„Mou maminku Irenu Dostálovou představuje ve filmu Martha Issová, otce Václava Dostála hraje Marek Taclík a strýce Jožku Daňka pak Oskar Hes,“ popisuje Václav Dostál (58) s tím, že předlohou rozhodně nejsou jen jeho příbuzní.

Tvůrce inspirují příběhy i dalších lidí poznamenaných největší československou poválečnou důlní katastrofou.

Václav Dostál mladší měl v osudném roce dva a půl roku, na tátu si nevzpomíná. „Na jeho motorku Jawu 350 ještě ano tou měli 7. července 1961 jet se strýcem na chatu. Jožka nemusel v ten pátek na šichtu, měl volno. Bylo mu devatenáct a dostal už povolávací rozkaz na vojnu. Ale rozhodl se fárat za kolegu,“ poznamenává Dostál.

Požár na Dole Dukla je důsledek souhry okolností: od náhodného spuštění dopravníku, jehož pás se vznítil, přes liknavost dispečera na povrchu nereagujícího na hlášení o zápachu a kouři po fakt, že hrázové těsnící dveře byly ze dřeva místo oceli a betonu. „Kdoví, jak by se odvíjel dále můj život, kdyby tam nezůstali mí dva příbuzní a dalších 106 horníků,“ podotýká Dostál.

Ten přichází na Dukle o tátu i strýce, jeho rodina žije ze vdovského důchodu maminky. A pak přichází moment, jenž nejde scénáristovi Jakubovi Režnému do hlavy. „Jak jsem mohl nastoupit na hornické učiliště? Já tam skutečně šel, šachta znamenala tehdy jistou práci a obrovské benefity i příjmy!“ vysvětluje Dostál, jenž absolvuje učení jako důlní elektromechanik.

Následuje studium hlubinného dobývání na Vysoké škole báňské v Ostravě a na Důl František (tehdy Gottwald) v Horní Suché jde už jako inženýr na post revírníka rubání. Tedy provozu, kde v osudné VIII. sloji na Dukle zahynuli příbuzní. „Dělal jsem poté i vedoucího úseku rubání či ekonoma. Po útlumu šachty František jsem přešel na Jeremenko do Ostravy, kde ve státním podniku DIAMO pracuji dodnes,“ konstatuje.

Dostálova maminka se premiéry filmu Dukla 61 a doprovodných dokumentů Černé zlato (I. Já jsem havíř, kdo je víc, II. Nehody a procesy) bohužel nedožívá.

„Já je viděl. Byl jsem na předpremiéře. Bylo to pěkně natočené, z mého osobního hlediska filmaři vystihli realitu,“ dodává báňský inženýr, jenž stále nosívá při významných událostech havířskou kytli.