Čerstvý čtyřicátník je osobností v kabině, oblíbencem fanoušků. Není divu, když říká: "Hlavu mám nastavenou na fotbal."

Přemýšlel jste někdy, čím byste byl, kdyby ne fotbalistou?
Nepřemýšlel. Jakmile jsem začal hrát fotbal, říkal jsem, že se jím budu i živit. Jsem rád, že to tak dopadlo a dělám, co mě baví.

Fotbalový brankář Jan Laštůvka slaví čtyřicet.
Laštůvka z Baníku slaví 40: Anglie mě bude štvát do konce života. Co nároďák?

Nesmáli se vám při takto troufalé tezi spolužáci či učitelé?
Nesmáli. Já dával školu trochu na druhou kolej. Nepropadal jsem, do devítky jsem byl v klidu. To jsem měl snad jen tři trojky. Pak jsem sice dělal Management hotelnictví a turismu, což byl čtyřletý obor s maturitou, ale ve třeťáku jsem skončil. Šel jsem do Baníku. Možná mě to trochu mrzí, ale fotbalu jsem obětoval vše.

Takže střední školu nemáte?
Ne. Rád bych si ji dodělal, ale teď je člověk tak lenivý, že nevím. Nechci tady nic slibovat. (usmívá se)

Čemu se věnujete ve volném čase?
Můj v prosinci osmiletý syn začal chytat, takže se mu snažím pomáhat, i když už mě někdy na tréninku posílá bokem, abych mu do toho nemluvil. Teď ve volnu chtěl po mně brankářské tréninky, ale musím pomalu. Nechci mu to znechutit. Nejprve ale chtěl být útočník, dávat góly jako Baroš, říkal, že bude lepší než on.

Omrzelo ho to?
Zalíbilo se mu v bráně. Chytá asi čtyři měsíce a musím říct, že mu to jde, i když ho nechci chválit proto, že je to můj syn. Ale překvapil mě. Myslel jsem si, že v bráně bude do té doby, než dostane balonem pořádně do „čuni“, ale ne. Zatím se drží. A baví ho to, tak se mu snažím pomoci.

Takže si vychováváte nástupce?
Říkal jsem mu, že mu dávám osm devět let, a pak mě vystřídá. (směje se) To nesmím říct, že ještě tak dlouho budu chytat, abych nerozhodil Letyho (Letáčka) i Hrubase (Hrubého). Ale to je sranda. Určitě nechci držet místo za zásluhy, nebo jméno. Dokud bude výkonnost a zdraví, chci hrát, mám chuť se srovnávat s mladšími, ale zabírat pozici jen proto, že jsem Laštůvka, určitě nemíním.

Útočník Michal Papadopulos (v bílém) při utkání starých gard Baníku a Vítkovic.
Papadopulos o Karviné, Baníku i kariéře: V hlavě mám jasno, láme mě ale sestup

A chtěl byste mít ze syna gólmana?
Asi jo. To bych chtěl mít asi každý. Nejspíš by byl i pod větším tlakem, protože srovnání by se nevyhnul, ale taková je doba. Ani bych se nebál ho trénovat. Určitě bych ho neprotěžoval, naopak bych byl na něj tvrdý, nic by neměl zadarmo. Já také nic nedostal jen tak. A aspoň by se pod tlakem naučil chytat. Hlavní je, aby ho to bavilo a dělal to kvůli sobě.

Rozmýšlíte se, co bude po kariéře? Prý jste začal spolupráci s agenturou TOP 11, je to tak?
Pomáhám. Po několika letech jsem opustil Sport Invest, myslím na zadní vrátka. Chtěl bych zůstat u fotbalu, což agentura splňuje, ale asi bych rád byl trenérem brankářů. Holt nejsem ta svině při jednáních, že bych se s někým dohadoval. Ale co není, může být. U mě by to bylo víc o starosti o komfort brankáře, než o smlouvy. Spíše si však umím představit spolupráci s Víťou Baránkem, že bychom byli dva u áčka. Dětský fotbal by mě totiž asi tolik nebral. Spíše bych chtěl odrostlejší kluky, třeba dorost, aby si zvykli na přechod do áčka. To by mě lákalo. Ale teď o tom nepřemýšlím.

Chcete chytat…
Co nejdéle. I když jdu občas přes bolest, hlavu mám nastavenou na fotbal a nepřemýšlím, co bude třeba za rok. Konfrontace s mladými mě baví, chci jim pomoci, takže černé myšlenky nemám. Naopak. Mám rád makačku. Cítím se pak dobře a jsem pozitivní.