Stejný ročník narození jako naše republika mají čtyři lidé z Ostravy; tehdejší velkou slávu při vyhlašování samostatného Československa si ale pamatují pouze z vyprávění svých rodičů. Zatímco například paní Františka z Hrabůvky má gratulace ke stovce za sebou narodila se v březnu 1918, paní Anežku ze stejné městské části to čeká v prosinci.

JSOU I STARŠÍ OBYVATELÉ

„Nejstarší obyvatelé Ostravy jsou ročníky 1914, takové máme tři. V roce 1915 se narodil jeden, v letech 1916 a 1917 shodně čtyři naši spoluobčané,“ popisuje data ze statistiky mluvčí magistrátu Andrea Vojkovská.

Někteří dlouhověcí sice pochopitelně nejsou zdravotně a duševně moc fit, jiní se ale dají označit za aktivní. Třeba paní Marie ze Zábřehu se ve svých 102 letech zapojuje do rodinného festivalu Ostravský kompot, navštěvuje hudební večery a každou středu chodí hrávat kuželky.

Nejstarší obyvatel Jihu pan Jan mj. někdejší voják wehrmachtu a vysloužilý havíř má také 102 let a přisuzuje to Bohu.

„Neregistruji věk. Jak mi to ukládá život, tak to beru,“ líčí senior vyznávající víru adventistů. Jeho i většinu ostatních sto- a víceletých v Ostravě spojuje fakt, že pocházejí z nuzných poměrů. Právě střídmost považují za recept na dlouhověkost. Často hovoří také o pokoře a hlavně úctě k rodičům!

A pan Josef z domova seniorů na Kamenci nezapomíná na plnou „plaskačku“ vaječného koňaku, z něhož po doušcích ucucává. Má letos 104 a oslavovat bude před vánočními svátky. Vloni se nechal slyšet, že by rád dostal natištěná přání ty nad stovku se ale bohužel nevyrábějí.

Nejstarší obyvatel Poruby 104letý pan Ernest zase nevynechá ranní ani večerní cvičení. Snad je to pozůstatek z prvorepublikové doby, kdy potřeboval kondičku ke své profesi. Byl totiž četníkem v Rožnově pod Radhoštěm a Brně; jako ti v humoreskách s Karlem Arazímem…