Odtajněno. Rusko zveřejnilo záznam největšího jaderného testu v dějinách

Na odtajnění bezmála půl století starého filmu upozornil server The Barents Observer. Přestože byl desítky let tajný a určený jen pro oči několika málo zasvěcenců, nese barevný čtyřiceminutový dokument všechny známky klasické propagandy sovětského stylu a je natočen opravdu velkolepě. Nechybí drahý barevný filmový materiál, množství leteckých záběrů a spousta záběrů svědčících o tom, že se filmaři nemuseli v práci nijak zvlášť omezovat.

Před 70 lety odpálili Sověti první atomovku. Kvůli testu obětovali stovky zvířat

Pro historii je tento dokument cenný, protože ukazuje všechny fáze přípravy jaderného testu. Začíná nakládáním sestrojené bomby na speciálně upravený železniční vagon, zachycuje její přepravu po železnici až na leteckou základnu Olenja poblíž Olenegorska na Kolském poloostrově a ukazuje i postupné fáze vypuštění bomby: start a let vojenského letounu Tu-95 přes Barentsovo moře k místu plánované detonace poblíž Matočkinovy úžiny v Nové Zemi a vypuštění bomby na padáku, jehož úkolem bylo zpomalit její pád, a umožnit tak posádce Tu-95 dostat se s letounem do bezpečné vzdálenosti.

Konečně následuje samotný výbuch, nasnímaný mnoha kamerami z různých směrů i vzdáleností, včetně leteckých snímků z okraje stratosféry. Záběry ukazují i ozáření krajiny a nechybí samozřejmě ani legendární "jaderný hřib" vytvářející se zvolna po explozi.

Chruščov chtěl 100 megatun, Sacharov to snížil

Třístupňová termonukleární puma, oficiálně pojmenovaná jako RDS-220, si později získala přezdívku "car-bomba" podle legendárního obřího děla "car-puška", které stojí v moskevském Kremlu. Ve své době byla největší jadernou zbraní, jaká kdy byla vyrobena, a dodnes zůstává nejsilnější odpálenou bombou v historii. Její síla 50 megatun (50 milionů tun) odpovídala síle zhruba 3800 hirošimských bomb. Letadlo ji vypustilo nad Novou Zemí dne 30. října 1961.

O jejím vývoji a provedení jaderné zkoušky rozhodl v červenci 1961 tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov, pravděpodobně v důsledku sílícího politického napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.

Jaderný útok na Hirošimu: Letoun, který rozséval zkázu, nesl i českou stopu

Podle The Barents Observer si Chruščov přál původně dokonce stomegatunovou zbraň. Konstruktéři bomby proto ve snaze mu vyhovět přidali k termonukleární hlavici třetí stupeň, přestože vodíkové pumy byly do té doby běžně jen dvoustupňové.

Sovětští inženýři, mezi nimiž byl i legendární fyzik a pozdější slavný disident Andrej Sacharov, si však naštěstí uvědomili možný extrémní dopad exploze a rozhodli se snížit sílu pumy zhruba na polovinu. Chruščovovi to zdůvodnili mimo jiné tím, že bomba by mohla úplně zničit sovětskou jadernou střelnici v Nové Zemi a dokonce rozbít okna až ve vzdálené Moskvě.

Odpálena čtyři kilometry nad zemí

Odtajněný film ukazuje celou řadu zajímavých detailů testu. Například to, že Sověti potáhli speciálně upravenou pumovnici letadla Tu-95 bílou reflexní barvou, aby ji ochránili před působením tepla. Po celém prostoru byla rozmístěna měřící zařízení a bombardér doprovázelo další letadlo, které filmovalo a monitorovalo úroveň záření na různých místech.

Aby se puma po uvolnění z pumovnice snášela k zemi pomaleji a dala oběma letounům dostatek času k odletu, byla připevněna k obřímu padáku, jenž podle The Barents Observer vážil téměř tunu. 

Do posledního dechu. Přeživší výbuchu v Nagasaki chtějí uchovat své vzpomínky

Bomba byla odpálena ve výšce 4000 metrů nad zemí. Z odtajněného filmu je patrné, že ohnivá koule se udržela ve vzduchu mnohem déle než v případě jiných záznamů jaderných testů. Kupole samotné exploze dosáhla okamžitě průměru dvaceti kilometrů, absolutně zničeno bylo všechno v okruhu do 35 kilometrů od epicentra. 

Po 40 vteřinách měla ohnivá koule průměr 30 kilometrů, načež se rozvinula do klasického tvaru "jaderného hřibu", jehož klobouk o průměru 90 kilometrů vystoupal až do výše 60 nebo 65 kilometrů. Ve vojenském městě Severnyj, představujícím centrum pro testování jaderných zbraní v oblasti Matočkinovy úžiny, zničil tento výbuch většinu domů. Město se nacházelo 55 kilometrů od bodu nula, nad nímž k explozi došlo.

Byl jako oživlý Jekyll a Hyde. Před 70 lety odsoudili Britové atomového špiona

Ačkoli byla puma odpálena až ve výši čtyři kilometry nad zemí, zaznamenala seismickou rázovou vlnu o síle nad pět stupňů Richterovy škály měřící zařízení po celém světě.

Letadlo Tu-95, jež bombu svrhlo, bylo v době její detonace už hodně daleko, přesto však nárazová vlna z exploze způsobila, že se okamžitě propadlo ve vzduchu o tisíc metrů. Pilot naštěstí dokázal letoun vyrovnat a později s ním bezpečně přistál.

Výbuchu si všimla i norská vojenská pohraniční stráž, která zpozorovala záblesk z hory Jarfjord poblíž administrativního okresního střediska Kirkenes. Podle odtajněného dokumentu byl záblesk exploze vidět pouhýma očima až na vzdálenost jednoho tisíce kilometrů. Přítomnost radioaktivního spadu byla naměřena po celé Skandinávii.

Bomba změnila přístup velmocí

Zejména kvůli mezinárodnímu dopadu a zasažení řady zemí nebezpečným spadem následovalo mezinárodní odsouzení celého testu. Proti zkoušce protestovali i lidé přímo v Sovětském svazu, včetně už zmíněného Andreje Sacharova, jenž se i pod dojmem z tohoto testu stal jedním z hlavních sovětských odpůrců jaderných zbraní.

Nejhorší žraločí útok v dějinách. Námořníci z Indianapolisu umírali po stovkách

Na rozdíl od ostatních se nebál vystupovat se svou kritikou veřejně, což ho stále častěji přivádělo do konfliktu s režimem a později to z něj udělalo jednoho z nejznámějších sovětských disidentů. Když mu byla v roce 1975 udělena Nobelova cena za mír, Moskva mu nedovolila na slavnostní ceremoniál do Osla odcestovat - místo něj ji v zastoupení převzala jeho žena Jelena Bonerová.  

Masivní účinek car-bomby i další termonukleární atmosférické testy prováděné Sověty na poloostrově Nová Země i Američany na tichomořských základnách Spojených států nicméně přesvědčily obě velmoci, že pokračovat v nich by bylo šílenství hazardující se zamořením celého světa radioaktivním spadem. V roce 1963 tak Sovětský svaz a Spojené státy podepsaly Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek, která zakazovala jaderné testy v atmosféře, pod vodou a v kosmickém prostoru. 

Další jaderné zkoušky se tak odehrávaly pod zemí. Poslední dvě se na poloostrově Nová Země uskutečnily 24. října 1990. 

V roce 1996 přijala Organizace spojených národů Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, zakazující jakékoli exploze jaderných zbraní i jakékoli jiné jaderné exploze.