Tento mladý galilejský rybář je na známém Leonardově vyobrazení Poslední večeře Páně zachycen, kterak se Ježíšovi opírá o hruď, čímž chtěl mistr da Vinci pravděpodobně naznačit, že šlo o zvláště milého učedníka, kterému Ježíš dokonce svěřil péči o svou matku.

Zároveň tím zadělal na staletí přežívající teorie, že nešlo o milého učedníka, ale o milou učednici - často Marii z Magdaly…S Janem, zvaným Miláček Páně, a považovaným za autota čtvrtého evangelia, tří novozákonních epištol a mystické Apokalypsy, byla spojována pověst o jeho odsouzení k uvaření v horkém oleji, který mu však zázračně neublížil.

Syrové maso

Ve dvacátém století prohlásila katolická církev tuto legendu za nepravdivou a roku 1960 zrušila s ní spojené tradiční slavnosti. Tento výnos se nijak nedotkl příměru "janouská flaksa", kterým pan Posselt z Kořenova označoval nedopečené, vevnitř syrové, smažené maso…

Druhá pověst, týkající se smrti svatého Jana, tvrdí, že se jej jeho nepřátelé pokusili otrávit vínem. Jan tento nápoj požehnal a s chutí, bez následků, vypil. Proto se zvláště v Burgundsku na jeho svátek, t.j. 27.prosince, dávalo světit víno, pité s přípitkem "Pijme lásku svatého Jana".

Jedovaté uštknutí

Za vlády Karla IV. se tento zvyk dostal do Čech a svatý Jan se stal čestným předsedajícím řady pijáckých společností. Obecně se věřilo, že na Janův svátek požehnané a vypité víno bude po celý rok chránit před jedovatým uštknutím. Odtud úsloví "proti jedovatý deršce nemůž nepomocť ani janouskej truňk".

Jizerskohorské kořenářky používaly janovské víno jako dezinfekci ran, do kterých se neměla dostat infekce. Odtud povzdech paní Preusslerové z Příchovic, že "někerý nemrátky by si měly v jaunským truňku máchat deršky.. a jiný v něm sedať.."

Oproti tomu pan Petříček z Pustin doporučoval toto víno pít vždy, když někoho "nakerkla verchnosť" .., a hned smutně dodával "…to by člouvěk nemoh vytřízlivěť!"

Aleš Jaluška, husitský kněz