Éru galerie soudobého umění se širokým záběrem a nadregionálním přesahem zahájil Bludný kámen v Domě umění 1. ledna 1999. Osmadvacátého prosince, kdy skončí dnes otvírané výstavy, zde završí deset let svého působení. Za dlouhých deset let prezentoval Dům umění v průměru čtyřiadvacet výstav ročně.

Celkově nabídl osm výstavních cyklů a výstavy pořádalo sdružení Bludný kámen také v atriu Domu umění a v bývalém kostele svatého Václava. Tento prostor po dlouhé době zpřístupnila galerie v roce 1999 veřejnosti výstavou Mariana Pally nazvanou Pupkem do kýblu.

Mezi mnoha různorodými výstavami se objevily například mezinárodní projekty Retrovie–Avanguardia či unikátní přehlídka Klubu konkretistů a také výstava Kolmo k ose. Dům umění byl městskou galerií a náklady na jeho provoz z významné části hradil opavský magistrát.

Podle Martina Klimeše by se činnost Domu umění nemohla také obejít bez téměř každoroční podpory ministerstva kultury. Od ledna letošního roku přešla galerie do správy Opavské kulturní organizace pod vedením Ireny Šindlerové. Právě ona navrhla ukončení smlouvy s Bludným kamenem hlavně v souvislosti s chystanými rekonstrukcemi dominikánského kláštera.

Jak hodnotí výstavní plán provozovatel Domu umění Martin Klimeš? „Snažili jsme se prezentovat aktuální kvalitní soudobé umění. Náš záběr byl široký – od imaginativní tvorby přes expresivní, figurální až po geometrickou a konceptuální,“ uvedl Klimeš.

Jak to s Domem umění bude vypadat od ledna příštího roku? Bývalý dominikánský klášter čeká oprava. Nejprve by měla proběhnout rekonstrukce menšího rozsahu a po ní v letech 2010 až 2012 celková oprava.

„Modernizace prostor Domu umění by měla začít přibližně v polovině ledna. Bude náročná a chtěli bychom ji zvládnout tak, aby Dům umění mohl být od začátku dubna opět v provozu,“ uvedla ředitelka Opavské kulturní organizace Irena Šindlerová.

(mif)

Mekka kultury ve slezské metropoli dnes naposledy zahájí tři nové výstavy

Občanské sdružení Bludný kámen působí v Domě umění celých deset let. Za tu dobu připravilo pro milovníky různých druhů kultury zajímavé, netradiční, poučné a často i nezapomenutelné výstavy a akce. Dnes naposledy zahajuje výstavy. Na konci letošního roku se brány Domu umění uzavřou a nově zrekonstruované prostory se na chvíli otevřou v dubnu následného roku.

Kdo na tomto místě bude působit, se ještě neví.

Bludný kámen je neodmyslitelně spojen s osobou Martina Klimeše, který nebude chybět ani dnes na zahájení. Uvede výstavu, jež nese název Tři ženy. Vernisáž bude zahájena v sedmnáct hodin. Výstava je zaměřena na koncentrovaný osobitý výraz a přístup umělkyň k jejich nové tvorbě. Zároveň bude prezentovat současná díla, reflektující současný svět v osobních výpovědích představených umělkyň.

Dnes nebude chybět ani výstava fotografií v Kabinetu fotografie, kde bude představen Jiří Zykmund, který v současné době spolupracuje na výrobě dokumentárních filmů.

Video Dariny Alster

Instalace, performance a video. Tyto tři okruhy představí Darina Alster. V jejím pojetí bude předveden videoprojekt Nahý oběd. Jedná se o podivný rituál, odkazující k židovsko- křestanským kořenům naší společnosti. Dvacetmužů ve věku kolem třiceti let by mělo sedět ve dvou řadách kostelních lavic v jednom ze sálů Letovického zámku. Místnost je spoře osvětlená svícemi.

Muži mají na sobě společenské oblečení ve vybledlých barvách neurčitého a nemoderního typu, vypadají jako střední třída, která se chce elegantně svátečně ustrojit, jenže na to nemá prostředky. Prostý lid, který se tváří jako úspěšní podnikatelé ze second handu. Čas trvání performance je asi sedm hodin. Celá situace je snímaná ze tří kamer ve třech pohledech v reálném čase. Videoinstalace je promítána v reálném čase ve třech paralelních projekcích.

Česká malířka Mariana Alasseur

Mariana Alasseur je absolventkou Ecole National Supérieur des Beaux Arts de Nancy ve Francii. Byla rovněž na stáži v Německu. U nás studovala u Františka Hodonského v Ateliéru krajinářské a figurální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze a u odborného asistenta Antonína Střížka tamtéž.

Za sebou má jak samostatné výstavy, tak skupinové. Umělkyně je zastoupena v soukromých sbírkách. Mariana Alasseur-Lanová žije a tvoří v Mnetěši blízko Prahy. V Opavě představí obrazy.

„Malířská tvorba Mariany Alasseur zaujme na první pohled svou působivou vizualitou, která ústí z autorčina odhodlání oprostit vnímanou skutečnost od všeho druhotného, a tak stále nově objevovat a znázorňovat vztah jedince k okolnímu světu,“ uvádí teoretik výtvarného umění Richard Drury a dodává, že autorka ve svých obrazech představuje předmětnou realitu tvarově zredukovanou na nejprostší znak, schopný však komplexního symbolického sdělení.

„Podstatné je zde hledání nitra našeho „obyčejného“ prostředí – tam, kde lidské oko a mysl žasnou z nesamozřejmosti všeho, co k naší existenci patří,“ poznamenáváDrury.

Třetí žena – Irena Jůzová

Trojlístek vystavujících žen uzavírá Irena Jůzová a její projekce, které jsou částí nového projektu S.Y.T, což je autorčina nejnovější tvorba. Ta je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, Školy monumentální tvorby Aleše Veselého, kde se po absolutoriu stala od roku 1995 do 2006 odbornou asistentkou.

V roce 2006 působila jako odborná konzultantka v Ateliéru prostorové tvorby na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V letošním roce obhájila habilitaci v oboru výtvarná umění – intermediální tvorba a Akademií výtvarných umění v Praze byla jmenována docentkou. Během studií získala několik ateliérových cen AVU a zúčastnila se řady výstav.

Mimo jiné také na European Biennale of Young Artists Germinations 7 v Grenoblu ve Francii, kde v roce 1992 obdržela cenu za interaktivní práci Stůl pro dvacet hráčů. O rok později byla vybrána Akademií výtvarných umění v Praze k účasti na 4 Biennale European Academies of Visual Arts v Maastrichtu.

Roku 1992 stála u zrodu legendárních výstav Ženské domovy spolu se Štěpánkou Šimlovou, Veronikou Bromovou, Kateřinou Vincourovou, Markétou Othovou a Elen Řádovou. Také ona se představila na samostatných a kolektivních výstavách. Umělkyně je zastoupena dále v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Galerii moderního umění v Hradci Králové, AJG v Českých Budějovicích, a v řadě soukromých sbírek.

V roce 2007 jako první umělkyně samostatně reprezentovala Českou republiku projektem Kolekce – Série na 52. bienále současného umění ve Venezia v Itálii projektem, který byl připraven přímo do prostoru Československého pavilonu v zahradách Giardini. Projekt Kolekce – Série se stal nepřehlédnutelnou součástí výstavní přehlídky a byl zmiňován v řadě zahraničních periodik.

Irena Jůzová žije v Praze a tvoří v Benátkách nad Jizerou. „Irena Jůzová patří ke generaci nastupující v devadesátých letech 20. století, pro kterou je příznačné, že se rychle osamostatnila a začala se přirozeně vřazovat do mezinárodních souvislostí. Její tvorba se pohybuje v širším poli od grafických cyklů a kreseb přes manipulované digitální tisky a video až k technicky náročným interaktivním instalacím,“ uvedl k autorce historik umění Jiří Machalický a doplnil, že už v rané grafice uplatňovala vyhraněný smysl pro stavbu prostoru, pro volné řazení vrstev a jejich prorůstání.

„Irena Jůzová počítá se zapojením diváků do „hry“ a navíc se záznamem jejich pohybu. Někdy kombinuje světelné efekty se zvukem, snaží se působit na různé smysly. Vychází z osobních zážitků, zajímají ji síly, které ovládají přírodu.

Spojuje osobní vzpomínky s příběhy dalších lidí. Obrací se k možnostem techniky, původně uplatňované ve zcela jiných oborech. Sahá ke klasickým i netradičním postupům, jejich volba je vždy zdůvodněná. Rozvíjí určitý řád a přitom vychází z nahodilých událostí,“ upřesnil Machalický. Již delší dobu připravovala projekt nazvaný S.Y.T. (Spend Your Time), který se postupně uskutečňuje na několika místech.

„Nejdříve se představují kresby, potom projekce a vizualizace a nakonec výsledná instalace. Jde v něm o náš vztah k prostředí, ve kterém žijeme, o náš vliv na svět kolem nás a naopak o jeho působení na vývoj společnosti,“ uzavřel Jiří Machalický.

(ans)