Pane Klimeši, Bludný kámen si právě připomněl deset let svého působení v Domě umění. Co se vám za tu dobu podle vašeho názoru podařilo a co nepodařilo?

Domu umění jsme se ujali v době, kdy jeho činnost skomírala, kdy v jeho prostorách byla dočasně i prodejna bot a toaletního papíru. Chtěli jsme prostory oživit, a to především soudobým uměním – výtvarným, hudebním, divadelním, filmovým apod.

Za těch deset let jsme připravili několik set výstav soudobého vizuálního umění v jeho celém širokém spektru, ale přitom naše výstavní činnost si uchovala svůj nezaměnitelný charakter i v rámci celé republiky. V Domě umění běžně probíhaly hudební festivaly, koncerty soudobé experimentální a improvizované hudby, nejrůznější přednášky, literární čtení, představení soudobého tance, performance, videoprojekce, netradiční divadelní představení atd., atd.

Důležité a významné mi přijde období, kdy jsme bývalý kostel sv. Václava otevřeli návštěvníkům a současnému umění, pořádali jsme v něm pravidelně výstavy (vzpomeňme alespoň na Světelný koberec Jana Lastomírského či Čtvero ročních období Jana Ambrůze), koncerty, festivaly, divadla, filmy apod.

Povedlo se nám ukázat, že soudobé umění velmi dobře koresponduje s tím syrovým prostorem, s jeho výraznými stopami plynutí času. Mělo to tehdy svou nezapomenutelnou atmosféru.

Co bylo asi největší přínosem?

Myslím, že největším naším přínosem ale bylo propojení kontextů soudobé vizuální tvorby s experimentální hudbou, se soudobým tancem, s avantgardním divadlem, se současnou literaturou apod. To bylo pro opavský Dům umění charakteristické…

Je tedy něco, co se nepodařilo?

Nepodařilo se nám více přesvědčit o významu a dopadu naší činnosti město a tím se nám též nepodařilo z Domu umění vytvořit instituci, která by byla návštěvníkovi vstřícná i v jiných směrech, jak je standardem ve významnějších západoevropských galeriích typu kunsthalle.

Aktivity Bludného kamene byly spojeny také s čajovnou Bludný kámen. Takový prostor Opavě stále citelně chybí. Jak na to období vzpomínáte?

Vzpomínám na to strašně rád. Byl to komorní prostor, k návštěvníkovi tam bylo velmi blízko. Dělo se tam toho tolik a tím nemyslím jen na nabitý kulturní program. Velmi rychle se z čajovny stalo jakési alternativní kulturně společenské centrum v Opavě. Zajímavé a přínosné bylo i to úzké propojení s pedagogy a studenty Slezské univerzity.

Kolik nejrůznějších zajímavých lidí za dobu existence Univerzitního klubu – čajovny Bludný kámen v tom prostoru jen posedělo… Myslím, že to mělo pro Opavu svůj význam, ale já osobně bych se už nevracel, je to za mnou, i doba se hodně změnila…

Jak se díváte na budoucnost Bludného kamene?

Před dvěma roky jsem měl pocit, že by se Bludný kámen měl proměnit v instituci s větším zázemím, s jasnější perspektivou. Jezdili k nám hudebníci z celého světa, pořádali jsme významné festivaly a koncerty, povedlo se nám několik výstav, které měly minimálně celorepublikovou úroveň.

Naše činnost se rozrostla i do jiných měst, získali jsme výborné kontakty, byli jsme zváni na festivaly s obdobným zaměřením do Krakowa, Vídně atd. Dnes je těch plánů i aktivit souhrou různých okolností podstatně méně, budoucnost už nijak neplánuji, nezabývám se jí. Je to asi známka útlumu nebo únavy.

V letošním roce bohužel neuspořádáme už žádný koncert ani festivaly Pohyb-Zvuk-Prostor č Dva dny soudobé hudby. Přišla na nás taková studená sprcha právě v období, kdy se nám velmi dařilo ve výstavních i hudebních aktivitách, které byly i celorepublikově oceňovány.

Jdou podle Vás aktivity Bludného kamene ruku v ruce s plány Opavské kulturní organizace?

Plány a záměry Opavské kulturní organizace týkající se Domu umění znám kromě obecných formulací vlastně jen z tisku, neumím proto na vaši otázku blíže a přesně odpovědět.

(ans)