Sopranistka účinkovala koncem února v americkém státě Wisconsin v operním projektu Casta Diva a jako hosta k duetům si vzala manžela, sólistu opavské opery Alexandra Vovka.

Jak se opavská pěvkyně dostane k vystoupení v Americe?

Přes spolupráci s uměleckou agenturou, která jí účast zajistí. Alespoň v mém případě to tak bylo. Všechno ale začalo daleko dřív, po nahrávce, kterou jsem do USA poslala. Na jejím základě vzniklo pozvání k návštěvě. Koncert v projektu Casta Diva bylmouv pořadí už třetí návštěvou tohoto světadílu, ale první uměleckou.

V předchozích dvou jste nezpívala?

Nezpívala. Podmínkou spolupráce byla též znalost angličtiny a já jsem ovládala italštinu. Proto jsem se musela anglicky hodně rychle naučit a k tomu jsem nejdříve absolvovala intenzivní rychlokurz na Univerzitě Wisconsin v Milwaukee. Dnes se už docela obstojně domluvím. Díla italských skladatelů Belliniho, Pucciniho, Verdiho, Catalaniho jsem pochopitelně zpívala v originále. K tomu jsem přidala ještě Dvořákovu Rusalkuv češtině.

Tréma se nedostavila?

Ale dostavila. Vždyť šlo o moje první vystoupení před americkým publikem, a navíc v prestižním koncertním sále Florentinské opery, kde vystupuje i Symfonický orchestr města Milwaukee. Obavy byly naštěstí zbytečné. Publikumměpřijalo naprosto přátelsky a se spontánními projevy uznání. Byl to moc příjemný pocit.

Odborníci chválili. Jedna napsala, že jste otevřela šperkovnici krásných árií, zazpívaných velmi procítěně a s obrovským projevem.

To ve svém hodnocení uvedla bývalá sólistka Metropolitní opery New York, dirigentka a současná ředitelka operního festivalu Christin Flasch. Předběžně se pak se mnou dohodla na provedení Tosky v příští sezoně. Stejně velkou poctu znamenala příznivá recenze od renomovaného hudebního kritika Toma Striniho. Také řekl, že od doby významného českého dirigenta Zdenka Macala se Dvořákova hudba v Milwaukee nehrála. Bylo mi ctí, že jsem jeho štafetu převzala. Pro české a slovenské krajany Rusalka navíc znamenala kousek domova a říkali mi, že je přímo dojala.

Jak vás přijalo laické publikum?

Úžasně. Po koncertě za mnou chodili a tvrdili, že jim mé árie nahradily celá představení. Někteří dokonce chtěli, abych je učila zpívat. Jeden posluchač zase říkal, že už dlouho neslyšel árii La Wally a byl nadšen ze zprávy, že ji může mít i doma na CD, nahrávaném přímo během vystoupení. Závěrem jsme s manželem uvedli duet z Trubadúra, na kterém jsme si dali záležet nejenom po pěvecké, ale i po herecké stránce. Publikum nám poděkovalo dlouhým potleskem ve stoje.

Bude po premiéře „za velkou loužií“ i repríza?

Bude, do Ameriky se koncertně ještě letos vrátím. Mám zpívat v Chicagu a možná i v Los Angeles, ale své vystoupení bych někdy ráda nabídla též opavským posluchačům.

Kdo je Katarína Vovková?
Narodila se na Slovensku v Čadci a sólový zpěv vystudovala na žilinské konzervatoři i soukromě u profesorky Vlasty Hudecové z bratislavské Vysoké školy múzických umení. V italské Sieně absolvovala mistrovský kurz u Carla Bergonziho a působila v bratislavském uměleckém souboru Sluk.

Operní sólistkou byla v bratislavské Nové scéně, v ostravském Národním divadle moravskoslezském, v brněnské Janáčkově opeře, v olomouckém Moravském divadle a v opavském Slezském divadle. Spolupracovala též s bratislavským Violinorchestrem.

V současné době působí hlavně jako pedagog v oboru sólový zpěv na opavské Církevní konzervatoři. Je vdaná a s manželem se seznámila během studia v Bratislavě.