Fotografie z Dalibora, který tam měl svou japonskou premiéru, tvoří součást fotodokumentace ročenky, která vyšla koncem loňského roku.

V textové části jsou pochvalné recenze na vystoupení opavských umělců, kteří se rázem ocitli ve společnosti moskevského Bolšovo teatra a petrohradského Mariinského divadla, milánské Scaly a rakouského divadla v Badenu. Byla to hvězdná divadelní kolekce a fakt, že neznámí Opavané nezůstali před daleko významnějším kolegy pozadu, je o to potěšující.

„Japonci byli překvapení hlavně tím, že nějaká šedesátitisícová Opava má vlastní a navíc tak kvalitní operní scénu. Sami mají ve větších městech krásné divadelní budovy, ale uvádějí v nich jen zhruba čtyři operní představení ročně,“ říká dirigent opavského divadelního orchestru Jan Snítil, který výjezd organizoval se svou japonskou manželkou Masako Nakajima.

Právě ona navrhla Japoncům uvedení Dalibora jako typicky české opery, kterou místní diváci neznají. „Organizátoři pochopitelně upřednostňovali Yuzuru, kterou dobře znají, ale když viděli Dalibora, moc litovali, že vzali jen jedno vystoupení,“ vzpomíná paní Masako.

Uvedení japonské opery je v Česku revolučním činem, na který si daleko větší divadla vůbec netroufla. Vzhledem k tomu, že jde o tak unikátní titul, neměl by z repertoáru Slezského divadla ještě zmizet.