Krnovské divadelní spolčení Červiven složené ze studentů pedagogické školy naservírovalo svým udiveným, rozesmátým i dojatým fanouškům premiéru inscenace Oskar a Škrtička z Languedocu.

Je třeba ocenit rafinovanost souboru, který divákům předem neprozradil, o čem to celé bude. Jen lehce naznačil něco o desetiletém klukovi, který v nemocnici zažije věci, které by mu jinak chyběly, a to díky paní Růžence, která tam chodí dětem číst.

Na umírání nevyléčitelně nemocného dítěte publikum připravené nebylo. Díky tomu si divák v blahé nevědomosti v úvodu užil spoustu zábavy a gagů z nemocničního prostředí, než mu tak nějak mimoděk došlo, že se právě nahlas směje u těch nejmorbidnějších témat, jaká vůbec lze vymyslet. A že to, co by při standardním zpracování mělo vyznít jako tragédie, vůbec nemusí být smutné, když se to správně uchopí a podá.

ADOLESCENT GLOSÁTOR

V literatuře i na jevišti je spolehlivou zárukou úspěchu svět komentovaný adolescentním glosátorem, ať už se hlavní hrdina jmenuje Helenka Součková (Hrdý Budžes), Péťa Bajza (Bylo nás pět) nebo Adrian Mole. Dorostenecký hrdina, kterého si vybral Červiven, se jmenuje Oskar a má leukémii. A na scéně ho hrají čtyři herci v naprosto stejném nemocničním kostýmu. Prý proto, že pro jednoho mladého herce – studenta pajdáku – by hrůza z existenciální role mohla představovat nepřiměřenou psychickou zátěž. Najdeme zde kromě komedie, tragédie a dětského glosátora i další ingredience potřebné k diváckému úspěchu: dojetí, moudrá ponaučení, moralizování, love story, živou hudbu, husí kůži a mrazení v zádech, hravost, šokující obraty. A všechny tyto složky navzdory ochotnickému statusu souboru Červiven fungují přesně tak, jak mají. Jak je to možné? Jak to v tom Červivenu dělají?

Herci jsou dost mladí na to, aby měli v živé paměti sub᠆adultní procesy od odložení plyšáka k první nesmělé neohrabané puse. Nechybí jim ale ani potřebný odstup od této zkušenosti. Jsou dostateční exhibicionisté na to, aby se nezalekli ani trapasů z oblasti dětské intimity, kdy adolescent ještě neví úplně přesně, jak děti přicházejí na svět, ale už potkal partnera ochotného vyzkoušet francouzáka.

Současně jsou ale tito herci dost dospělí a zkušení na to, aby se dokázali převtělit v lékaře, kterým se nezdařila operace, nebo rodiče, kteří nemají dost psychických sil pohlédnout do očí potomkovi s diagnózou nemoci v terminálním stádiu. A v Červivenu také vědí, jak na jevišti výtvarně zhmotnit dětskou fantazii, která investuje stejně upřímnou víru do wrestlingového zápasu jako do Boží všemohoucnosti. Herci ovládající kytaru, klávesy nebo akordeon jsou v inscenacích souboru Červiven stejná samozřejmost jako rozvíjení hudebního, výtvarného i dramatického talentu na krnovské pedagogické škole. Řekl bych, že o této inscenaci bude ještě hodně napsáno, až Červiven začne vozit trofeje z divadelních soutěží.