Kabinet umění nabízí dokumentární snímky Miloslava Kubeše. Největší prostory Domu umění pokrývá dílo Jana Steklíka, který se v Opavě představil v roce 2001 se svou výstavou Výlet do Opavy. „Od té doby téměř každým rokem Jan Steklík výlet do Opavy pořádá,“ uvedl kurátor výstavy Martin Klimeš. „Výstava není klasickou retrospektivou. Je to výstava živá, o čem svědčí i instalace Zimní duhová zahrada. Steklík se svou kamarádkou Annegret Heinl připravili podmínky a bylo na účastnících vernisáže, aby instalaci dotvořili,“ poznamenal Martin Klimeš. Lidé se tak na výstavě mohli podílet. Stačilo, aby přinesli předměty v barvách duhy. K výstavě promluvil také básník a majitel nakladatelství Martin Erik Frič.

Stejně tak se mohli lidé podílet na projektu 92GB Stanislava Křížka, který je umístěn v oratoři. Jak uvedl Martin Klimeš, Stanislav Křížek patří do skupiny výtvarníků kteří od dob vzniku moderního umění se zajímají o vědecký pokrok a ve svém díle jej využívají. „Jistě jste si všimli, že Stanislav Křížek nemaluje, nefotí, ale používá fotografii jako digitální informaci. Navíc je zajímavé, že používá snímky, které získal na základě výzvy,“ doplnil Klimeš.

Přišly jich desítky tisíc. Stanislav Křížek se přitom setkal s autory fotografií, kteří mu vyprávěli vlastní příběhy. „Často se setkal s nepochopením projektu, s uraženou ješitností,“ popsal provozovatel Domu umění. Autor projektu ukazuje limity a možnosti nových technologií. „Těžko vykládat, že jeho umění je krásné, protože to poznáme za několik desítek let. Spíše věřme, že jeho umění pravdivé. Smyslem instalace není šokovat či provokovat. Smyslem není nic jiného než umění,“ uzavřel Martin Klimeš.

Třetici výstav doplňují fotografie Miloslava Kubeše. V kabinetu fotografie se nachází více jak třicet náhodně objevených dokumentárních snímků. Dnes více než osmdesátiletý Miloslav Kubeš zachycuje nadčasové hodnoty a vlastnosti člověka v šedesátých letech minulého století. „V Kubešových fotografiích se snoubí poezie spolu s drsnou syrovostí prostředí a společnosti. Témata vždy pečlivě zvažoval a teoreticky zdůrazňoval.

V místech, kam lidé chodili za zábavou, v prostředí cirkusů, poutí, bufetů, dostihových koňských závodů, vyhledával osamocené či nudící se jedince,“ uvedl kurátor výstavy Daniel Šperl a doplnil, že většina fotografií nebyla v minulosti zvětšena do výstavních rozměrů. „Dochovaly se pouze v negativech,“ popsal Šperl.