Posluchači se mohou zaposlouchat do alikvotních tónů, které nejen rezonují s naší duchovní podstatou, ale léčí i naše tělo. Zajímavostí je i to, že součástí hudebního nástroje je vodní hladina, která během hry vytváří rezonanční obrazce a ve fortissimu dochází až k její levitaci do výše řady centimetrů.

V Evropě nikdo tímto způsobem na tento nástroj nehraje, říká Tomáš Pfeiffer

Vodnářský zvon je unikátní nástroj. V celé Evropě hru na něj ovládá jediný člověk, Tomáš Pfeiffer. Známý propagátor zdravého životního stylu a biotronik pořádá v současné době řadu nových koncertů s názvem Společná věc, která se také na konci měsíce uskuteční v Opavě. Více informací se můžete dozvědět také na internetových stránkách www.dub.cz.

Můžete vysvětlit, co to vlastně vodnářský zvon je?

Je to hudební nástroj duchovní hudby, který se používal zejména v duchovní praxi v Číně a v Tibetu.

Znáte ještě dalšího hudebníka, který tento nástroj využívá?

Ne, neznám, a pokud mi je známo, tak v Evropě nikdo tímto způsobem na tento nástroj nehraje, nelze vyloučit, že jeho zvuk zaznívá v aranžmá některých skupin, ale to opravdu nevím.

K čemu by hudba měla pomoci?

Kterékoliv jiné umění si jistě klade za cíl přinést posluchači radost a přinéstmu emocionální zážitek. Zde ještě navíc přibývají, dle tvrzení starých lámů, působení na tělo i na ducha. Je známo, že některá hudba působí třeba na nemocné pozitivně, zkoumá se to po celém světě, například Mozartova hudba.

Co by si měl návštěvník vašeho koncertu odnést?

Doufám, že zážitek, který bude syntézou obrazu a zvuku. Tento koncert má tři díly. Ten první se jmenuje Praga Magna Mater. Je to pocta všem velkým mužům i ženám, kteří pracovali v tomto národě, ale v Praze zvláště. Proto je také akcentován Karel IV. jako největší tvůrce pražského reliéfu, ale mnoho ostatních – Komenský, Hus, Čapek, Masaryk a další. Je to tedy pocta všem těmto lidem a městu.

Druhý díl se jmenuje Pictus Orbis a je to reminiscence na Komenského poutníka. Posluchače koncertu seznámím se svými dvěma průvodci – není to Vševěd a Všudybud, ale to nechám jako překvapení. V tomto dílu bych rád ukázal a připomněl emočním způsobem krásu světa - zázrak, který se odehrává před našima očima každou vteřinu, a je někdy malinko pozapomínán. Tento díl koncertu by měl toto připomenout. Jsou tam snímky z vysokých hor, ledovců, nížin, jsou tam snímky zvířat.

A třetí díl?

Třetí díl se jmenuje Harmonia Mundi a to proto, že tento nástroj velmi úzce souvisí se snahami všech, kteří hledali řád ve vesmíru, řád ve zvuku, ať už to byl Platón, pythagorijci, náš Kepler, který na toto téma napsal několik knih. Ti všichni měli stejný cíl, měli jakési tušení vnitřního řádu, který vše propojuje. Mohl bych zde uvést výroky i mužůvědy, vzpomněl bych třeba Einsteinovy výroky nebo Fermiho výroky, který řekl, že po letech fyzikálního zkoumání začíná stále více poznávat, že za tím vším, co on zkoumá, je mocná řídící síla – Bůh.

Je to rozšíření našeho vjemu až do vesmíru, jsou to krásné snímky z Hubbleova teleskopu, reálného vesmíru, tak jak jsme je mohli vidět vcelku – asi takto jen málokdy. Naplňuje se tak vlastně jeden ze smyslů koncertu, kdy nejmodernější dostupná současná technika je propojována s uměním našich praotců, kteří zase svým dílem přinášeli svého génia.

Je to propojování, které není propojováním antagonistů, ale doufám, že to je propojení přátelských oblastí, čili tvoří celek. Doufejme, že po poslechu koncertu bude návštěvník osvěžen na duchu, možná i na těle. Doufejme, že také bude odcházet trochu méně zahleděn do sebe a bude vnímat širší souvislosti, vždyť i rozměry vesmíru jsou úžasné a z této perspektivy naše lidské potíže hmotné, politické nebo jiné nevypadají zas až tak důležitě a vyvstává spíše „ naše společná věc“, která je tou hlavní jednotící silou tohoto koncertu.

Mimo jiné Společnou věcí ten koncert je nazván i proto, že když odcházel můj učitel – pan Josef Zezulka, řekl: „Tomáši, já vám tu naši společnou věc předávám.“ Já bych rád kousek té společné věci předal i svým posluchačům.

Kdy jste se poprvé setkal s tímto nástrojem?

Bylo to na jedné z mých cest, kde jsem poměrně ve vysokých horách chtěl nacházet klid a mír ledovců a samoty, zde byl tento nástroj vystaven. Sáhl jsem na něj, uslyšel jsem zvuk, který mi byl blízký, a tomě natolik oslovilo, že jsem téměř okamžitě cítil potřebu toto přenést i ostatním lidem.

Jakým způsobem je vodnářský zvon rozezněn?

Rozeznívá se mokrýma rukama, obsahuje sám totiž mnoho vody a tím, jak se třou ruce o jeho madla, dochází k rezonanci.

Dá se vůbec naladit takový nástroj?

Ano, dá – jednak se ladí velikostí svojí samotnou a potom, jelikož má 16 rovin, tak lze mezi těmito rovinami některé skupiny vybírat, zesilovat. Mimojiné se dá ladit ještě výškou vodní hladiny a také se dá rozeznívat hlasem, zpěvem, myšlenkou, různě jinak. Mimojiné nástroj velmi citlivě reaguje na okolní prostředí, tvar místnosti sálu, možná ještě více na publikum - je tomé přesvědčení.

Jak se cítíte při hraní?

Pakliže jde všechno dobře, tak jsem šťasten a rád se pokouším najít to nejlepší, čeho jsem schopen pro svoje posluchače. Jestliže jsou nějaké potíže, tak je to proměvelký závazek a musímto všechno překonat a ten zvon rozeznít, jak nejlépe dovedu. Snažím se také nepotlačovat v sobě nemalý pocit souvztažnosti a něčeho, co mě přesahuje, tak abych neproducíroval svoji osobu, ale abych s tím nástrojem sloužil svým posluchačům.

Na Opavsku jste již vystupoval, kdy a kde vás lidé budou moci v nejbližší době slyšet?

Opavský koncert je posledním koncertem této části roku a před ním ještě předcházejí koncerty v Kroměříži 26. 6., v Táboře 25. 6., v Mladé Boleslavi 24. 6., v Pardubicích 23. 6., v Uherském Hradišti 18. 6., ve Valašském Meziříčí 17. 6. Na koncert v Opavě se těším. Přestože jsem tu byl před rokem, tento koncert, který dnes přivážím, je novým koncertem, je nová, vyspělejší technika, a tak doufám, že diváci tento rozdíl zaregistrují.

(ans)