Majitelka nezaměnitelného hlasu vystoupí ve víceúčelové hale. Koncert, na kterém Zlatou slavici doprovodí kapela Petra Maláska, začíná v sedmnáct hodin.

Opavský a hlučínský deník vám přináší příběh, jenž se stal před osmi lety. Lucie Bílá je patronkou konta Bariér Nadace Charty 77. Zpěvačka mnoha dětem i dospělým, které postihla vážná nemoc a dostala je do stavu beznaděje, uměla a umí svým uměním i lidským přístupem nejen naději vzkřísit, ale doslova je vtáhnout do tvůrčích aktivit.

Umí objevit talent, povzbudit ho a přivést i k veřejnému vystoupení. Příběh Nikol Kantorové s Lucii Bílou začal v roce 2000. „Tehdy Divadlo loutek Ostrava (DLO) pořádalo Koncert pro hendikepované. Zpívala na něm s postiženými i Lucie Bílá. Všimla si krásného hlasu útlé dívky s kloboučkem na hlavě, která zpívala velmi poetické i drsné texty o životě a hrála k tomu sama na klavír,“ vzpomíná dramaturgyně DLO Hermína Motýlová.

Tehdy dvacetiletá Nikol Kantorová dojížděla do Muzické školy v Ostravě (pro hendikepované) z Jablunkova. Studovala hru na klavír a zpěv. Byla nevyléčitelně nemocná leukémií. Ten klobouček na hlavě při koncertě měla po chemoterapií.

„Velmi poetické, někdy i hodně drsné texty o životě, bolesti i kráse zaujaly Lucii Bílou stejně jako její hlas a zpěv. Věnovala se jí před koncertem i po koncertu v šatně. Bylo to pro Nikol velké povzbuzení. Bílá si s ní začala dopisovat a povzbuzovala ji v její vlastní tvorbě. Pozvala ji do svého televizního pořadu Lucie Bílá a její hosté a Nikol Kantorová si tam zazpívala.

Komunikovaly spolu i nadále, Nikol jí posílala svá CD s hudbou a Lucie jí odpovídala. Pro tuhle křehkou a nadanou dívku, o které Bílá říkala, že je jí rovnocennou zpěvačkou, to byla obrovská vzpruha. Žila ještě sedm let. Po celou dobu s ní Lucie Bílá udržovala kontakt,“ zakončila vzpomínku Hermína Motýlová.

(ans, ot)