Výběr z filmů Jednoho světa bude rovněž už popáté prezentován také v rámci Jednoho světa v Bruselu. Promítání festivalových snímků pro veřejnost se v Opavě koná v prostorách klubu Art a už dnes zde budou nabídnuty divákům hned tři filmy.

Začíná první promítání

Dnešní program promítání pro veřejnost otevře v Artu v šestnáct hodin švédský snímek režisérky Lindy Thorgren Rodinné prokletí. Je to příběh o některých špatných rozhodnutích, identických modelech chování napříč generacemi jedné rodiny.

Dokument mimo jiné ukazuje, jak těžké je vyrovnat se s křivdami z dětství, v němž chybí jeden z rodičů. Režisérčiny rozhovory s matkou a otcem ukazují hloubku problému, složeného ze ctižádosti, potřeby lásky, demonstrace moci a vnímání kulturních rozdílů.

Jedeme a nezpomalujeme

Druhý snímek v pořadí je rovněž ze švédské filmové dílny a jeho autorem je Jerzy Sladkowski. Nazývá se Vodka Faktory a získal letos na festivalu Jeden svět ocenění formou Zvláštního uznání hlavní poroty.

„Film představuje dvě generace žen v malém ruském městě v konfrontaci se světem definovaným agresivními a věčně opilými muži. Bez příkras pojednává o problémech domácího násilí, situaci svobodných matek, právech dětí a ambicích nesezdaných žen všech generací. Nečiní tak násilně, ale tím, že velice jemně splétá všechny tyto problémy do charakteru postav s velice hlubokým, humanistickým – až Čechovovským – cítěním,“ popisuje členka hlavní poroty Ozlem Dalkiran.

Znepokojivý pohled na realitu

Od dvaceti hodin a deseti minut poté započne v Artu promítání kanadského dokumentu režisérky Shelley Saywell s podtitulem Ve jménu rodiny, který dnešní festivalový trojblok uzavře.

Autorka snímku v něm sleduje nejprve několik tragédií, které se odehrály v tzv. západním světě v imigrantských rodinách původem z Blízkého východu a jihovýchodní Asie. Skrze otevřené rozhovory s přáteli a známými obětí snímek zkoumá okolnosti a eskalující napětí, které vyvrcholily zločiny v rodinném kruhu, i reakce místní muslimské komunity.

V tísnivé paralele se setkáváme s dalšími dívkami, které stále žijí ve strachu ze svých blízkých. Společným rysem přežívání v imigrantských rodinách se v případě těchto dívek ukazuje nutnost žít dvojí život. Ten rodinný, řídící se konzervativními pravidly islámu, a ten vlastní, nesešněrovaný představami autoritativních a násilných příbuzných.