Který z předků vám předal hudební talent?

V mé rodině nebyl žádný profesionální hudebník, ale otec hrál amatérsky na varhany a vedl mě odmala k hudbě. Nechával mě hrát na klavír, což se mi moc nelíbilo. Zlom nastal až během studií na gymnáziu, kdy mě uchvátil zvuk varhan. Začal jsem na ně hrát hlavně proto, abych nemusel cvičit na klavír.

Co vám na klavíru tak vadilo?

Nevím proč, ale ten nástroj mi k srdci nikdy nepřirostl. Možná proto, že hrát na něj skutečně dobře je moc těžké. Na varhany jsem přešel v bláhové naději, že se k němu už nebudu muset vracet, což byl omyl. Teprve v průběhu studia jsem pochopil, že základem dobré hry na varhany je kvalitní klavírní technika.

Varhany jsou v bytě dost neskladné.

Cvičné se do něj bez problémuvejdou, ale pro koncerty na veřejnosti je už nutný skutečně kvalitní nástroj. Několik takových jsem v Opavě na různých místech našel.

Vaši uměleckou kariéru zřejmě odstartoval úspěch v opavské soutěži mladých varhaníků.

Získání druhé ceny v této soutěži, kde jsem byl bezkonkurenčně nejmladším účastníkem, byl určitě velký impulz. Měl jsem tehdy pouhých šestnáct let a na soutěž mě připravoval známý opavský varhaník Jiří Čech, jehož syna Petra jsem pak na konzervatoři učil zase já. Během soutěže mě jako amatéra kontaktovali někteří porotci a zjišťovali mou chuť studovat varhany na konzervatoři. Vzpomínám, jak jsem profesoru Šlechtovi na otázku co chci studovat po maturitě, odpověděl, že jadernou fyziku.

Osud je hravý a místo fyzika z vás udělal hudebníka.

Ale já jsem tenkrát opravdu chtěl zamířit do fyziky a názor jsem měnil postupně. Nakonec jsem zjistil, že varhanám věnuji většinu svého volného času a rozhodl jsem se, že budou mým povoláním. Podal jsem si přihlášku na AMU a všechno bylo jasné. Na škole jsem byl jedním z nejmladších posluchačů a současně i jedním z mála přijatých bez předchozího studia na konzervatoři. Musím říci, že jsem ji studoval celých osm let. Ne pro špatný prospěch, ale proto, že jsem si výuku navíc prodloužil o tři roky studia ve Francii.

Rozhodně nebyly ztracené. Vnímal jste rozdíly mezi českou a francouzskou výukou?

Těch bylo víc, ale jeden hlavní spočíval v zaměření. U nás bylo hudební studium do roku 1989 zaměřeno téměř výlučně na koncertní činnost, kdežto ve Francii zohledňovalo souvislosti s prostory i se vznikem a uplatněním skladeb. To pak výrazně ovlivnilo jak můj hudební projev, tak i další činnost. Měl jsem navíc štěstí na ty nejprestižnější pedagogy.

Jak jste studium uplatnil v praxi?

Začal jsem aktivně koncertovat na volné noze a v roce 1992 jsem založil vlastní vydavatelství varhanní a klávesové hudby ARTTHON. Začal jsem vydávat starou českou varhanní tvorbu a působil jsem také v porotách různých domácích i zahraničních varhanních soutěží.

Na konzervatoři jste nestudoval a teď na ní učíte.

Začínal jsem na Církevní konzervatoři v Kroměříži a potom jsem vyučoval na ostravské Janáčkově konzervatoři. V Opavě jsem se podílel na založení Církevní střední varhanické školy, která se vloni transformovala na šestiletou církevní konzervatoř, kde také vyučuji.

Nesmíme zapomenout na Mezinárodní varhanní festival barokní hudby, jehož jste ředitelem i dramaturgem v jedné osobě.

Založil jsem ho v roce 2001, kdy se podařilo dostavět nové varhany v opavském chrámu sv. Ducha, a letos probíhá už jeho sedmý ročník. Svým zaměřením je v republice ojedinělý a tomu odpovídá živý zájem ze strany vynikajících českých i zahraničních umělců a posluchačů. Nesleduje pouze danou koncertní náplň. Některý z účinkujících bývá požádán o vedení mistrovského interpretačního kurzu, určeného pro varhaníky z konzervatoří i další zájemce. Letos bude lektorem britský varhaník Douglas Hollick.

Míváte vůbec čas na mimohudební aktivity?

Musím si ho vytvořit. Rád aktivně odpočívám například na poznávacích zájezdech nebo při výšlapech do přírody. V zásadě jsem společenský člověk a umím se bavit i jinak než jen hudbou. Kultura je stále mou přítelkyní, ale nesmí jí být moc najednou.

Hudba vám přiblížila různá století. Ve kterém by se vám líbilo nejvíc?

Přijde na to, co bych v něm hledal. Z hlediska umění je mi pro jednoznačnější duchovní výpověď hodně blízké 16. až 18. století a ve 21. století mě fascinuje až nečekaný komunikační boom. Myslím, že jsem v tomto století docela spokojený a minulá si kdykoliv přiblížím jejich dobovou hudbou.

Současná vás neláká?

Láká, i když v posledních letech dominuje klasika. Rád si poslechnu třeba dobrý jazz i rock, ale to není nic divného. Mám dost kolegů, kteří se přes den věnují analýze soudobé vážné hudby a večer poslouchají tvrdý rock.

Co letos ještě chystáte?

V květnu koncert v Plzni a závěrečný koncert na Mezinárodním varhanním festivalu barokní hudby v Opavě, v červnu mám dva koncerty v Polsku, v červenci natáčím nové CD, v září budu koncertovat se Scholou Gregoriana Pragensis a čeká mě příprava opavské soutěže mladých varhaníků. V závěru roku mám ještě vánoční koncerty. Kromě toho budu dál učit na konzervatoři a chystat další ročník Mezinárodního varhanního festivalu barokní hudby.