Se svým progresivním zvukem, za který bezesporu může i přítomnost britského frontmana Adriana Bella za mikrofonem, objíždějí The Prostitutes každoročně stovky koncertů jak u nás, tak v zahraničí. Po tom opavském je na jaře čekají vystoupení například ve Švýcarsku, Rakousku či na Slovensku.

Na otázky, týkající se sobotního koncertu, ale i současného chodu kapely, odpovídal kytarista The Prostitutes Martin Destroyer, jenž zároveň patří mezi nejvlivnější muzikanty tuzemské rockové scény.

V Opavě budete vystupovat již poněkolikáté. Tentokrát v rámci turné, jež završí rok od vydání vašeho posledního alba. Na co se tentokrát místní fanoušci budou moci těšit?

Především právě na materiál z aktuální desky. Shodli jsme se, že se nám hraje tento repertoár asi nejlíp za dosavadní historii. Třetí deska vyplnila místa v setlistu mezi přímočarou první a eklektickou druhou deskou a přijde nám, že teď konečně jede koncert od začátku do konce. Mohli jsme konečně postavit koncert bez kompromisů. Hrajeme osm z deseti skladeb z alba Deaf to the Call a doplňujeme to o starší věci. V Opavě ale možná zahrajeme něco navíc.

Před několika lety jste zde měli hrát společně se 100°C v Music Baru Jam. Na místě však publiku bylo oznámeno, že jste odjeli a nevystoupíte kvůli špatným technickým podmínkám. Jak to tehdy vlastně bylo?

Vzpomínám si velmi dobře. Jeli jsme do Opavy den před koncertem v Bukurešti a to, co nás čekalo na místě, byl bohužel hloupý žert. S něčím podobným jsme se nikdy předtím ani potom už nesetkali. Prostě nebylo do čeho se zapnout, jaké kabely natáhnout, do čeho zpívat.

Bylo nám to moc líto, zvlášť když jsme se pak loučili s přicházejícími fanoušky, ale pořadatel byl úplně laxní a vlastně asi ani nechtěl, abychom hráli. Na naše námitky odpověděl vyplacením slíbeného honoráře a zamáváním na cestu. Fotky techniky toho klubu mám dodnes v mobilu. Spolehlivě vždycky pobaví.

Svou poslední desku Deaf to the Call jste vydali před necelým rokem. Pracujete již na něčem novém nebo si ještě od studia dáváte pauzu?

Ještě se to nedá nazvat systematickou prací. Já a Adrian plánujeme na letošek sólové desky a na nich teď oba pracujeme. Už jsme ale s kapelou seděli a pouštěli si společná dema. Kdyby na to přišlo, můžeme začít točit zítra. Ale začneme asi na konci roku.

Vaše druhé řadové album Hometown Zombies vycházelo v roce 2009 jako příloha v tehdejším hudebním magazínu FILTER. Jak tehdy k této spolupráci došlo a berete to zpětně jako vydařený „obchodně-mediální tah" ?

Abych parafrázoval Tata Bojs, hudební byznys se už hroutil pořádně, vlastně neexistoval víc než dnes, protože tu neoperovaly iTunes. Oslovil jsem FILTER a oni nabídku přijali. Pro nás to byla cesta, jak vydat desku v nákladu 15 tisíc kusů a zhruba 11 tisíc prodat a dostat k lidem. Samotnou desku miluju.

Myslím, že se Dušanu Neuwerthovi a nám podařilo nahrát takový soundtrack k filmu z malého města, trápeného smogem. Jak ve vzduchu, tak v lidech.

Kapela The Prostitutes si od svého vzniku prošla několika drobnými změnami sestavy. Myslíte, že to současné složení funguje bezproblémově nebo plánujete něco měnit?

Žádné změny. Baskytarista Adam Piaf se naplno stal součástí kapely. The Prostitutes jsou na tom personálně nejlíp, co kdy byli!

Patříte i k tuzemské festivalové stálici. Máte již nějak předběžně naplánovanou festivalovou sezonu nebo se stoprocentně věnujete současnosti, a tedy klubovým koncertům?

Náš manažer Tomáš plánuje festivaly právě teď každý den. Za zmínku v Moravskoslezském kraji určitě stojí vystoupení na Colours of Ostrava. Moc se tam těšíme.

Jste známí také pro své vydařené videoklipy. Pokud vím, k písním z Deaf to the Call jste však natočili pouze jeden, a to ke skladbě Heart of Stone. Chystáte se v natáčení pokračovat?

Klipy stojí hodně energie a peněz. Obojího se po vydání desky nedostávalo. Teď ale plánujeme ještě jedno video. Mělo by být ke skladbě No One Sings The Blues.

Uběhly skoro tři měsíce od Silvestra. Dali jste si jako kapela nějaký prioritní velkolepý cíl do roku 2013?

Máme tři studiové a jednu live desku. Vypalovačky, písničky, nářezy a trochu experimentování. Já bych chtěl s kapelou letos při natáčení udělat velký úkrok stranou. Myslím, že jsme se za ta léta naučili celkem slušně hrát a chtěl bych toho využít. Nemyslím tím prog-rocková sóla nebo velkolepé kompozice, myslím tím víc pracovat s dynamikou a vydat se neprobádanou cestou do jiných sonických vod.

Je toho hodně, co jako jednotliví členové dokážeme, ale jako kapela jsme nikdy ani nezkusili. Normálně se tomu říká překonat svůj stín.

Vojtěch Tkáč