Její premiéra začátkem roku 1934 ve vídeňské Státní opeře byla velkou společenskou událostí. Natáčelo ji sto dvacet rozhlasových stanic a v hledišti byla celá vláda včetně spolkového prezidenta.

Giuditta je poslední operetou tvůrce věhlasných děl Veselá vdova, Hrabě Luxemburk, Carevič, Cikánská láska, Paganini nebo Země úsměvů. Právě Země úsměvů a Carevič má s Giudittou společné to, že nekončí happy endem, což je u operet skutečnou vzácností.

Děj přenese publikum do jižní Evropy a severní Afriky. Lehár ho doprovodil hudbou plnou exotické smyslnosti, pojící v sobě různé kultury.

Titulní postava částečně připomíná operní hrdinku Carmen. Také je vášnivou ženou, toužící po absolutní lásce, které však pro svou morálku toulavé kočky není schopna. Její netolerance, sobeckost, unáhlenost i lehkomyslnost ji pokaždé zradí.

Staršího manžela opustí pro milence, se kterým uteče. Snaží se ho k sobě připoutat za každou cenu a když odmítne dezertovat z armády, také ho opustí. Zamilovaný muž nakonec přece jen dezertuje, ale Giudittu najde už jako vydržovanou milenku bohatého šlechtice.

Mezi nejznámější hity tohoto díla patří Meine Lippen (Moje rety), Du bist meine Sonne (Jsi mé slunce). Zajímavý je melodram s podkresem orientálně laděného pánského sboru, který vystihuje prostředí a naznačuje povahové črty Giuditty i budoucnost vztahu ústřední dvojice.

Do protikladu k ní dává autor další milenecký pár se zcela jinými partnerskými hodnotami.

Opavské provedení režijně postavila Jana Andělová Pletichová a ústřední dvojici Giuditty a Octavia ztvárňují Katarína Jorda Kramolišová s Michalem Pavlem Vojtou. Druhý milenecký pár Pierrin a Anita tvoří Zdeněk Kapl s Terezou Kaveckou a další postavy představují Dalibor Hrda, Alexandr Vovk, Peter Soós, Šárka Hrbáčková, Zdenka Mervová, Martin Táborský, Roman Cimbál, Jaroslav Velička a Monika a Valerij Globa.

Autorem scény je Martin Víšek, kostýmy navrhla Eliška Zapletalová, choreografii vytvořil Jiří Kyselák a divadelní orchestr povede Jan Snítil.

„Guiditta je opereta s prvky veristické opery, takže divák nesleduje jen děj z „červené knihovny“. Přemýšlí o charakteru postav, které nejsou pouze černé nebo bílé. Navíc jde o jednu z nejtěžších operet, kladoucí velké nároky na pěveckou stránku. Děj jsem ponechala v původní době, pro kterou je charakteristický,“ říká režisérka k operetě, která se na opavské jeviště vrací po zhruba čtyřiceti letech.

Autor Franz Lehár se narodil 30. dubna 1870 v dnešním Komárně jako syn stejnojmenného kapelníka rakousko – uherské armády, který pocházel ze severomoravského Šumvaldu. Budoucí skladatel nastoupil roku 1880 na gymnázium v Budapešti a pro doučení němčiny byl rodiči poslán ke strýci do Šternberka.

Studoval na pražské konzervatoři a poznal se s mnoha předními českými hudebníky. Uznání se mimo jiné dočkal též od Antonína Dvořáka. Do hudebního světa pronikl hlavně svými operetami, z nichž k nejznámějším patří Země úsměvů, Veselá vdova, Hrabě Luxemburk nebo Paganini a mnohé další.

Oblíbený skladatel prožil většinu svého života v Budapešti a ve Vídni. Zemřel 24. října 1948 jako osmasedmdesátiletý v rakouském Bad Uschlu a pohřbený je na místním hřbitově.