„Ale díky praxi v minipivovarech v Branné a v Krušných Horách jsem se do Ostravaru dostal,“ popisuje Vojtěch Slivoň působící v ostravském pivovaru druhým rokem ve funkci obchodního sládka. Tedy člověka dbajícího na úroveň piva v hospodách.

Kvůli pěnivému moku – respektive jeho výrobě – dokonce opouští svého času poslední ročník studia fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě. V té době si už dělá své pivo doma sám a experimentuje s více druhy. Byť nejradši má stejně klasický ležák!

Co také čekat od mladého muže vyrůstajícího v rodině, kde máma už přes dvacet let hlídá kvalitu piva ve všech fázích výroby a nevlastní táta je v Plzni vyučeným pivovarníkem s praxí v Radegastu dohlížejícím v současné době na zrání piva v ležáckých sklepích Ostravaru?

„Když jsme vylepšovali ostravskou dvanáctku, býval jsem v práci s našimi každodenně přímo při výrobě. Tátovi jsem dělal vlastně nadřízeného, s mámou jsem se potkával každý den u degustací,“ uvádí Vojtěch. Na nynějším postu s oběma rodiči také řeší pracovní úkoly… a nechá si i radit.

Celá rodina má také „prsty“ v přípravě nejnovějšího Speciálu ze spilky (řady netradičních piv z ostravského pivovaru) s názvem Taros. „Světlý třináctistupňový studeně chmelený speciál je vařený tak, aby vynikaly unikátní vlastnosti českého ležáku,“ tvrdí Vojtěch.

A prozrazuje, že i rodiče mají zkušenosti s domácím vařením piva. „Chce to hrnce, scezovací káď, suroviny a hlavně znalosti,“ líčí s tím, že i v normální kuchyni se může povést třeba pšeničné pivo německého (weissbier) anebo svrchně kvašené (IPA) anglo/amerického stylu.

Také manželka mladého sládka Ostravaru pracuje s pivem, byť jako číšnice. „Pivovarnictví máme prostě všichni v krvi a na čepované chodí celá naše rodina. Zkoušíme leccos a máme i jistou profesní deformaci. V každém pivu hledáme přednosti i chyby…“ dodává Vojta Slivoň.