Opavu jste opustil z mladické nerozvážnosti nebo z jiného důvodu?
Jak bych to jen řekl? Velkou roli hrály osobní důvody a prozradím jen to, že se týkaly jedné slečny. No, a potom jsem si chtěl také vyzkoušet, jak se hraje v jiných divadlech.
Jak se hraje v jiných divadlech?
Prakticky všude stejně, jen okolí bývá jiné. Dobře je všude, kde dobří herci hrají dobré hry a kde v zákulisí vládnou dobré vztahy. Každé divadlo má jinou specifikaci a jiný druh humoru.
Jaký preferujete?
Každý, který neubližuje. Do něj klidně zařazuji i černý humor, pokud má jasné mantinely, ale vyřazuji záměrné zesměšňování. Obecně mám humor fakticky rád. Je nakonec jedinou příjemnou možností, jak vzdorovat osudu.
Platí to i v případě, že se strefuje do vás?
Proč ne, dovedu si klidně udělat legraci i sám ze sebe. Snesu to i od druhých, ale ne pokaždé. Legrace u mě končí, když se mi zrovna něco nedaří a někdo si proto zemědělá šprťouchlata. To vážně nesnáším.
O humoru asi víte dost, protože jste v něm herecky zaškatulkovaný.
V komediích vystupuji moc rád, ale není to dogma. Hrál jsem už například Richarda III. a to, jak známo, žádná komická figura není. Nevím jak jiným, ale mi rozhodně prospívá, když mám žánry vyvážené.
Tato sezona byla pro vás hlavně komediální.
Až na Kapuleta v Romeovi a Julii jsem měl skutečně jen komické postavy. Byl jsem šaškem v Jak se vám líbí, žárlivcem ve Veselých paničkách windsorských a Trinkulem v Bouři.
V Hamletovi jste pauzíroval?
Nepauzíroval, ale churavěl. Byl jsem obsazený hned do několika postav, ale před premiérou mi krevní tlak vyskočil až tak, že to bylo na špitál. Dokonce jsem v té inscenaci měl hrát na klavír, a když jsem vypadl, vypadl i klavír.
Jakou žeň postav čekáte od nové sezony?
Co přijde, to teprve poznám. Zatím vím jen o postavě rybáře v Poprasku na laguně a to je zase komická role. Lovím jen ryby, ženské ne, protože se tam jako ženatý člověk musím starat o rodinu.
O koho se staráte mimo divadlo?
Výhradně o sebe a zabírá mi to spoustu času. Připouštím, že sám se sebou vycházím docela dobře. Bývám na sebe hodný a spoustu věcí si odpouštím.
Žádný pejsek nebo přítelkyně?
Pejska nemám žádného a přítelkyni jen příležitostně. Z dřívějších vztahů jsem poučený a na tu pravou pořád ještě čekám. Až se objeví, určitě poznám, že je to ona. Jak, to teď vysvětlit nedovedu.
Dobrá zpráva pro divačky. Rozmazlují vás?
Jó, to bývávalo. Dřív mi děvčata posílala na jeviště kytky i drobné dárky, ale letos zatím ani ťuk. Ale nestěžuji si. Občas mi některá napíše a třeba se pak i vidíme, ovšem jen ve vší počestnosti.
Vzpomenete si na nějaký dárek, který vás překvapil?
Jasně. Jednou jsem se ve vlaku seznámil s děvčaty a pozval jsem je na představení. Při děkovačce jsem dostal krásnou kytku a balíček. Hned jsem pochopil, od koho to je a dívenkám jsem se pořád svědomitě klaněl. V šatně jsem vytáhl lístek, na kterém stálo: „Děkuji za krásné představení, váš Petr.“ A bylo vymalováno.
Nejmilejšími přítelkyněmi mužů jsou prý plné ledničky.
Mou také. Je to sice studená, ale přesto dobrá kamarádka. Vařím totiž docela rád. Procházím různými kulinářskými obdobími od zapékání přes asijskou nebo italskou kuchyni až po grilování. V poslední době jsem zkusil přejít na zdravou výživu, ale výsledek nic moc. Na trvalé soužití to nevypadá.
Bylo v divadle k přivítání ztraceného syna zabito tučné tele?
To ne, žádná oslava se nekonala, ale přivítali mě moc hezky nejenom kolegové z činohry, ale i operáci. Přiznávám, že jsem se svého návratu dost bál, ale naštěstí zbytečně.
Nemáte zase nějaké zaječí úmysly?
Ani náhodou. Stěhování je samo o sobě pořádná pecka a hned tak si ho zopakovat by vyžadovalo hodně pevnou vůli.
Nebo lukrativní nabídku.
Ani ta by mě k odchodu nepřiměla. Vrátil jsem se do prostředí, ve kterém mi bylo a zase je dobře, tak kam bych chodil?
Třeba na volnou nohu.
Ani omylem. V tom jsem konzervativní a dávám přednost jistotě. Navíc bych se nedokázal věčně nabízet a obrážet castingy. Pár jsem jich absolvoval a není to nic příjemného.
Čím byste se živil, kdyby vám herectví nevyšlo?
Nejspíš muzikou. Už jako kluk jsem studoval na zlínské lidové konzervatoři hru na klavír a kolem dvanácti let jsem začal skládat písničky. Pokud si pamatuji, napsal jsem jich asi stovku, ale většinu znám jen já. V pubertě jsem tvořil i básničky pro holky, které se mi líbily, a jednu jsem napsal i letos v únoru. Také je milostná, ale adresátku určitě neprozradím.
O prázdninách budete mít na všechno spoustu času. Jak je prožijete?
Zčásti doma ve Zlíně, zčásti při návštěvách vzdálených kamarádů a zbytek při zvelebování svého opavského bytečku.
Co potřebuje?
Na to, aby vypadal útulně, je toho pořád ještě relativně dost. Právě teď dokončujeme kuchyň.
Koho zahrnuje to množné číslo?
Dobrotivé známé, já bych to sám určitě nedokázal. Jak se znám, byl bych po několika měsících pořád u návodu, jak sestavit skříňku.
Takže kutil asi nebudete.
Určitě nejsem. Většinu věcí, které vyžaduji zručnost, nechávám šikovnějším. Je v tom i pud sebezáchovy, protože mé vlastní pokusy zpravidla končívají zraněním.
Jste pohyblivý, asi máte blízko ke sportu.
V mém případě zdání klame. Pohyb na jevišti mi bohatě stačí a další sportování nepostrádám. Dřív jsem zkoušel rekreačně hrávat fotbálek, ale kdeže ty doby jsou!
Nekutíte, nesportujete, takže adrenalin zřejmě nepotřebujete.
Na jevišti ho dostávám víc než potřebuji, a proto ho mimo divadlo vyhledávat nemusím. Dřív jsem si ho občas dopřával během jízdy po dálnici Zlín – Jihlava, ale v současné době k tomu už nemám důvod. Nevadí, aspoň ušetřím za benzin.
Jakou máte vlastně povahu?
Náladovou. Jako Blíženec jsem dostal do vínku snůšku několika povahových rysů současně a bohatě ji využívám. Řekl bych to takhle - ráno kouknu do zrcadla a odhaduji, jaký den budu mít. Myslím, že čím jsem starší, tím jsem klidnější. Už jsem pochopil, že vztekem se vyřeší máloco.
Něco vás určitě vytočí.
Neříkám, že ne. Často je to nespravedlnost vůči osobě, kterou mám rád, a pokaždé mě navzteká pocit beznaděje z něčeho, co bych změnit chtěl a nemohu. Zlost, která mě zrovna popadne, zpravidla přežije jen den vzniku. Druhý den zklidním a v tom není nic divného. Ráno přece bývá moudřejší večera.
Jste spíš letní nebo zimní typ?
Komplikovaný. V zimě mám rád teplo a v létě zase zimu. K moři ani na hory nejezdím a nejpříjemněji relaxuji doma ve Zlíně. Je to paráda. Jsem jedináček a maminka mě pokaždé dokonale opečovává, což se mi moc líbí.
Ještě něco vám vyplňuje volný čas?
Telefonování a v tom nejsem žádný troškař. Klidně protelefonuji i několik hodin denně, čemuž odpovídají účty. Žrout mého času je též internet, kde s oblibou celé hodiny prosurfuji po servrech. Když už mě bolí oči i uši, zajdu se projít. Bývaly doby, kdy jsem po Opavě chodíval i čtyři hodiny.
Tak moc se vám město líbilo?
Minulý čas není nutný, líbí se mi pořád a čím dál víc. Má zajímavou architekturu, spoustu zeleně a vládne mu klid. Velkoměsta nemám rád.
Na klid ještě správný věk nemáte. Vaší profesi by víc odpovídal pařič.
Už to není, co to bývalo! Mámčím dál silnější pocit, že jsem postupem let z bujarých mejdánků přece jen vyrostl. Správný večírek jednou za čas neškodí, ale velké akce mě za srdce neberou. Skleničku si dám jen občas a s cigaretami jsem se rozloučil.
Bohémský život podle vás musí být jen lidová slovesnost. Splnil jste si aspoň nějaký velký klukovský sen?
Stoprocentně. Mým největším klukovským snem bylo divadlo. Chvilku to sice vypadalo jinak, ale je to čistá pravda. Blbnul jsem už na základce a na obuvnické škole mě spolužák přemluvil do dramatického kroužku. Tam se můj divadelní bacil rozvinul naplno a měl jsem rázem jasno, co chci.
