Ve výstavní budově Slezského zemského muzea ve Smetanových sadech mohou Opavané na vlastní oči vidět ocenění, které od roku 1922 získávají jen významné české nebo zahraniční osobnosti, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo nebo Českou republiku.
Malý pohled do minulosti
Vyznamenání, která souvisela s bojem našeho národa za svobodu a nezávislost v průběhu prvé světové války, ta byla nově vzniklým československým státem uzákoněna ještě počátkem roku 1920.
Bylo to necelé dva roky poté, co byly zrušeny veškeré tituly, které vyplývaly ze stavovských výsad – jako bylo kupříkladu šlechtictví. Jak ale odměňovat zahraniční politiky, představitele cizích států, diplomaty, kteří se podíleli, nebo doslova zasloužili o samotný vznik Československa?
Problém, který vyvstal koncem roku 1920 před kanceláří prezidenta nové Československé republiky, byl čím dál naléhavější; a dal by se pojmenovat – „neexistující československý záslužný řád“.
Poměrně brzy byl na světě název zamýšleného vyznamenání – „Řád československého lva“. Následně byl však vystřídán novým, daleko přiléhavějším názvem „Řád bílého lva“. Co však stále chybělo, byla podoba připravovaného vyznamenání. První vypsaná soutěž na nový řád, která zahrnovala všech pět zamýšlených tříd, způsob dekorace i motiv řádového odznaku, skončila doslova fiaskem.
Takže byla posléze vypsána soutěž další, tentokráte vykazující daleko větší zastoupení soutěžních návrhů. Hovoří se o inspiraci, kterou mělo v celé záležitosti sehrát více než sto let staré české vyznamenání, jímž byl Český šlechtický kříž z roku 1814.
Vídeňský medailér J.W. Harnisch na něm již počátkem 19. století uplatnil motiv českého lva, na lícní straně červeně smaltovaného osmihrotého kříže. To se u nového řádového návrhu ukázalo šťastnou kombinací. Propojení vysoké profesionality s citlivě zakomponovaným heraldickým motivem lva, to vše zpracováno v návrhu pražského rytce Rudolfa Karneta, způsobilo, že takto pojatý motiv řádu vyšel z vypsané soutěže vítězně.
Rudolf Karnet navrhl tvar pětidílné hvězdice, na jejíž rubní straně bylo použito pět zemských znaků. Granátově smaltované paprsky nesly štíty s bývalými znaky Československa – moravským, slezským, českým, slovenským a podkarpatoruským.
V září roku 1922 porota zasedající za předsednictví malíře Vojtěcha Hynaise podobu právě tohoto předloženého návrhu přijala. A o dva roky později byl k ostatním řádovým dekoracím přidán ještě řádový řetěz, který měl být udělován rovnou s ostatními dekoracemi řádu I. třídy nebo později zvlášť.
Zhotovením všech odznaků řádu i samotného řetězu byl pověřen sám Rudolf Karnet a žižkovská firma Karnet-Kyselý.
close
zoom_in
Řetěz byl k ostatním řádovým dekoracím zhotoven v roce 1924.
O několik zajímavostí bezprostředně spojených s Řádem bílého lva se s námi podělila Věra Michnová, vedoucí numismatického pracoviště Slezského zemského muzea v Opavě.
Je pravda, že při zrození Řádu bílého lva figuroval i Guth Jarkovský?
Je to taková zajímavost. Doktor Guth Jarkovský byl v roce 1922 ceremoniářem prezidenta republiky. Vzhledem k tomu, že zrod řádu nebyl nijak lehký a hlavně neustále se protahoval, zahájil Jarkovský jednání s pražským rytcem Rudolfem Karnetem, kterého seznámil s Českým šlechtickým křížem z roku 1814. Nápad byl zřejmě na světě, a i když byl Karnetův návrh anonymní, ze soutěžního klání vyšel vítězně.
Řády a vyznamenání se udělují u příležitosti státního svátku, 28. října, můžete uvést ještě nějaké jiné podrobnosti?
Prezentace Řádu bílého lva ve Slezském muzeu byla na říjen vlastně načasována. Je to nejvyšší možné české vyznamenání, které uděluje nebo propůjčuje prezident republiky. Řád se dělí na dvě skupiny – občanskou, tedy civilní, a vojenskou. Má celkem pět tříd, co do významu je pak I. třída ta nejvyšší.
Vzhledem ke dvěma základním skupinám nosí vyznamenané osoby řádové odznaky výhradně na vojenském stejnokroji nebo na fraku. Při slavnostních příležitostech se nejvyšší řádové insignie nosí „in natura“, odznak I. stupně se nosí na velkostuze z čistého moiré hedvábí, a to od pravého ramene k levému boku, kde se kříží a je zakončena kokardou.
Na řádu je užitý znak republiky. Promítaly se změny ve vývoji znaku také do změn v podobě řádu?
Samozřejmě. Prvotní podoba Řádu bílého lva prošla od svého zrodu několika změnami, které souvisely především s měnícím se státním znakem. Celou jeho historii lze rozdělit na několik období zahrnujících léta 1921-1961, 1961-1990, kratičké období mezi léty 1990-1992 (tedy po vzniku ČSFR, a zde je nutno uvést, že tato podoba řádu je nejméně zdařilá, jaksi nefaleristická), poslední období pak můžeme sledovat od roku 1994.
Kdo dal vlastně podobu té nejposlednější verzi s novým znakem ČR?
Byl to akademický sochař, medailér Michal Vitanovský. U příležitosti jeho 60. narozenin byl právě řádový řetěz, zvaný kolana, se zakomponovaným znakem ČR vystaven v sídle Senátu parlamentu ČR. Tím chci pouze upozornit na skutečnost, že jen málokdy dochází k tomu, že má veřejnost možnost spatřit řádový řetěz zblízka. Exponát vystavený v Opavě nese ještě starý znak ČSSR a muzeu ho darovala prezidentská kancelář.
Kdo byl oceněn tímto nejvyšším vyznamenáním?
Mezi jinými - Její Veličenstvo Alžběta II., španělský král Juan Carlos I., bez řetězu byla I. třída udělena Madelein Albrightové, získal jej rovněž Alexander Dubček in memoriam, baronka Margaret Tchatcherová, Lech Walesa, v říjnu 2003 byl udělen I. stupeň včetně řádového řetězu Václavu Havlovi.
