Herecký koncert předvádí v titulní postavě Hana Vaňková, jako by byla psaná přímo na ni. Rozehrála v ní koncert sarkasmu, ironie a čirého člověčenství ženy, která se nenechala okolnostmi zlomit. Režim ji připravil o domov i o majetek, ale nedokázal ji připravit o hrdost. Hana Vaňková, která herecky zraje jako víno, byla tak dokonalá, že nadchla nejenom publikum, ale hold jí po premiéře přišel složit i přítomný autor scénáře Jiří Hubač. Skvělým sekundantem je hraběnčin bývalý lokaj Alois v podání Michala Stalmacha, který perfektně vystihuje člověka, kterého úděl po roce 1948 srazil až na dno. Z milosti představitelů nového režimu živoří a snaží se nevystrkovat hlavu, aby přes ni nedostal, opustila ho žena a zůstal mu jen alkohol.

Příchod jeho bývalé zaměstnavatelky, která chce oslavit své sedmdesátiny v místě, kdo žila a byla šťastná, ho vlivem její vnitřní síly postupně burcuje z letargie, vrací mu snahu vstát a jít dál.

Protihráči této dvojice jsou správce zámku Jakub Stránský a předseda národního výboru Daniel Volný. Jakub Stránský přesně vystihuje odpudivý typ „nového člověka“ bez skrupulí a svědomí, posedlého možná závistí, možná ideologií a zřejmě obojím. Je typem člověka, zcela poplatného režimu a odhodlaného jít za svým třeba přes mrtvoly. Přesně takový typ by byl v současnosti schopný tvrdit, že s tehdejším režimem v duchu nesouhlasil a byl jím jen „pomýlený“, což ostatně není nic nového.

Daniel Volný vystihuje svého předsedu jako chameleona, který se snaží být zadobře s každým. Hraběnku ve městě, kam má zakázaný i přístup, neopouštějí její bývalé zaměstnankyně - komorná v alternaci Soni Křepelové a Terezy Bartošové a Mařka v podání Kamily Srubkové ani kostelník, ztvárněný Martinem Valouchem a více méně i hospodský v podání Pavla Zavadila. Výbornou práci odvedl na inscenaci režisér Václav Klemens a už tradičně i návrhářka scény a kostýmů Marta Roszkopfová. Hraběnka je skvělým vstupem Slezského divadla do jeho půlsezóny a představením, které rozhodně nespadne do díry zapomenutí.