Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Záleží, k jakému účelu je chtějí rodiče používat. „Pokud vozíte dítě do školky nebo jedete pár kilometrů k babičce, tak sedačka stačí. S polohovatelnou sedačkou není problém jet někam řekněme do dvaceti kilometrů po cyklostezce. Na delší trasy už je lepší vozík,“ říká cykloexpert Petr Novák z Opavy, který už dvě desítky let provozuje prodejnu, servis a půjčovnu kol a také e-shop, v němž nabízí i poradnu pro cyklisty.

Sám má přitom s cyklovozíkem zkušenosti se svými dvěma dětmi. „Jezdili jsme tak s manželkou i na delší výlety. Váha není problém, i manželka uvezla cyklovozík bez problémů. Samozřejmě je to ale určené spíše pro aktivnější rodiče a na delší výlety to chce mít aspoň trochu fyzičku,“ dodává.

Cyklovozíky

Odborníci odhadují, že u nás jsou v provozu desítky tisíc přívěsných vozíků za kola. Za hranicemi jsou oblíbené už řadu let, zajímavé ale je, že u nás bylo jejich používání dlouho zakázané. Poslanci a senátoři je zlegalizovali novelou silničního zákona teprve před devíti lety.

Cyklovozíky mají mnoho výhod – pro děti jsou pohodlnější, mohou v nich v klidu spát, jsou chráněné před sluncem, větrem či deštěm a nehrozí, že strčí ruku do vozovky. Mají také větší nosnost, umožňují přepravit i dvě děti nebo s sebou pohodlně pobrat všechny potřebné věci. Ty nejmodernější lze navíc snadno proměnit na kočárek, takže dítě po příjezdu ani nemusíte budit.

Nevýhodou je, že dítě je blíže vozovce, takže se na něj může prášit. Tomu mohou zabránit husté sítě nebo slídy. A pak také cena. Nejlevnější vozíky pro děti se sice dají pořídit už za sedm až osm tisíc, většina rodičů ale dává přednost lépe vybaveným modelům. Tam už ale ceny šplhají na dvojnásobek až trojnásobek.

Přední sedačky

Další variantou jsou cyklosedačky. Ty přední se většinou instalují na hlavovou rámovou trubku kola, kvůli tomu ale mají omezenou velikost, protože cyklistovi nesmí bránit ve výhledu. Dítě navíc nemá v přední sedačce takovou oporu, jako má v zadní variantě. Pro ty nejmenší děti přední sedačka vhodná není, ale na druhou stranu je její nosnost omezená většinou na patnáct kilogramů.

Výhodu mají přední sedačky v tom, že nepřesunují těžiště kola dozadu, dítě má dobrý rozhled a vy ho naopak máte neustále pod kontrolou. Cena těchto typů sedaček u nejlevnějších modelů začíná už na osmi stovkách korun, ty nejdražší stojí i přes dva a půl tisíce. Nechybějí samozřejmě bezpečnostní pásy a u některých ani přední ochranné sklo.

Zadní sedačky

Nejrozšířenější variantou jsou u nás zadní sedačky. Samonosné se uchycují zpravidla na sedlovou trubku, druhý typ se připevňuje k nosiči. „Obrovskou výhodou samonosné sedačky je její jednoduchý systém uchycení, kdy na zadní rámovou trubku upevníte pomocí imbusů držák, do kterého pak lehce vsunete dráty od cyklosedačky. V prostoru mezi trubkou a držákem je dostatečný prostor na lanka i bowdeny. Pokud se rozhodnete vyjet bez cyklodsedačky, držák ničemu nevadí, v ničem vás neomezuje,“ radí specializovaný server cyklomania.cz.

Zadní sedačka na nosič by měla jít připevnit na většinu typů nosičů upínacího zařízení, ale vždy je lepší zkonzultovat to s prodejcem, a to i s ohledem na maximální zatížení nosiče.

Oproti přední variantě jsou zadní sedačky větší mají i větší zádové opěrátko, lepší polstrování a větší nosnost – zpravidla 22 kilogramů, takže je v nich možné přepravovat děti až do věku kolem šesti let. Běžné modely mají opěrátko napevno a tříbodové pásy. U vyšších modelů výrobci pětibodové bezpečnostní pásy a polohovatelné opěrátko. To má usnadnit přepravu spícího dítěte, protože delší jízda ho uspí velmi snadno.

Plusem tohoto typu je, že je dítě kryté jezdcem před větrem, hmyzem, prachem a nečistotami. To jo ovšem na druhou stranu i nevýhodou, protože jezdec nemá dítě neustále na očích. Zadní dětské cyklosedačky pořídíte v širokém cenovém rozpětí podle výbavy a značky od 900 až po téměř čtyři tisíce korun.

S nejmenšími nejezděte

Rodiče by si ale v každém případě měli uvědomit, že použití sedaček i vozíků je limitováno fyzickým vývojem jejich dětí. Pokud si dítě samo nesedne, na kolo v žádném případě nepatří! Sami výrobci uvádějí dolní věkovou hranici pro použití sedaček od 9 do 18 měsíců, záleží ale na vývoji dítěte, proto ti seriozní také upozorňují rodiče, aby se o použití sedačky či vozíku poradili se svým pediatrem.

Ti obecně nedoporučují vozit dítě na kole do 18 měsíců věku. I když se dítě už naučí sedět, jeho nedovyvinuté páteři mohou ublížit nárazy, které jejich tělíčko musí pohlcovat. Hodně také navíc záleží na kvalitě samotného sedu, dítě by mělo sedět na sedacích hrbolech.

Podle pediatrů by rodiče neměli navíc vozit své dítě v sedačce či vozíku příliš dlouho a kvůli otřesům by s nimi neměli v žádném případě jezdit do terénu. Celodenní výlety pro malé děti rozhodně nejsou vhodné. I když se vezou, tak jsou omezení přilbou na hlavě a těsným upnutím v bezpečnostních pásech. Ani v kočárku by dítě nevydrželo bez pohnutí půl dne, na kole to je ještě mnohem horší.

„Zodpovědný rodič při jízdě na kole s dítětem přizpůsobuje délku jízdy věku a schopnostem dítěte, vyhýbá se frekventovaným silnicím, drží se především zpevněných komunikací, dodržuje pravidelné přestávky při jízdě, má jízdní kolo vybavené podle předpisů, ví, že jízdou pod vlivem alkoholu ohrožuje nejen sebe, ale i své dítě…,“ radí odborníci z BESIPu.

Bezpečnost na prvním místě

Důležitou kapitolou je samozřejmě bezpečnost. Zda jsou v tomto ohledu lepší sedačky nebo vozíky, se odborníci ani rodiče – cyklisté neshodnou. „Vozík je méně bezpečnou variantou, už jen svými technickými parametry, jako je šířka. Má horší manévrovatelnost, na užších cestách hrozí sklouznutí do příkopu. Jízda s vozíkem chce větší zkušenosti. Navíc ani s praporkem nemusí být cyklista s vozíkem v provozu dobře viditelný,“ upozorňuje na některé nástrahy odborník na cyklistiku Jan Polák, ředitel týmu Bezpečně na silnicích.

Sám má přitom malé děti a zkušenosti jak s vozíkem, tak se sedačkou. „Dávám přednost sedačce, i když máme i vozík. Ten ale používáme zřídka, maximálně na cyklostezku. Do městského provozu se nehodí,“ dodává.

Naopak Petr Novák upozorňuje na rizika sedaček a dává přednost vozíkům. „Na cyklostezce vám před kolo může vběhnout dítě, pes, někdo vjet. Spadnete pak i s dítětem a hrozí, že spadnete na něj a zalehnete ho. Vozík má pevnou konstrukci a dítě je v něm upevněné pásy, takže i kdyby se převrátil, tak nebezpečí je tam podle mě menší,“ přidává svůj názor zkušený cyklista.

Podle BESIPu by se rodiče především měli chovat zodpovědně. „Samozřejmě vše má svá pro a proti. Je dobře, že došlo ke schválení přívěsných vozíků pro děti, ale jejich uživatelé by měli přistupovat k jejich užívání s rozumem. Zodpovědný rodič bude přistupovat i k jízdě s vozíkem, ve kterém veze dítě, zodpovědně. Asi zváží všechna nebezpečí jízdy po frekventované silnici a naplánuje cestu tak, aby se na ní pohyboval co nejméně, a jízdu si spolu s dětmi užije především na vyhrazených cyklostezkách,“ uzavírají odborníci na bezpečnost silniční dopravy.

Více o cyklistice najdete na Deník.cz. Staňte se dnes digitálním předplatitelem a získáte zdarma e-knihu plnou cyklotras po celém Česku. Více na: predplatne.denik.cz/cyklodenik