Vzpomínková akce se uskuteční tuto neděli ve Sněmovním sále minoritského kláštera. Účinkovat budou sólisté opery Slezského divadla v Opavě: Tereza Kavecká (soprán), Peter Sóos (bas) a Václav Marek (bas). Na klavír bude doprovázet Libuše Vondráčková a průvodní slovo si vzal na starost Evžen Trupar.

Vystoupí rovněž dva sbory: Pěvecký sbor Stěbořice a Chrámový sbor Opava. Na programu, který začne v šestnáct hodin, jsou slavné melodie, které jste mohli slyšet také v podání Eduarda Hakena. Vše bude pod taktovkou sbormistra Karla Kostery, který pražského zpěváka osobně znal a velmi si jej vážil.

„Jeho hlas byl moje slabost. Zbožňoval jsem ho a dokonce jsem ho i u klavíru napodoboval,“ uvedl Karel Kostera s tím, že Hakena slýchával jako sólistu i v opavském divadle. „Nikdy jsem se neodvážil za ním osobně přijít. Pak jsem měl sbor. Bylo to v osmdesátých letech a říkal jsem si, že bych ho mohl pozvat, ale trvalo mi najít odvahu.

Napsal jsem mu dopis, konkrétně tedy moje manželka ho napsala na stroji. Vyjádřil jsem mu úctu. Byl to pro mě Pan Zpěvák,“ pokračoval ve vzpomínkách Kostera.

Eduard Haken odepsal a v roce 1984 přijel na Opavsko poprvé a jezdil sem až do roku 1995 každý rok. „Když přijel poprvé, tak zvolil cestu svým autem ze směru od Šternberka a byli jsme domluveni, že počkám u zámečku v Litultovicích. Dělal to tak pokaždé a vždy přijel přesně. Měl jsem s ním koncerty ve Stěbořicích, Hlavnici, Dolním Benešově i Bílovci.

Přespal vždy v hotelu v Opavě, ale na obědy chodil k nám domů – manželka vždy něco přichystala. Vzpomínám také na první setkání. Chtěl jsem mu vzít tašku a on mi říká: ne, to si ponesu sám. Byl to velice skromný muž,“ dodal dále stěbořický sbormistr.

Díky Eduardu Hakenovi se každý rok naplnil sál do posledního místa. Hlavním hřebem koncertu bylo vždy Largo od Antonína Dvořáka. „Lidé při tom vždy stáli v pozoru. Občas také zazpíval českou hymnu na závěr a publikum brečelo,“ poznamenal Karel Kostera.

„Pamatuji si, že v roce 1995 ho žena ani dcera nechtěly pouštět na cesty. My jsme pro něj tedy chtěli jet. Večer jsmemuještě volali, ale onnámodvětil, že nemáme, že přijede sám; a přijel. Rok na to zemřel a já jsem se s ním jel rozloučit. Pohřeb měl na Vyšehradě,“ uzavřel vzpomínku Karel Kostera a ještě několikrát nezapomněl zmínit, že Eduard Haken byl pro něj obrovskou osobností.

Všichni jej dodnes znají především jako legendárního Vodníka v Rusalce, která byla uváděna v Národním divadle, kde byl Haken padesát let sólistou. Zároveň z Rusalky vznikl televizní film, a to pod vedením režiséra Bohumila Zoula.

V roce 1964 byl Haken jmenován národním umělcem. In memoriam mu byla udělena Cena Thálie 95 za celoživotní mistrovství. Celý život po jeho boku stála herečka činohry Národního divadla Marie Glázrová, která do uměleckého nebe odešla v roce 2000.