Když člověk přijede na tábořiště u Orlické přehrady zvané Temešvár, vidí velký vojenský stan, stany s podsadou, plynový vařič, kolem něj ešusy a plecháčky, přes kůly přehozené spacáky, u ohniště někdo seká dřevo. Na první pohled to tu vypadá jako klasický letní tábor. Ve vojenském stanu se ale neuzluje ani neluští morseovka. Přítomní pájí, programují a konstruují. „Základem zdejší činnosti je bastlení,“ prohlašuje Pavel Hrzina, odborný asistent na katedře elektrotechnologie. Vysvětluje, že slovo má někdy negativní nádech pokažené práce, ale v inženýrském světě znamená navrhování a konstrukci elektrovýrobků nadšenci.

Již čtvrtým rokem zde v přírodě nedaleko Písku pořádá Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického týdenní letní akci pro středoškoláky se zájmem o elektroniku, robotiku a informační technologie – FEL Camp.

Zástupci pro digitální technologie ze Stálých zastoupení členských zemí při EU v Bruselu navštívili robotický tým Fakulty elektrotechnické ČVUT 14. července v Praze
VIDEO: Čeští vědci předvedli unikátní roboty i humanoida s elektronickou kůží

Táborem se vine množství kabelů od důmyslné soustavy solárních panelů až do vojenského stanu k centrální baterii. Od ní pokračuje spleť dalších zásuvek, prodlužovaček a nabíječek k důmyslným přístrojům. Solární elektrárna bylo to první, co si účastníci sestavili. Nenachází se tu totiž jiný zdroj energie. „Studenti se musí naučit s energií šetřit, protože ne všechny dny jsou slunečné. Mají povolenou výši odběru na den a tu nesmí překročit,“ vysvětluje Hrzina.

Léto ve znamení archeologie

Za letošní téma zvolili archeologii. Patnáctka účastníků si již zkusila vyrobit hledač kovových předmětů. Pomocí něj se jim podařilo najít místo, kam jim pořadatelé zakopali mince, a pod vedením archeologa si zkusili nález odkrýt a prosít. „Aby to neměli tak jednoduché, museli si postavit i legorobota, který s detektorem jezdil. Skoro všem se do motoru zadřel písek, takže ho předělávali,“ popisuje Zbyněk Kocur, přednášející z katedry komunikační techniky. „Když se hledačka přiblížila ke kovu, v cívce ubyla energie, sepnul se reproduktor, který začal pískat a rozsvítila se dioda,“ líčí Ondřej. „Fungovalo to tak deset minut, pak se to rozštelovalo a museli jsme to opravovat,“ dodává.

Nyní kutají na sonaru, pomocí něhož by dokázali měřit hloubku vody a vytvořit reliéf dna na vymezené části přehrady. Jako první má hotovo Jirka a míří k vodě. Praktikant jeho týmu vyrazí se sonarem na loďce a noří ho na různých místech přehrady. Jirkovi se na displeji objevují údaje o hloubce a značně kolísají. „Občas to hlásí půl metru, pak hned tři, budeme to ještě muset doladit. A pohrát si také s čísly statisticky a vyházet chyby měření,“ plánuje.

Ve vojenském stanu se také začíná pracovat na tzv. hydrofonu, tedy mikrofonu, který bude snímat zvuk ve vodě. Zmapují tak vnitřek Orlíku pomocí zvuku. „Teď už vyloženě řešíme spíše mechanické záležitosti, aby všechno fungovalo. To je pomalu těžší než elektronika,“ říká Jakub, předělávající zárodek svého přístroje.

Boření stereotypů

Na táboře najdeme také dívky - mezi účastníky i mezi organizátory. Vedoucí Simona, absolventka Fakulty elektrotechnické, vysvětluje, že nezáleží na pohlaví, buď obor lidi baví, nebo ne. „Ostatní jsou společenské stereotypy. Podívejte se na tuhle krabici s robotickým legem. Samozřejmě je modrá, tedy pro kluky. Pro holky jsou přece panenky. A tady to všechno začíná,“ povzdechne si. Camp vidí jako vhodnou možnost seznámit se s praktickými stránkami oboru i pro ty, kdo třeba studují gymnázium a k „bastlení“ s elektronikou ještě nepřičichli.

Letní tábor. Ilustrační snímek
Děti na táborech nejsou pojištěné. Rodiče to neřeší a zadělávají si na problémy

Vedle ní sedí praktikantka Tereza a ta rozbíjí i další stereotyp: „Na fakultě se nemusí jen pájet a programovat. Já například jsem v prváku oboru Elektrotechnika, energetika a management a je to hodně o ekonomice, což jsem studovala na střední a baví mě to. V kombinaci s energetikou ještě více než čistá ekonomie.“

Pak už je čas umýt si ruce vodou z kanystru a zařadit se do fronty na písmenkovou polévku. V tomto jde o klasický tábor. Na každé ze tří pětičlenných družstev připadá jeden praktikant, k tomu ještě pětice vedoucích. „Je nás tu dost, ale nechceme stát studentům za zadkem. Naším heslem je: „Řeš si to, přijď si na to. Ale když už bude deset večer a pořád ti to nebude fungovat, poradíme ti,“ uzavírá Pavel Hrzina.