"Planeta se nedokáže vyrovnat s přelidněním," prohlásil před třemi lety v rozhovoru s BBC Newsnight neúnavný celoživotní popularizátor vědy a ochrany životního prostředí, producent, režisér a scenárista dokumentárních i vzdělávacích pořadů, přírodovědec David Attenborough.

Těžko ho lze přitom obviňovat z cynismu, protože celoživotní prací i postoji vždy dával jasně najevo, že žádným cynikem není. V jednom rozhovoru dokonce prohlásil, že devítiměsíční dítě je tím "nejneobyčejnějším stvořením na Zemi".

Přesto však v onom tři roky starém interview řekl: "Z dlouhodobého hlediska musí růst populace skončit."

U příležitosti pětadevadesátin tohoto významného muže stojí za to se nad jeho životní dráhou a z ní vyplývajícími slovy zamyslet.

Kameny, příroda, televize

David Attenborough, mladší bratr herce Richarda Attenborougha (rovněž mezinárodně proslulé osobnosti), vždy patřil k lidem, které se mimořádně zajímaly o dění kolem sebe a nezůstávaly k němu lhostejné. Dlužno dodat, že k tomu měl spolu se svým bratrem i příslušný vzor ve svých rodičích - ti během druhé světové války adoptovali dvě židovské dívky transportované z Evropy. 

Od mala jej také zajímaly nejrůznější přírodniny, kameny a fosilie, které nosil domů a celkem systematicky pořádal. Jeho rodina si toho pochopitelně nemohla nevšimnout a jedna z jeho adoptivních sestřiček mu k jeho dvanáctým narozeninám věnovala kousek jantaru.

Aniž by to mohla tušit, zasloužila se o jeden z Attenboroughových výjimečných pořadů, natočený více než 60 let poté: v roce 2004 uvedl slavný dokumentarista nový pořad Jantarový stroj času (The Amber Time Machine), v němž pátral po původu živočichů, kteří byli v tom kousku jantaru skryty.

Vojnu si budoucí přírodovědec odsloužil krátce po válce u Britského královského loďstva a po propuštění do zálohy v roce 1949 začal pracovat na obou svou stěžejních zájmech - na zájmu o veškeré přírodní dění a na jeho popularizaci u široké veřejnosti. Nejdřív to zkusil (neúspěšně) v rozhlasu, pak mu ale hodila laso Mary Adamsová, vedoucí zpravodajství vznikající veřejnoprávní britské televize BBC. 

Attenborough nastoupil v roce 1952 a spojil s BBC celý svůj profesní život. Prvním dokumentárním cyklem, který vznikal v letech 1954 až 1963, byl pořad Zoo pátrá (ZOO Quest), v němž cestoval po neprobádaných místech planety s divokou přírodou a vyhledával pro britskou zoo vzácné zvířecí druhy. 

Kromě natáčení dokumentů si v BBC konečně vyzkoušel také rozhlasovou práci a vytvářel vlastní pořady o politice, archeologické průvodce, psal krátké povídky a věnoval se i zahradničení a náboženským programům.

Dal světu Monty Pythony

V roce 1969 se stal David Attenborough programovým ředitelem BBC a současně se nesmazatelně zapsal do kulturního dědictví celého světa tím, že na obrazovku BBC pustil komediální seriál Monty Pythonův létající cirkus (Monty Python's Flying Circus), jenž byl první prací legendární britské komediální skupiny Monty Python, založené 11. května 1969.

Seriál se vysílal po čtyři sezóny v letech 1969 až 1974 a měl celkem 45 dílů. Některé z nich se skládaly z jednotlivých skečů, byly mezi nimi ale také díly pojaté jako jeden příběh. Seriál psali společně všichni členové skupiny (Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones a Michael Palin) a pravidelně hráli většinu rolí včetně mnoha ženských.

Attenborough coby programový ředitel s redakční odpovědností za oba kanály BBC za uvedení seriálu plně ručil a je třeba ocenit odvahu, jakou přitom projevil: seriál totiž převracel zažitá pravidla komediálních skečů a vlastně i televize jako takové úplně naruby.

Scénky tak nekončily pointou, ale přes bizarní spojovací pasáže se přelévaly jedna do druhé, a řada odvysílaných scén byla také řádně "nekorektní": na obrazovce veřejnoprávní televize se například díky seriálu nejednou objevila úplná lidská nahota, zabíraná pěkně zepředu v celkovém záběru (na internetu se pro to vžil výraz "full frontal"), násilí, spousta narážek na náboženství nebo homosexualitu či vtípků naznačujících, že britské společnosti vládnou šílenci.

Satiricko-parodický a nevázaný přístup vydržel skupině i při pozdější práci na jejich filmových projektech (Monty Python a Svatý grál a Život Briana), jež se koncem 70. let staly jedněmi z nejúspěšnějších britských filmů své doby, ale zvláště v případě Života Briana také jedněmi z nejkritizovanějších a nejzakazovanějších (v Irsku a v řadě britských měst se tento film vůbec nesměl promítat).

Za filmy už Attenborough nestál, přesto mu však patří zásluha na tom, že uvedl skupinu do veřejného povědomí a pomohl jí se prosadit.

Dokumentarista unikátní přírody

V roce 1973 byl už z řízení a manažerské práce unavený, takže odmítl nabízenou kandidaturu na generálního ředitele BBC, a místo toho se rozhodl vrátit k tomu, v čem se zřejmě cítil nejjistější a nejspokojenější: k natáčení vlastních pořadů o přírodě.

V roce 1979 napsal a natočil 13 dílů ambiciózního cyklu Život na Zemi (Life on Earth), jenž se stal velice populárním. Attenborough si při jeho přípravě nejenom získal důvěru mnoha vědců, kteří nechali realizační tým nahlédnout do svých často unikátních projektů (například připojit se k výzkumu horských goril prováděném Dian Fosseyovou, později zavražděnou pytláky), ale začal také používat v sérii mnohé novátorské postupy: například počítačové zpracování a nové filmovací techniky. Ovlivnil tím řadu dalších dokumentaristů na generace dopředu.

Na mimořádně úspěšný titul později navázaly další dvě série, Živá planeta z roku 1984 a Zázraky života z roku 1990. V roce 1993 vznikl další mimořádný a pozoruhodný seriál Life in the freezer (Život v mrazáku) o Antarktidě.

A hodně tvůrčích sil zůstalo přírodovědci, jemuž v roce 1985 udělila britská královna rytířský titul Sir, i v novém tisíciletí; dokladem toho jsou dokumenty Modrá planeta (2001), Život savců (2002) nebo Planeta Země (2006). Svými pořady přitom významně formoval postoj světové veřejnosti k otázkám životního prostředí. "Činnost ve prospěch planety inspiroval jako málokdo," řekl o něm před pár lety šéf sekce životního prostředí OSN Erik Solheim.

"Když šel v listopadu 2017 v rámci druhé série Modré planety díl o problému zanesení světových oceánů plasty, naladilo se ho jenom v Číně 80 milionů lidí," připomíná na svých stránkách Světové ekonomické fórum.

Kontroverzní spíkr

Také v posledních letech zůstává slavný tvůrce nadále aktivní a ať se na jeho názory díváme jakkoli, rozhodně mu nelze upřít neubývající průbojnost i odvahu, s jakou o tématech, která považuje za důležitá, hovoří. 

Přičemž jeho poslední téma je opravdu mimořádně citlivé, a zvlášť v souvislosti s šířící se nákazou covid-19 nepříjemně rezonuje: stále vyspělejší lékařské postupy a sílící schopnost uživit větší množství lidí vedly v posledních letech k tomu, že světová populace narůstala ročně přibližně o 83 milionů lidí. A Attenborough začal plédovat za to, že z dlouhodobého hlediska musí růst populace skončit.

"Je velmi alarmující, jak rychle to jde. Byť si lidé říkají, že z dlouhodobého hlediska se populace stabilizuje, vidím to tak, že se stabilizujeme spíše na vyšší úrovni, než do jaké se Země opravdu vejde," prohlásil v posledních letech opakovaně Attenborough.

Vyvolalo to velkou mezinárodní odezvu, mezi níž nechyběly ani ostře kritické hlasy. "Řekněte mi, Davide, proč ze všech problémů, na které byste se mohl zaměřit, jste zvolil právě přelidnění? … Řekněme si to jasně … Ideologie, jež se zánikem přírody, biologické rozmanitosti a ekosystémů spojuje přelidnění, nebo z toho přelidnění dokonce obviňuje, má své jméno. Říká se jí ekofašismus," napsala loni v říjnu v otevřeném dopise Attenboroughovi aktivistka a představitelska vancouverské organizace Greenpeace Chelsea Websterová.

"Proč je ekofašismus škodlivý?" pokračovala. "Přelidňovací ideologie často vycházejí z myšlenky, že dříve kolonizované země mají vysokou populaci, jež roste příliš rychle. Tato představa snímá vinu z kolonizujících zemí, jež mají často větší globální moc a nadměrně konzumují pozemské zdroje, a místo toho řeší problém s marginalizovanými lidmi, jejichž globální moc je významně menší a kteří spotřebovávají mnohem méně. Tak vidíte, Davide - když my (tedy kdokoli privilegovaný, ale většinou jsou to bílí lidé) požadujeme kontrolu populace, i když to třeba myslíme dobře, dopadá to nepříznivě na ty nejvíce marginalizované," argumentovala Websterová.

Tento článek nemá za cíl tak vyhraněnou a zejména mimořádně citlivou a bolestivou otázku řešit. Stojí však za zmínku, že David Attenborough zůstává nadále nejenom aktivní, ale také mimořádně aktuální v tom, co dělá a k čemu se vyjadřuje.