Hodinový výklad historika umění, který toho pro Opavu dělá stále více, je musel zaujmout. Byl nabit faktografickými údaji, které byste při samostudiu museli pracně vyhledávat mnohonásobně déle, i pohledy, za něž sice všichni P. Šopáka nemilují, nicméně i oni musejí registrovat, že je říká veřejně, nahlas a že si za nimi stojí.

Co je na české literatuře v Opavě do roku 1938 pro dnešní Opavany přitažlivé? Nejvíc snad to, že dokládá, jak se tu v minulosti muselo pro kulturu, tedy též pro literaturu, pracovat mnohem intenzivněji než kdekoliv jinde ve vnitrozemí. Čtenáři se nebudou zlobit, když za příměr jako lidé od novin použijeme noviny a novináře.

Ne nadarmo se Antonín Vašek i Opavský besedník s podtitulem „zábavný a poučný týdenník pro lid moravský“ dostali na pozvánku a plakát výstavy! Před 145 lety, přesně na den 30. prosince 1865, byl Vašek vydávání Opavského besedníku nucen zastavit. Před 140 lety, přesně 17. září 1870, vydal Jan Zacpal, pokládaný za prvního uvědoměle českého novináře ve Slezsku, byť rodiným Slezanem nebyl (Vaška považujeme především za filologa), první číslo „Opavského týdenníku“.

Oběma starost o „českou věc“ ve Slezsku podstatně ukrátila životní cestu. Vašek utekl do Brna a tam, uštvaný svými odpůrci, kteří mu zazlívali odhalení nepravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, sotva překročil padesátku, těžce nemocný Zacpal zemřel dokonce v necelých 44 letech a byl pochován až v daleké chorvatské Opatiji.

„Literatura není myslitelná bez společenského kontextu,“ uvedl Šopák a tato slova umně demonstroval na odkazu kněží, učitelů, nakladatelů i tiskařů, přičemž samotné autory přirozeně nevynechal. Na výstavu tedy určitě přijďte. Její prohlídka nikoho nezdrží, přemýšlení o tématu, naposledy prezentovaném v roce 1949, si ovšem čas vyžaduje.

Ivan Augustin