviná-Doly, kde už jsem už sloužil mše. Také byly Annenské poutě, takže jsem sloužil mše v kaplích sv. Anny v Ráji i Darkově. Už jsem se byl domluvit také v lázních, kde by se od září měly konat bohoslužby, takže trochu si ten terén mapuju. Nejde všechno hned, ale pomaličku se se vším seznamuji (úsměv).

Předpokládám, že jste si už prohlédl kostel svatého Petra z Alkantary. Možná jste ho znal díky jeho naklonění už z dřívejška. Co mu říkáte?
Je to opravdu zajímavá stavba. Jak pohled zvenčí, tak zevnitř. Když člověk vejde dovnitř, trochu se mu zatočí hlava, ale už si zvykám. Je to opravdu zvláštní… Myslím, že podobná rarita nikde v republice není. Navíc je to farnost bez farníků. Jen kostel a hřbitov, žádní lidé, kteří by tam aktuálně bydleli. Je to specifikum, o kterém se vždy zmíním před kolegy, jak to tady máme. Říká se tomu farnost excurrendo.

Á propos, četl jste román Karin Lednické Šikmý kostel?
Samozřejmě. Respektive jsem to poslouchal v autě jako audioknihu. Zatím jen první díl. Druhý díl ještě není načtený. A doporučil jsem tu knihu mým známým.

Takže alespoň takovouto formou jste se ponořil do historie a poměrů tohoto kraje, byť před sto lety…
Ano, a jsem za to rád. Koneckonců jsem si to ověřil i na Hlučínsku. Když člověk porozumí historii, tak porozumí i současnosti a tamním lidem. Na Hlučínsku se mi to potvrdilo. Snažím se zdejší kraj poznávat. Ty těžkosti a kříže, které krajem prošly a místní obyvatele sužovaly. Je to důležité, abych porozuměl, čím ti lidé vlastně prošli a abych věděl, jak k těm lidem přistupovat. Jsem přesvědčen, že takovéto poznávání má smysl.

Karvinský děkan a farář Martin Šmíd. Nastoupil na koci června 2021.Karvinský děkan a farář Martin Šmíd. Nastoupil na koci června 2021.Zdroj: Deník/Tomáš Januszek

Tady na Karvinsku se slouží mše v češtině, ale také v polštině. To pro vás po třech letech strávených v Polsku asi nebude problém, že?
Nebude. Polsky mluvím a rozumím. Oba dva kněží, kteří tady jsme, sloužíme mše česky i polsky. Pochopitelně jsem věděl, když mě tu biskup posílal, že tu potřebuje člověka dvojjazyčného. A musím říct, že mi má tříletá anabáze v Polsku v tomto hodně pomohla. Tam jsem sloužil mše jen polsky a s lidmi mluvil polsky. Jsem ale Čech, takže čeština je mi pochopitelně bližší, ale dokážu polsky komunikovat bez problémů, i když slovní zásoba ještě není dokonalá. Jako dítě jsem poslouchal polský rozhlas a sledoval televizi, takže s polštinou nemám problém.

Pocházíte z Krnova a působil jste mimo jiné právě „na Prajzké“. Kdybyste měl srovnat věřící v „severozápadním českém Slezsku“ a tady na Karvinsku, pozorujete nějaké rozdíly?
Nějaké rozdíly určitě jsou. Třeba mentalita na vesnici a ve městě. Mám takovou zkušenost z Hlučínska, když jsem tam poprvé koncem 90. let jako novokněz přišel a sloužil mši, že jsem tam řekl nějaký vtípek, ale lidi se nesmáli. Byl jsem z toho trochu zaskočený. Proč se nesmáli, jsem pochopil až později, když jsem tam sloužil jako farář, protože lidé tam neměli život vůbec jednoduchý, prošli si velkým utrpením. A taky hned nevezmou každého za svého… až po nějakém čase. A něco podobného je jistě i tady. Taky si musím uvědomit, co ti lidé prožili, že se museli stěhovat kvůli poddolování, šachty jim na jedné straně dávaly práci, ale braly třeba rodinné příslušníky. Život tady nebyl jednoduchý. Takže zejména ze začátku to chce velkou trpělivost a možná i delší vzájemné poznávání se s farníky. Takže ano, rozdíly jsou.

Mnoho lidí tady mluví nářečím, zvaným „po naszymu“. Rozumíte mu? Nebo se farníci před vámi hlídají a mluví česky?
Rozumím. A jak sám zjišťuji, není to čistá polština, je to něco mezi. Chytám to v tom smyslu, že je to pro mě nové, ale věřím, že po čase se do toho dostanu, ale zatím se mi to ještě nepodařilo. Když na mě někdo mluví „po naszymu“, já začnu mluvit polsky. A všichni si rozumíme (úsměv).

Už jste se sešel s Karvinskými zvoníky?
Samozřejmě, jeden z nich tady na faře dokonce pracuje, s celou skupinou jsem se ale ještě nesetkal. Na věži jsem ještě nebyl, neměl jsem čas.

Mají místní farníci čekat nějaké změny v životě farnosti, které třeba plánujete zavést, nebo upravit?
Vždy když jsem byl v semináři, kladli nám na srdce: ‚První rok se koukej a potom teprve, pokud je potřeba, něco změň.‘ Takže já se teď rozkoukávám. Protože ty věci nějak fungují z nějakého důvodu, a to člověk není schopen postřehnout hned. Navíc je nás tady kněžích o jednoho méně něž v minulosti, takže i tento fakt si možná vyžádá nějaké úpravy třeba v programu bohoslužeb. Možná to pro lidi nebude tak komfortní, když mohli chodit na mše v časech, které si oni zvolí, ale věřím, že si to všechno sedne.

Curriculum Vitae

P. Mgr. Martin Šmíd se narodil 25. srpna 1970 v Krnově. Po studiu na Střední průmyslové škole v Bruntále a po základní vojenské službě se vydal na svou cestu ke kněžství. Tu zahájil v roce 1990 v Teologickém konviktu v Litoměřicích. O rok později započal formaci v AKS Olomouc a studium na CMTF UP v Olomouci. Po jáhenském svěcení v roce 1997 působil jako jáhen – prefekt v litoměřickém Teologickém konviktu. Po kněžském svěcení v roce 1998 zastával službu kaplana v Opavě, dále působil ve farnosti Háj ve Slezsku, v Hrabyni, Pusté Polomi, Ostravě-Plesné a Hlučíně. Poslední tři roky působil v Polsku v komunitě Hnutí Fokoláre, jehož je členem již z dob teologických studií. „Hned od začátku své přípravy na kněžskou dráhu jsem cítil touhu naslouchat lidem a pomáhat jim s jejich problémy. I toto je jeden z důvodů, proč jsem se stal knězem,“ říká.