Poprvé o Barboře veřejnost mohla slyšet ve spojení s kapelou Tata Bojs, a to jako o tvůrci jejich videoklipu. Právě onen animovaný klip k písni Usínací tvoří hlavní podstatu našeho rozhovoru se sympatickou, talentovanou a nekonvenční slečnou.

Už čtvrtým rokem jste studentkou animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jaké plány máte po škole?

Moje budoucnost je zatím dost mlhavá, těžko říct, kde se uchytím a čím se vlastně budu živit. Ve Zlíně ale zůstávat nebudu, to město je vyloženě studentské. Návrat do rodné vsi taky neplánuji, nejreálněji zatím vypadá Praha a jednou snad skončím někde daleko, v nějaké nádherné cizácké cizině.

Třetí ročník jste uzavřela bakalářskou prací, což byl videoklip pro skupinu Tata Bojs. Proč zrovna tahle partička?

Jejich hudba se mi vždycky líbila a bavila mě. Chtěla jsem absolvovat s hudebním videoklipem a Tata Bojs zrovna vydali desku, bylo to aktuální. Navíc jde o poměrně známou kapelu, lákala mě příležitost udělat něco, co bude ve výsledku pravděpodobně nějakým způsobem vidět nejen na školním promítání.

Jak na to reagovali, když jste je kontaktovala? Mimochodem, podílela jste se i na návrhu klipu, nebo pouze na jeho zhotovení?

Rozhodla jsem se napsat přímo zpěvákovi Milanu Caisovi a dopadlo to parádně. S celou kapelou, když hráli ve Zlíně, jsme poseděli nad výtvarnými návrhy a scénářem, moc milé to bylo. Co se té tvorby týče, měla jsem totálně volnou ruku, svoje nápady jsem přes e-mail konzultovala s Milanem a s vedoucím mé bakalářky. Snažila jsem se opírat o text písničky.

| Video: Youtube

Vaše škola není určitě snadná. Zvládala jste ji vždy bez problémů, nebo už byly i dny, kdybyste to nejraději hodila všechno za hlavu?

Zatím se mi daří celkem bez problémů proplouvat, ale animátoři prý umírají předčasně, zblázní se z toho. Asi se ani nedá spočítat, kolik takových jednorožčích stavů už jsem přežila.

Máte nějaké oblíbené místo, ať už na kreslení či odpočinek?

Jsem zvyklá kreslit na bytě s kávičkou a modrým poníkem s duhovou hřívou na stole, často mám vedle sebe i psa na parapetu. A tak.

Petra Obrusníková