Prestižní přehlídka Japonské kulturní dny, která byla v Opavě zahájena v minulém týdnu, vstoupila do své druhé poloviny Třemi krátkými japonskými fraškami – představením Malého divadla kjógenu. Samotné kořeny divadla kjógen sahají až do osmého století našeho letopočtu, kdy bylo jeho principy do Japonska importovány z Číny. K jeho rozkvětu dochází v průběhu čtrnáctého století, staly se protipólem vážnější divadelní polohy nó.

Kjógen neboli „potřeštěné povídání“ svou poetikou vychází z tradice sarugaku, což byly lidové hry s komickou mimikou, z nichž kjógen převzal prvky humorného dialogu a klauniády. Ve svých počátcích byly frašky kjógen komickými vložkami začleňovanými do buddhistických obřadů. Jejich úlohou bylo rozptýlit účastníky. Teprve v pozdějších dobách se staly součástí divadla nó, nicméně ani zde se jejich role nezměnila. Koexistence s dramaty nó se ovšem nenesla ve znamení partnerství zcela rovnocenného, neboť diváci z řad aristokratů upřednostňovali vážná a filozofická díla před komikou.

Kjógen jakožto velice vzácná prastará divadelní forma je vyučována v Japonsku pouze na dvou školách: v Tokiu a Kjótu. Naprostou raritou pak je, pokud toto divadlo vznikne v zahraničí. Tak jako se tomu stalo v naší republice. Samotným fraškám, uvedeným v Opavě, předcházel historický, resp. teoretický exkurz do tradic kjógenu. Tyto poznatky byly následně aplikovány v praxi. Přímým prostupováním jednotlivých hereckých poloh bylo dosaženo syntézy asijských a evropských prvků, vycházejících ze zcizovacích principů.

Japonské divadlo, stejně jako celá kultura, je založeno na jednoduchosti až strohosti, která ovšem podtrhuje samu podstatu umění, v nejčistší podobě. Mimo znakovost a práci se symboly (vějíř měnící se v pilku, tyčinky k jídlu či sběračku na saké) je největší důraz kladen na hereckou expresi. Té je dosaženo vysoce stylizovanými pohyby těla i stylizované řeči a vytvářením prostorových vztahů mezi jednotlivými postavami na scéně. Výsledný inscenační účin je tedy plně závislý na mistrovství každého z herců.

Japonské divadlo, cele koncentrováno na samu podstatu herectví, na tělo, je považováno již mnoho staletí za vrcholnou podobu umění, o čemž svědčí i skutečnost, že jeho prvky výrazně ovlivnily tvar evropského divadla dvacátého století.