Jan Pastrňák měl k hornictví vždy blízko. Zaměstnanec státního podniku DIAMO, které se zabývá útlumem dolů, říká, že do dolů fáral také jeho otec, dědeček a na šachtách působili strýcové, bratranci i další příbuzní široko daleko.

„Když byl počátkem devadesátých let vyhlášen v ostravské části revíru útlum a doly se začaly spojovat a pak i zavírat, přešel jsem na Důl Odra. Později jsem se pak stal zaměstnancem státního podniku DIAMO, odštěpného závodu ODRA, který má za úkol zahlazování následků po hornické činnosti na Ostravsku,“ vysvětluje 53letý muž.

Vztah k hornictví měl od mládí. „Se sbírkou to začalo tak, že otec občas přinesl od kolegů odznaky různých šachet a další reklamní drobnosti té doby. Maminka dělala výchovnou poradkyni na základní škole, tak začala odznaky nosit i ona. Postupně jsem sám začal sbírat různé pomůcky a předměty, které havíři používali v minulosti,“ říká Jan Pastrňák, který má ve svém domku v Šenově sklepní místnost, kterou lze bez přehánění nazvat menším hornickým muzeem.

Mezi nejstarší exempláře patří kahany z let 1910 až 1940. „Některé ty hornické artefakty jsem dostal, jiné jsem koupil. Většina exponátů pochází z období po 2. světové válce. Na mou sbírku se chodí dívat kamarádi i známí a nedávno mě paní ředitelka místního muzea poprosila, jestli bych pro ně nepřipravil výstavu havířských památek,“ pokračuje Jan Pastrňák.

S velkým zájmem si prohlíželi historické kahany, sebezáchranné přístroje i další také návštěvníci nedávného Dne otevřených dveří na Dole Jeremenko.

„Ne každý třeba pozná, že ta černá nádobka je bandaska, do které havíři fasovali polívku. To si více lidí vzpomene na historické mýdlo šeřík,“ ukazuje na mýdlo ve fialovém obalu nadšenec hornické historie.

„Mám ve sbírce i kombajnové nože nebo třeba historické přilby. Sbírka se rozrůstá. Díky tomu, že bydlím v domku, mám zatím dost místa i na případné další exponáty,“ dodává s úsměvem Jan Pastrňák.