Perplex však časem přesáhl hranice Opavska či Moravskoslezského kraje. V současnosti se může pyšnit téměř třemi desítkami vydaných knih. Nejen o tom jsme si v dvojrozhovoru povídali s Janem Kunzem a Danem Jedličkou.

Nakladatelství Perplex má za sebou deset let existence. Zkuste se vrátit zpátky v čase a vzpomenout, jak ke vzniku vlastně došlo a co bylo prvotním impulzem.

Jan Kunze: Projekt se rodil postupně – o založení nakladatelství jsme se seriózně bavili zhruba od roku 2005. Několik místních autorů už tehdy mělo za sebou první veřejná čtení i publikace v časopisech a antologiích, a nám se zdálo, že se tu začíná rýsovat něco jako generace.

Její možnosti „vyjít ven" ale byly závislé na libovůli mimoopavských nakladatelství, a to jsme se rozhodli změnit. Vytvořitv Opavě publikační prostor a zároveň i prostor pro setkávání nad literaturou.

Po deseti letech nakladatelství ušlo dlouhou cestu. Odkud kam došlo a jak se v průběhu času vlastně změnilo?

Dan Jedlička: Největší změnou asi je, že jsme v pomyslném smyslu opustili region, protože projekt časem přerostl jeho možnosti. Místní autoři v našem edičním plánu mají pořád pevné místo, ale už netvoří jeho většinu. Také naše „čtecí" aktivity už směřujeme spíše ven, protože běžný literární provoz v Opavě dnes dostatečně zajišťuje projekt Básnické hlasy.

Na domácím hřišti ale zůstáváme s festivalem Den poezie a samozřejmě s Opavským básnickým maratonem, který představuje největší literární akci ve městě.

Zaměřujete se na určitý druh literatury, který se snažíte produkovat? Tím mám na mysli, jací autoři pod vámi vydávají? Ze začátku v Perplexu byli ti regionální, ale časem se záběr zvětšil a šanci dostali také autoři z jiných koutů republiky či dokonce Evropy. Zmíním například Radka Fridricha nebo Rogera McGougha.

DJ: Zaměřujeme se hlavně na současnou českou poezii, s občasnými výlety jinam. Výběr autorského okruhu u nás určují naše vlastní čtenářské preference. Nikdy jsme se netajili tím, že vydáváme autory, kteří nás baví a u nichž je nám blízká jejich poetika i lidský pohled na svět.

Nazýváte se malým nezávislým nakladatelstvím. Co to v praxi vlastně znamená? Čelíte jako nakladatelé různým tlakům, například ze strany autorů?

JK: Označení „nezávislé" používáme v tom smyslu, že do edičního plánu nám nikdo nemluví a nemusíme se podřizovat žádným tlakům nebo zájmům. Nátlak ze strany autorů nepociťujeme, ale jako většina dnešních nakladatelství máme permanentní převis nabídky textů k vydání.

Což, mimochodem, s nadsázkou komentuje název naší aktuální výstavy „Neposílejte nám už žádné rukopisy" v opavské Galerii Obecního domu.

Na co jste za dobu vaší existence nejvíce pyšní – a co se naopak mohlo povést lépe?

DJ: Na náš literární večer v Londýně v prosinci 2011. Dále na Básnický maraton, díky kterému se nám do Opavy podařilo dostat současnou českou básnickou špičku, a velkou radost máme z loňského projektu Abendland.

A co se mohlo povést lépe: s odstupem leckdy věci hodnotíte jinak, některým knihám jsme možná mohli věnovat víc péče, ale nakladatelská realita je prostě taková, jaká je.

Poslední otázka závěrem. Proč vlastně název Perplex?

JK: Název vymyslel můj bratr Petr a nám se tehdy zdál přesný. Anglické sloveso „perplex" znamená „vyvést někoho z míry" – a to jsme chtěli: vyvádět lidi z míry tím, že v podmínkách regionu děláme profesionální nakladatelství.

Malé nezávislé nakladatelství Perplex bylo v Opavě založeno během roku 2006. Postarala se o to trojice zakladatelů – Jan Kunze, Dan Jedlička a Martin Kubík. Byť se původně zaměřovali především na regionální autory, časem pod hlavičkou Perplexu začali vydávat také další literáti z jiných koutů České republiky anebo také ze zahraničí, o čemž svědčí Někdo přijde a udělá to za mě líp od Angličana Rogera McGougha, kterou v roce 2011 přeložil Dan Jedlička.

Knihy a autoři nakladatelství byli nominováni na literární ceny Magnesia Litera či Drážďanskou cenu lyriky. Momentálně v Galerii Obecního domu probíhá výstava, která se ohlíží za historií Perplexu a nese název Neposílejte nám už žádné rukopisy.