Na čem nyní pracujete?
Věnuji se dlouhodobým dokumentárním projektům, v současné době zpracovávám fenomén bytových sídlišť. Jde o téma generace lidí žijících v budovách vystavěných v 70. a 80. letech minulého století.
Proč má tento váš projekt název BLOK 62?
Jde o název jedné části bělehradského sídliště, ale fotografuji sídliště v řadě jiných měst včetně Opavy, Bratislavy, v tomto měsíci jsem byl v Berlíně a Poznani. Ohledávám hranice dokumentární fotografie, mým cílem je ale dokumentární fikce. V tom jsem ovlivněn portugalským filmem.
Co si pod tím má laik představit?
Portugalský film často lavíruje mezi hraným a dokumentárním přístupem. Divák na konci přesně neví, co je pravda a co fikce.
Jak to chcete napasovat na fotografii?
Protože pracuji s nalezenými fotografiemi, tak ve finální knižní verzi nebude jasné, které jsou mé fotografie a které jsem někde našel.
Váš rukopis je ale poznatelný.
Snažím se ho potlačit a naladit spíše k amatérskému pohledu, snažím se popřít, co o fotografii vím.
Chcete tím říci, že fotografické vzdělání je překážka?
V tomto případě ano, ale neplatí to absolutně.
Potlačit profesní zásady musí být těžké.
V pozadí těch fotografií jsem, divák mé autorství bude tušit. Důležité přitom je, že se hlavní motiv člověka žijícího na sídlišti neztratí. Rád bych dodal, že je velký rozdíl, když zásady porušuje profesionál, nebo amatér, protože amatér o žádných zásadách často neví, zatímco profesionál je může porušovat vědomě.
Bude váš nový projekt BLOK 62 časosběrný?
Ne zcela. Loni jsem našel v Portugalsku na ulici rozházené negativy z druhé poloviny 80. let. Je to rodinné album, ke kterému jsem si vytvořil fiktivní příběh lidí žijících na sídlišti. Časosběrný dokument by měl kontinuálně sledovat dané téma, já jsem jej přeseknul více než dvaceti lety.
Kdy plánujete tento projekt ukončit?
Zlomový moment bude v březnu příštího roku. Dostal jsem stipendium do USA, kde chci část BLOKu 62 prezentovat na festivalu FotoFest v Houstonu. Kniha by pak měla vyjít na začátku roku 2015.
Bude v ní psané slovo?
Nemám rád dopovězené věci, takže příběh bude skrytý. Mým cílem není zjistit, zda je život v paneláku dobrý, či špatný, nemám rád takováto hodnocení. Sídliště mě přitahují a fascinují, částečně jsem v jednom z nich vyrůstal. Vadí mi jejich revitalizace, protože se ztrácí jejich genius loci. Vypadají jako sada pastelek. Psané slovo nicméně bude mít v knize své specifické místo.
Jak probíhá vaše tvorba? Pořád na ni myslíte?
Je to samovolné. Vnímám svět kolem sebe, poslouchám hudbu, čtu odbornou literaturu a nechávám se inspirovat.
Jaký je to život?
Příjemný, ale často to není lehká práce, i když se to tak navenek nemusí jevit.
Cítíte se svobodný?
Ano, svoboda je pro mě nejzásadnější.
Vy máte i své kritiky. Poznáte smysluplnou kritiku?
Ano a mám takovou kritiku rád, navíc nemám problém zkritizovat i sám sebe.
Není to póza?
Ne. Přiznám sebekritiku i veřejně. Naposledy při přednášce v Plzni.
Přemýšlíte o budoucnosti své tvorby?
Nemám život přísně nalajnovaný. Vše do sebe časem tak nějak pěkně zapadá.
Je fotografování vaše celoživotní vášeň?
Asi ano, ale nejde o samotný proces fotografování. Pro mě je daleko důležitější dlouhodobá práce, příprava, zjišťování, co se v dané problematice už ve světě vytvořilo. Třeba letos jsem od června do září vůbec nefotografoval.
Netajíte se kritikou této země. Chcete zde žít?
Krátkodobě bych snad mohl žít téměř všude. Bylo by ale špatné a nezodpovědné, kdyby lidé odcházeli. Většinou totiž odcházejí ti, kteří nad věcmi přemýšlejí. A mimochodem já mám na České republice mimo jiné rád, že se odtud výborně cestuje všemi směry po Evropě.
Tvůrčí činnost Imricha Vebera
Po uvedení souboru HOMOurban na začátku roku 2013 v Domě umění a Galerii Gottfrei v Opavě, představení knihy v Leica Gallery Prague a po výstavě finalistů soutěže Art Books Wanted International Award v Centru současného designu B1 v Praze a nakonec po vystavení knihy na festivalu Les Rencontres d'Arles ve Francii prezentoval Imrich Veber svou tvorbu na festivalech PhotoIreland v Dublinu, Encontros da Imagem v portugalské Braze a před nedávnem také na bratislavském Měsíci fotografie.
Na červencovém festivalu v irském Dublinu se dostal do užšího výběru účastníků portfolia review, o dva měsíce později uspěl v soutěži Emergentes DST, kde se zúčastnil se souborem HOMOurban kolektivní výstavy všech dvaceti finalistů, kteří byli vybráni dvoukolovým systémem hodnocení z původních asi 500 přihlášených autorů z celého světa.
Výstava i projekce portfolií finalistů proběhly 28. září 2013 v Teatro Circo v Braze. A nakonec před několika dny byl HOMOurban vybrán mezi posledních několik finalistů portfolio review v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě.
Naposledy bylo možné soubor HOMOurban vidět na kolektivní výstavě Město v plzeňské Galerii Ladislava Sutnara, která byla součástí programu Mezinárodního fotografického sympozia organizovaného Fakultou umění a designu Západočeské univerzity v Plzni.
Do programu sympozia se Imrich Veber zapojil mimo jiné také přednáškou „Proces: nápad práce publikace v kontextu městské fotografie" a dvoudenním workshopem „Diverze a stylová nedůležitost městské fotografie a proces jejího publikování".
