Přestože mnozí senioři v ústavech obývají mnohdy pokoj o pár metrech čtverečních a často jsou navíc upoutáni na lůžko, Zuzana Svrčinová, lékařka a koronerka zdůrazňuje, že jsou to stále myslící bytosti, které mají své sny a tužby, které si v této době nemohou splnit.

„V naprosté většině se týkají možnosti kontaktu s blízkými. V současné době plošného zákazu návštěv leží den co den, hodinu po hodině na lůžku a bez přehánění pouze čekají na smrt," říká Svrčinová s tím, že se nemají na co těšit.

"Často je jejich úmrtí, kvůli kterému se do zařízení dostanu já jako koroner, pro okolí ‚nečekané a překvapivé‘. Neměli teploty, negativní byl i jejich test na covid. Prostě to zabalili,“ popisuje své zkušenosti lékařka, která již před několika týdny pro Deník sdělila své výhrady k fungování některých praktických lékařů primárně na dálku - více zde.

Naše dilema

Přichází také s myšlenkou, která probleskla hlavou patrně každému člověku, který má doma starého příbuzného.

„Není pro nás jednodušší říct, že bude lepší, když babičku nebudeme ohrožovat? Vcítili jste se ale někdy do člověka, jehož domovem a životním prostorem je postel a jediným společenským kontaktem návštěva příbuzných?“ táže se po posledních zkušenostech Svrčinová, která poslední týdny usilovně přemýšlí nad ideálním kompromisem – zachovat bezpečnost a neodpírat lidem naději.

Návrh

„Jsem přesvědčena, že cesta existuje, jen nevím, zda je vůle k realizaci. Nejjednodušší je totiž plošně zakázat návštěvy a hotovo. Proč nezavést kupříkladu knihu plánovaných návštěv a nepovolit dejme tomu jednu osobu z rodiny na půlhodiny týdně za použití respirátoru? Počet návštěv na daný den by byl regulován tak, aby se lidé nepotkávali na chodbách ani v pokojích, které obývá více lidí,“ nastiňuje Zuzana Svrčinová jednu z možností.

„Často jen naděje a optimismus dokáží v seniorském věku zázraky, které neumí žádný lék,“ je přesvědčená Svrčinová, která pracuje také na interně, což je podle ní rovněž práce zejména se seniory.

„Vedla jsem s nimi za svou profesní kariéru mnoho dlouhých rozhovorů. Troufám si říct, že rozumím jejich psychice a rozumím také jejich obavám. Obavám ze závislosti a ze samoty.“