Například ve starověkém Řecku měly tkaniny před obličejem zabránit vdechování prachu při těžbě minerálů. Později se osvědčily takzvané morové ptačí zobáky. Primárním účelem těchto masek bylo zamezení vdechování pachu, o kterém se lidé domnívali, že je nakažlivý.

Roušky se u chirurgických zákroků se začaly používat až na konci 19. století a postupně se rozšířily po celé zeměkouli. Prokázalo se, že při jejich užití dochází k různým pooperačním komplikacím a sepsím mnohem méně často. Při epidemii moru, která zasáhla Čínu v roce 1910, už roušky byly běžnou praxí. Svou roli sehrály také během španělské chřipky.

Například v americkém Seattlu v roce 1918 průvodčí odmítali vpustit do tramvají osoby, které neměly roušku. Lidé ale i tehdy proti rouškám vystupovali a odmítali je.