Plachá zvířata se dříve odvážila vycházet z lesních úkrytů jen v noci. Panovala představa, že divoká prasata jsou typická zvířata s noční aktivitou, která se díky svým dokonale vyvinutým smyslům spolehlivě dokážou vyhnout setkání s člověkem. Také se říkalo, že zatímco v létě stáda divočáků migrují ukrytá v obilí, v zimě raději šetří energii a schovávají se v lese plném bukvic a žaludů nebo v blízkosti krmeliště.

Navzdory těmto představám lze na Krnovsku a Osoblažsku stále častěji natrefit na divočáky i ve dne. Zatímco v létě se ukrývají v polích kukuřice a listnatých houštinách, zimě jsou pozorování častější. Někdy i přímo na silnicích, ve vesnicích hned za humny nebo uprostřed polí několik kilometrů od nejbližšího lesa.

V Polsku bývá zvykem před zimou natáhnout kolem silnic liniové zábrany, aby sněhové jazyky neohrozily řidiče. Díky zábranám mohou řidiči z bezpečí auta zblízka pozorovat divoká prasata jak na Safari. Je zábavné sledovat, jak stádo dezorientovaných divočáků pobíhá kolem sněhových zábran a hledá kde polští silničáři nechali díru.

Až v souvislosti s výskytem afrického moru prasat na Zlínsku začalo systematičtější sledování migračních zvyků divokých prasat. Stále ještě o nich mnoho nevíme. Díky tomu, že divoká prasata už začala migrovat přes den, se také laici o nich dozvídají různé zajímavosti. Například můžeme pozorovat jak funguje sociální postavení jednotlivých kusů ve stádu.

Věkově nejstarší bachyně v tlupě automaticky zaujímá vedoucí pozici. Pokud na sebe narazí dvě stejně staré vrstevnice, krátký souboj rozhodne, že vedoucí pozici získá těžší váha. Vedoucí bachyně nejenže určuje denní režim celé tlupy, ale také řídí migrační přesuny. Pozná se podle toho, že při přesunech se celou dobu pohybuje na tři délky před zbytkem stáda.

Noční srážka s divočákem je postrachem každého řidiče. Od té doby, co divoká prasata začala migrovat i přes den, je setkání se stádem divočáků pro řidiče spíš fascinující zážitek, na jaký se nezapomíná.